Řada rodičů se stydí mluvit s dětmi o sexu. Buď se z toho nějak vykroutí nebo jim povídají báchorky o včeličkách, které jsou k ničemu. U těch větších doufají, že je poučí znalejší spolužáci nebo si to najdou na internetu.
Děti jsou chytré a zvídavé a jestli si myslíte, že v předškolkovém věku netuší, že se něco v rodičovské ložnici děje, tak se mýlíte. Sice ještě nemají o sexu jasně vykonturovanou představu, ale cítí, že něco takového existuje. Pokud, jste rodiče, určitě už jste slyšeli od svého potomka otázku kde se dítě vzalo, jak se narodilo či jak se dostalo mamince do bříška.
A než aby v budoucnu děti hledaly odpovědi na svoje otázku na internetu, kde se dříve nebo později dostanou na pornografické stránky, je lepší vzít sexuální výchovu do vlastních rukou. A jestli vás zajímá jak, tak čtěte dál.
Děti téma sexu zajímá, tak jim odpovídejte
Lékařka a autorka knih sexuální výchovy v kruhu rodinném Jana Martincová se kromě pozitivních reakcí na svou tvorbu setkává s mylnými názory, že sexuální výchova není pro děti školkového věku vhodná, že jim není třeba zatěžovat hlavu, že to v tomto věku nepotřebují vědět a že stačí, když jim to poví učitelé na základní škole. V reakcích na profilu pro_chytre_hlavicky na Instagramu, kde publikuje inspirace k předškolní přípravě a sexuální výchově, jí někteří píšou, že propagováním sexuální výchovy od předškolního věku “boří dětem dětství” nebo že jim vnucuje témata, která pro jejich věk nejsou vhodná. “Ať se to učí na základní škole, předškolní děti to vědět nemusí,” zní další z podobných reakcí rodičů, kteří by zřejmě chtěli nechat sexuální výchovu zcela na škole. Takoví rodiče ale se svými názory ustrnuli někde v době temna.
“Každé normální zvídavé dítě se o svou identitu zajímá už v předškolním věku a rodiče se zeptá. Pak je vhodné mu pravdivě a přiměřeně jeho věku odpovědět,” vysvětluje Martincová. Ne každý rodič ale dítěti odpoví. “Pokud v tomto věku rodič dítě odmítne, již nikdy nebude autoritou přes sexuální výchovu a dítě si už navždy bude hledat informace mimo domov. Je prokázané, že odmítnutí rodičů vhání děti na porno, a to již od věku 6 let,” uvádí lékařka, která společně se sexuoložkou Petrou Sejbalovou zpracovala výzkum na téma Děti ohrožené pornem a online sexuálními agresory.
Jak o tom mluvit?
Rodiče by neměli být zaskočeni a tvářit se překvapeně, šokovaně nebo dokonce pobouřeně. Někteří odborníci doporučují během rozhovoru s malými dětmi používat slova, na které jsou zvyklá a sama je používají. Musí jít ale o slova společensky akceptovatelná, v žádném případě ne vulgární. Jiná část odborníků doporučuje již od útlého věku používat slova jako penis a vagina. Děti by měly používaným slovům rozumět a vědět, co znamenají. Je také nutné, aby věděly, že jejich používání je v běžném rozhovoru společensky nepřijatelné, stejně jako vulgární pojmy označující pohlavní orgány.
Úplně nejlepší je vzít si na pomoc knihu, existuje jich celá řada. Například Jak děti přicházejí na svět od výše zmíněné Jany Martincové. Ale jsou i další kvalitní publikace od dalších autorů, například: Jak se dělají děti nebo Děti to chtěj vědět taky.
Dítěti vysvětlíte, že miminko roste mamince v bříšku v místě zvaném děloha. Pak je trochu oříšek, jak miminko vzniká. Ani u těch menších (4-6 let) se nebojte používat termíny jako spermie nebo vajíčko, asi vynecháte popis samotného sexuálního aktu, stačí říct, že se tak stane, když se mají maminka s tatínkem moc rádi.
Začněte mluvit o sexu vždy co nejpřirozeněji, například když na něj sklouzne řeč jen tak sama od sebe nebo když se vás na něj začne dítě samo vyptávat. Je lepší dávkovat povídání o sexu po malých porcích, ale častěji než to udělat naráz. Rozhodně si odpusťte historky o čápech a vránách, už je čas říct, že mámy mívají vajíčka a tatínek spermie, ideální je používat skutečně termíny, a ne nějaká pojmenování, o kterých si myslíte, že jsou pro děti vhodnější. Nejsou vůbec potřeba, a kdyby je dítě vytáhlo mezi vrstevníky, ztrapní se.
Zdroj: Redakce
