Kde ho hledat
Především v břiše. Viscerální tuk se ukládá mezi důležitými životními orgány v dutině břišní. Obklopuje střeva, žaludek či játra, ale najdeme ho také v cévách. Na rozdíl od tuku podkožního, který bývá dobře viditelný a při pohledu do zrcadla způsobuje nemalá zklamání, není viscerální tuk na první pohled tak snadno detekovatelný, což mu ovšem neubírá na nebezpečnosti. Ba právě naopak.
Jak ho hledat a měřit
Nyní už si možná lámete hlavu, jak vlastně zjistit, jestli pro vás tento druh tuku znamená nějakou hrozbu vážných zdravotních potíží. S ohledem na lokalitu je možné přesně určit množství viscerálního tuku pouze pomocí zobrazovacích technik, jako je CT nebo magnetická rezonance.
Existuje ale i dostupnější a jednodušší metoda, kterou snadno zvládnete i doma. Vezměte si krejčovský metr a změřte obvod břicha. Pokud ženy naměří více než 90 cm a muži více než 100 cm, znamená to zvýšené riziko zdravotních problémů v důsledku většího množství viscerálního tuku.
Určitou výpovědní hodnotu má v tomto směru i určení poměru mezi obvodem pasu a boků. Stačí vydělit obvod pasu obvodem boků. Jestliže vyjde číslo vyšší než 0,85 (u žen) a 0,9 (u mužů), značí výsledek tzv. abdominální (břišní) obezitu a s ní spojená rizika.
Čím nás ohrožuje
Předně je dobré si uvědomit, že určité množství viscerálního tuku je žádoucí, protože tento tuk působí jako tlumicí polštář mezi orgány. Jeho nadbytek ale představuje nemalá zdravotní rizika. A to i pro lidi, kteří svou tělesnou hmotností nespadají do rizikové skupiny (silná nadváha, obezita). Pokud se totiž většina uloženého tuku nachází v břiše, hrozí vám vysoký krevní tlak, narušení činnosti jater, vyšší riziko infarktu, metabolický syndrom, inzulínová rezistence a následně cukrovka nebo zvýšené riziko rozvoje rakoviny střev a prsu.
Tato rizika úzce souvisí zejména se skutečností, že viscerální tuk je na rozdíl od podkožního aktivní. Nikoli ovšem v tom dobrém slova smyslu. Produkuje totiž například zánětlivé markery a hormony, tím dochází k vleklým zánětům a riziko rozvoje vážných chronických onemocnění není vůbec zanedbatelné. Pokud se viscerální tuk ukládá v cévách, snižuje jejich průtok a může dojít k částečnému či úplnému ucpání.
Jak se ho zbavit
Z fyzických aktivit jsou účinné především ty aerobní, tedy kardio trénink. Řada vědeckých studií ukazuje, že aerobní cvičení o vysoké intenzitě pomohlo lidem odbourat viscerální tuk, aniž by současně drželi dietu.
Nejlepších výsledků ale samozřejmě dosáhnete, pokud zkombinujete pohyb s úpravou jídelníčku. V tomto směru bývá nejefektivnější tzv. low-carb strava (případně její přísnější odnož – keto dieta). Ačkoli se to nezdá logické, omezení příjmu sacharidů stimuluje odbourávání viscerálního tuku víc než dieta nízkotučná.
Co se týče úpravy stravy, zaměřte se na dostatečný příjem rozpustné vlákniny. Ta jednak podporuje odbourávání viscerálního tuku tím, že tlumí chuť k jídlu, ale současně vytváří příznivé podmínky pro užitečné bakterie ve střevech, takže harmonizuje trávicí procesy.
Zvyšte příjem bílkovin, tím dojde k urychlení metabolismu a stimulaci odbourávání tuků. Velmi důležité je omezení konzumace tzv. přidaných cukrů, ty totiž bývají často spojovány s vysokým podílem viscerálního tuku v těle. Dále snižte konzumaci alkoholu a vyhýbejte se trans tukům – ty samy o sobě představují pro zdraví nemalou hrozbu, navíc ale jednoznačně vedou ke zvýšenému ukládání viscerálního tuku.
Viscerální tuk vs. stres
Stres zvyšuje hladinu tzv. stresového hormonu kortizolu. A odborníci varují, že nadbytek kortizolu v těle navyšuje množství viscerálního tuku. Pokud je u vás stres spojován s přejídáním, dostáváte se do začarovaného kruhu. Ten přerušíte jedině omezením míry stresu – ideálně redukcí stresových podnětů a dále také prostřednictvím efektivních metod, které pomáhají se vyrovnat se stresem – jóga, meditace, relaxace atd.