Když jsem byla malá, bála jsem se. Že bych mohla být na holky a přišla tak o možnost „tradiční“ rodiny – manžel, děti a pes. Zjištění, že se mi líbí spolužák a že se mi moc líbí také jeho laskání, bylo proto úlevné. O to zmatenější jsem byla na onom táboře, když jsem se přistihla, že mě mazlení s kamarádkou vzrušuje.

   Někdy v té době jsem ovšem narazila na internetový článek o sexuální orientaci. Nějaký věhlasný psychiatr se prý nechal slyšet, že člověk je buď heterosexuál, nebo homosexuál. Bisexualita neexistuje, je to jen jakási přetvářka, něco, čím dotyčný zakrývá své pravé já. Když jsem se ráno vzbudila ve svém stanu na táboře, jako bych před sebou viděla nekompromisní tvář pana doktora. Cítila jsem zděšení, zmatek, znechucení a především obrovský stud. Od té doby jsem se vyhýbala kamarádce i všem „nadstandardním“ kontaktům se ženami obecně. Nejsem přece lesba, říkala jsem si.

Zdroj: Youtube

   Myslím, že podobnou situaci muselo zažít hodně lidí, kteří si přečetli nějaký takový článek „pod záštitou odborníka“. Protože co říká studovaný člověk, je automaticky pravda, nebo ne? Až po letech jsem se o tuto problematiku začala znovu zajímat, a tak jsem zjistila, že na ni existuje mnoho názorů. A že „neexistence bisexuality“ je spíš něco jako „já to tak nemám, takže to neexistuje“. Bisexualita neznamená, že mě musí stejnou měrou nebo stejným způsobem přitahovat obě pohlaví. Mohu se nacházet kdekoli na spektru od „líbí se mi muži, ale ženy mě taky občas přitahují“, přes „líbí se mi ženy i muži stejně“ až po „preferuji ženy, s muži mám jen drobné zkušenosti“. Když je člověk čistě heterosexuální, představa intimní chvilky s osobou stejného pohlaví se mu zkrátka nelíbí, není mu blízká.

   Když jsem si uvědomila, že je moje sexualita přesně taková, jaká má být, že se mnou není nic špatně a že se nemám za co stydět, rozhodla jsem se začít seznamovat i se ženami. Vzpomínala jsem na táborovou noc se svou kamarádkou a zpětně mi bylo líto, jak jsem se zachovala. Mohla jsem jí tehdy alespoň říct, že se cítím zmatená a nesvá, říct něco. Ne ji dětinsky ignorovat a předstírat, že se nic nestalo.

   Asi po měsíci swipování na Tinderu jsem konečně našla, co jsem hledala. Nebyla jsem si totiž jistá, zda bych chtěla se ženou navázat hlubší vztah – lákalo mě spíš něco jako takové přátelství s výhodami. Jediné, co jsem věděla jistě, bylo, že strašně moc chci objevovat krásy ženského těla, hrát si s ním a obdivovat ho. Hanka vypadala mile a několikrát jsme si vypisovaly do noci, než jsme se konečně domluvily na společné procházce v parku. Kdo někdy randil s osobou stejného pohlaví bez více předchozích zkušeností, asi ví, jak těžké je odhadnout, co je ještě čistě kamarádské a co už ne. Tak například holky se sebe běžně dotýkají nebo si skládají komplimenty, aniž by to cokoli znamenalo. Nevěděla jsem, jestli se na mě Hanka usmívá jen tak, nebo se jí líbím. Jestli mě pohladila po rameni tak, jako mě někdy pohladí sestra, nebo ji přitahuju a chce se mě dotýkat. Neměla jsem ani ponětí o tom, jak se chovat, jak se neztrapnit, kdybych chtěla překročit hranici přátelské náklonnosti.

   Protože jsem usoudila, že to s Hankou bude asi jen přátelské, kývla jsem na schůzku ještě dvěma sympatickým slečnám, ale bylo to takové…tiché. Ani s jednou jsem si nerozuměla tak dobře jako s Hankou. Pak jsem si uvědomila jednu věc: Hanka se mi po rande neozvala. Jenže já jí taky ne. Byla jsem tak moc zvyklá na randění s muži, kdy je tak nějak automatické, že žena čeká, než se jí on ozve, že mě ani nenapadlo vyvinout nějakou aktivitu. Popadla jsem telefon a Hance rychle sesmolila textovku o tom, jak byla procházka s ní fajn a jestli by měla chuť si to někdy zopakovat. Překvapivě nadšeně souhlasila. Později mi přiznala, že se bála mi ozývat sama – čekala na zprávu, stejně jako jsem na ni čekala já.

   Hned po druhé schůzce jsme se s Hankou pomilovaly u ní doma. Bylo to naprosto úžasné. S muži jsem měla pokaždé pocit, že je celý sex jenom o jejich penisu a že taky končí ve chvíli, kdy se on udělá. S Hankou jsme zkusily spoustu technik, poloh, hraček… Dokonce jsem měla orgasmus, což se mi s mužem ještě nestalo. Objevila jsem úplně nový rozměr potěšení. Bavilo mě ho sdílet se ženou a sledovat, jak ji přivádím na vrchol. Pak jsme jen ležely vedle sebe a smály se. Ani jedna z nás zřejmě nečekala, že to bude takové.

   Hanku jsem od té doby viděla asi tak stokrát. Scházíme se, líbáme, mazlíme, povídáme si a vůbec neřešíme, co přesně mezi námi je. Užíváme si tady a teď.

Zdroj:
autorská práce
autorka je vystudovaná sex koučka a vede IG profil Hračkypodlekačky
American Psychological Association about Bisexuality