Mnoho žen trápí jizvy. Dá se se všemi něco dělat, anebo jsou některé, které odstranit nelze? A záleží třeba na šikovnosti lékaře, jestli jizva bude nebo ne?

Každý chirurgický zákrok, při které se řeže do kůže, nějakou tu jizvičku přinese. Operovat bez jizev neumí nikdo. Když je umístěná dobře, třeba na očních víčkách, je minimálně viditelná. Samozřejmě musíme před zákrokem splňovat určitá kritéria: být absolutně zdraví, minimalizovat riziko infekce a špatného hojení. Ale pak jsou typy hojení, jako například keloidní jizvy, kdy je to dané geneticky a s tím se nic dělat nedá. Je samozřejmě možné použít nějaké kortikoidy nebo laser, ale zásadně ovlivnitelné to není. Jsou navíc i určitá místa, kde je jizvení vždy horší, například dekolt, ramena, záda, kde máte velký mechanický tah. Třeba při zásazích na zádech, byste musela pacientovi zakázat se dva měsíce obléct. Zvednete ruce a jizvička povolí.

#audio|15169731#

A s těmi keloidními jizvami se tedy dá něco dělat, nebo nedá?

Dá se to ošetřit pomocí kortikoidů, ale ne vždy to zabere. Ale nikdy se ta jizvička nedá odstranit celá. Protože vzniká tak, že říznete do kůže a řez se hojí tak, že ta jizvička vlastně přerůstá přes zdravou kůži a šíří se dál a dál. To také znamená, že když ji vyříznu, udělá znovu a větší. Je možné ji zmenšit tak, že se vyřízne střed jizvy a znovu se sešije, ale ty okraje tak zůstanou stále vysoké a nevzhledné. Je možné s tím pracovat, ale že bychom se jí úplně zbavili, tak to ne.

Takže důležité je zpřed zkrášlujícími zákroky zvážit, jak se mi rány hojí, a pak i dávat pozor během hojení. S tím souvisí i doporučení vyhýbat se slunci, které slýcháme i po drobných zákrocích korektivních dermatologů. Proč?

Důvody jsou tu různé. Třeba v rámci korektivní dermatologie aplikujeme látky, které na sebe navazují vodu, tím hydratují a zvětšují svůj objem. Pokud půjdete na sluníčko nebo do sauny, solária, tak vodu z pleti odpařujete. Tím pádem neuvidíte takový efekt. U jizev zase dochází k novotvorbě kolagenu a také pigmentové buňky, které v pleti máte, se při opalování dostávají do povrchových vrstev a v čerstvé jizvě pak zůstanou. Tím dochází ke vzniku pigmentací. Proto je důležité jizvičky chránit před sluncem, hlavně první dva tři měsíce, ale nejlépe i půl roku po zákroku.

Proč nám i bez jizev a jiných zákroků s rostoucím věkem přibývají na těle různá znaménka, výrůstky nebo pigmentové skvrny. Čím to je?

Je to zase trochu genetika, ale je to dané i hormonálními změnami. Většinou k té produkci pih dochází okolo patnáctého roku věku, kdy probíhá puberta, objevuje se menstruace. Potom okolo třicátého roku věku, kde to souvisí třeba i s hormony po porodu. A potom menopauza. To jsou takové tři milníky, které žena v životě má, a při nichž dochází ke vzniku těchto znamének. Ale samozřejmě svou roli hrají také fyzikální vlivy, slunění, přítomnost některých chemických látek, třeba ve smogu, a tohle všechno ovlivňuje vznik pigmentací, drobných solárních keratóz, nádorů a tak. Protože jedno souvisí s druhým a pleť si bohužel všechno pamatuje. To že jste se v mládí slunila a několikrát se spálila, se všechno počítá. V nejhorších případech může dojít i ke vzniku závažnějších tumorů.

Zdroj: MUDr. Petra Moravcová