Přitom platí, že děti se řídí stravovacími návyky, které získaly ze své rodiny a ty nemusí být vždy správné. Když se k tomu přidají ataky reklam a touha následovat vzory ze sociálních sítí, je pestrý a vyvážený jídelníček v nedohlednu. V prvním díle seriálu se dozvíte, jaké chyby děláme při stravování našich potomků a jak je můžeme napravit.

Zdroj: Youtube

Na co jsem přišla

Ze své praxe a také z praxe rodiče dvou dětí jsem získala tři poznatky, nad kterými podle mě stojí za to se zamyslet. Když je pochopíme, můžeme zlepšit nejen jídelníček a způsob stravování našich dětí, ale pravděpodobně tyto změny ovlivní pozitivně i nás.

Děti nás napodobují… a to ve všem

Jakkoliv zní tento poznatek jako klišé, podepsala bych se pod ním celým svým jménem. Děti dělají to, co my.  Ať už jsou to ty správné věci nebo špatné. Takže jestliže jste zvyklí náročný den zakončit sáčkem čipsů, miskou oříšků a dvěma sklenkami vína,  jen těžko vysvětlíte svému dítěti, že čipsy by zrovna on jíst neměl. Je snad něco méně než vy? Nebo si je po náročném dni nezaslouží?

Maminky, které rády drží různé diety a svoji váhu a míry jsou zvyklé komentovat doma nahlas, mohou očekávat, že i jejich dcery jsou v budoucnu adeptkami na držení diet. Také se budou pravděpodobně více pozorovat a sledovat každé kilo navíc. No, a jestli je pro vás zelenina sprosté slovo, stejně tak jako snídaně, jak vysvětlíte svým dětem, že právě ony by měly zeleninu jíst, protože má spoustu vitamínů a minerálů a také „dělá“ základ dne – tvoří energii pro jejich dopolední vyučování.

Chceme výkon, ale nevytváříme podmínky

Další poznatek je vyložený paradox.  Po našich dětech chceme výkon ať už duševní nebo fyzický (ideálně oba) a přitom jim nevytváříme pro tento výkon ty správné podmínky. V čem tyto podmínky spočívají? Je to jednoduché, stačilo by mít v lednici a ve špajzce ty správné potraviny. Které to jsou si můžete přečíst na konci článku. Pak už jen stačí z nich připravovat svačiny, večeře a zajímat se, jestli je vaše děti skutečně jedí.

Jak vypadá jídelníček průměrného dítěte?

K snídani si dává snídaňové cereálie vsypané do mléka, které zpravidla nebývají zdravé. Ale chápu to, je to nejrychlejší řešení. Možná lepší než nic, některé děti totiž nesnídají vůbec. Následuje svačina, tedy pokud ji děti mají, a i tady samozřejmě rozhoduje její složení.

Oběd je považován mnohými rodiči za základní teplé jídlo dne. Nevím, jakou máte zkušenost vy… Synova školní jídelna sice dokázala vykouzlit neuvěřitelné varianty obědů, ale bohužel ne moc chutné. Něco o tom vím. Poté, co jsem je několikrát ochutnala, jsem pochopila, že základ denního jídelníčku na obědech ve školní jídelně skutečně nestojí. Následuje odpolední svačina, tedy měla by. Tu děti neřeší a ani rodiče, a tak děti jí, to, co doma najdou, a protože mají hlad, je to nejčastěji kombinace tuku s cukrem. Ptáte se, co to je? No přece sušenky, sladkosti, čokolády a možná opět snídaňové cereálie. Přitom odpolední svačina spolu s obědem by měla být zdrojem energie na odpolední kroužky nebo tréninky, takže by si naši pozornost jistě zasloužila.

A večeře? V některých rodinách společné večeře fungují, a to je dobře. Nutně to nemusí znamenat, že v kuchyni strávíte hodiny a hodiny.  K večeři můžete zvolit rychlou variantu jako je například vaječná omeleta s bramborem, chutná pomazánka s chlebem, ryba v papilotu upečená v troubě nebo osmahnuté krůtí maso s přílohou, která zbyla z víkendu. Vše doplníme salátem z čerstvé zeleniny a máme hotovo. V některých rodinách platí samoobsluha – co si kdo najde, přičemž jeden večeří u počítače a druhý u televize. A tak nejenže nevíme, co naše dítě jí, ale ani KOLIK toho sní a komunikace o tom, jak se dnes měl ve škole, na kroužcích, co řešili s kamarády – chybí.

Děti jsou línéééé

Všimli jste si, že děti jsou ohledně jídla velmi líné?  Pokud jídlo nemají před sebou jí to, co je pro ně bez práce a co nejrychleji k dispozici, zvláště ty menší. A tak když nemají připravenou svačinu, berou to, co je doma ve špajzu. Už jste viděli, že by si desetileté dítě oloupalo například mandarinku nebo pomeranč? Dokonce jsou líné natrhat si třešně na zahradě. Věřte mi, že opět vím, o čem mluvím, mám je doma. A zelenina? Oloupat si okurku je moc práce… A tak se ke slovu opět dostává cukr s tukem. Sušenky, čokoládové tyčinky, čipsy a sladké nápoje… tedy, pokud je máte doma.

Nástrahou jsou i fast foody, které děti potkávají cestou ze školy. Chápejte, ne že bych byla zásadně proti nim. I tady platí pravidlo 80:20. Když si vaše dítě dá občas párek v rohlíku nebo hamburger, proč ne? Ale pokud je to pravidlem, může mít časem problém.

 Moje závěry z bakalářky

Stravovací návyky dětí mě vždy zajímaly, takže před lety bylo jejich zkoumání i součástí mé bakalářské práce. A co jsem zjistila? Ze vzorku celkem 120 dětí následující:

  • Ve věku 13–18 let snídá jen 47 % dětí.
  • Mladší děti si převážně nosí do školy svačiny, ale starší už jen v 70 %.
  • Až 73 % mladších školních dětí obědvá ve školní jídelně, ale těch starších bylo už jen 24 %.
  • 50 % mladších školních dětí jí zeleninu každý den, ale starších už jen 28 %.
  • 53 % mladších školních dětí večeří se svojí rodinou společně každý den, zatímco starších už jen 13 %.
  • 16 % mladších školních dětí sleduje u jídla elektronická zařízení pravidelně a 42 % občas. Oproti tomu u starších dětí je to už 33 % pravidelně a 56 % občas.

Myslím si, že nelze paušalizovat a v mnoha rodinách je na zdravý a pestrý jídelníček kladen velký důraz, stejně tak jako na společné stolování a komunikaci, ale i tento malý výzkum naznačuje trend zabývat se jídlem a jeho složením ve zrychlené době co možná nejméně. A my, jako rodiče máme šanci tento negativní trend ovlivnit, minimálně v rámci své rodiny.

Ačkoliv se zdá, že změna vyžaduje velkou dávku energie, věřte, že se to vyplatí. Stravovací návyky z domova si totiž děti přenášejí i do dospělosti, a tak jsme v podstatě tak trochu zodpovědní za to, co budou jíst až budou „samostatné jednotky“ a budou mít vlastní rodiny. Pokud budou jíst zdravě, mají v dospělosti šanci předejít nadváze, obezitě a tím i civilizačním onemocněním, které jsou nepochybně stravovacími návyky a celkově životním stylem ovlivněny.

Co mít ve špajzu a v lednici:

SACHARIDY:

  • Rýži, těstoviny, brambory, pohanku, amaranth, jáhly, quinou, kuskus
  • Kvasové pečivo z bílé i celozrnné mouky
  • Ovesné, jáhlové a pohankové vločky
  • Různé druhy luštěnin (fazole, cizrna, čočka)

BÍLKOVINY:

  • Maso: krůtí, kuřecí, králičí, libové hovězí, vepřová panenka, ryby
  • Vejce, polotučné zakysané mléčné výrobky, skyr, řecký jogurt, polotučný tvarok, Cottage, žervé, tvrdé sýry (30–45 % t. v s.), šunka min. s 90 % masa, pomazánky z luštěnin.

TUKY:

  • Rostlinné oleje (olivový, řepkový)
  • Ořechy (vlašské, para, lískové, kešu), mandle, semínka (dýně, slunečnice, sezam, mák)
  • Tučné ryby (tuňák, makrela, losos), sardinky
  • Máslo, ghí, čistá ořechová másla bez cukru
  •   Avokádo

NESMÍ CHYBĚT:

  • Ovoce a zelenina (převážně čerstvé + mražené)
  • Čerstvé bylinky
  • Lyofilizované ovoce, sušené nesířené a nepřislazované ovoce (švestky, meruňky, ananas, datle, višně)

NÁPOJE:

  • Čaje, domácí ledové čaje s bylinkami
  • Voda, ředěné džusy
  • Domácí limonády, minerálky

Zdroje:
Autorka je výživová poradkyně pro web dejzmenu.cz
www.nutricniinstitut.cz
www.vimcojim.cz
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33808337/