Mohutné zvíře reprezentuje staré části mozku – limbický systém –, které obhospodařují naše emoce. Slon je velký, těžkopádný, a když si umane, že půjde nalevo, nezkušený jezdec ho ke změně názoru nepřinutí. Oním jezdcem je v tomto případě racionální a vývojově mladší část našeho mozku – mozková kůra. Ta moc dobře ví, že pohyb je důležitý a přejídat se nevyplatí. Jezdec tak má těžkou úlohu: jde vlastně tak trochu proti přírodě.

Evoluce na gauči

Asi nepřekvapí, že lidská přirozenost je být líný. Evoluce nás naučila, abychom šetřili energií a dělali si zásoby. Proto rádi ležíme na gauči, chutná nám tučné a sladké a neradi se omezujeme.
„Za těch pár stovek let, kdy máme hojnost všeho, se genetická výbava nepřestaví. Když se to snažíme měnit, jdeme proti přirozenosti. To je těžké, a proto musíme víc pracovat hlavou,“ říká celostní terapeutka Tereza Hodycová. Jinými slovy, naučit se zacházet se ‚svým‘ slonem tak, aby jel tam, kam potřebujeme.
Máme pro vás individuální plán, jak velké zvíře vycvičit, aby vás poslouchalo – neboli nástroj k překonání výmluv a neustálého odkládání. Základem je nevrhat se do hubnutí bezhlavě, v takových případech se motivace ztrácí nejrychleji. Nejprve si promluvte sami se sebou a upřímně odpovězte na pár otázek.

Jaký je můj cíl?

Jakkoli banálně otázka zní, řada lidí má problémy na ni odpovědět. Často se stává, že přemýšlíme spíše nad tím, co nechceme, místo toho, abychom si představili, jaké to bude, až svého cíle dosáhneme. „Vždy funguje líp, když je motivace nastavená pozitivně, než když pátrám po tom, proč jsem tu změnu ještě neudělala. Člověk pak má pocit, že už je cíl na dosah, a změny je pak lehčí dosáhnout,“ radí Tereza Hodycová.
Na obecné cíle typu ‚zhubnu‘, ‚budu jíst zdravěji‘ tedy zapomeňte. Svůj cíl formulujte co nejkonkrétněji – ‚zhubnu 5 kilo‘, ‚součástí každého hlavního jídla bude zelenina, ať už vařená, nebo čerstvá‘, ‚vyřadím z jídelníčku rafinovaný cukr‘, ‚budu pravidelně obědvat‘.

Znám cenu, kterou zaplatím?

Teď už víte, co chcete a proč. Položte si další otázku: ‚Proč nedělám to, co chci dělat? Co mi to dává?‘ Například když je vaším cílem obědvat každý den mezi 12. a 14., odpověď na to, proč pravidelný režim nedodržujete, může znít: mám toho moc v práci, můj životní styl mi to neumožňuje... Uvědomíte si tak nejen chování, na kterém je třeba zapracovat, ale i cenu, kterou za změnu zaplatíte.
„Pokud tu cenu předem nepojmenujete, můžete být nepřiměřeně překvapeni,“ varuje celostní terapeutka. „I z aktivit, které nám na první pohled nic dobrého nepřinášejí, jako je nepravidelný oběd, jezení u počítatače nebo konzumace sladkostí, čerpáme nějaký užitek. Jinak bychom je nedělali,“ dodává. Někdy pro nás může být cena za jejich ztrátu nepřiměřeně velká.

Jak moc to chci?

Na otázku odpovězte pomocí číselné škály od nuly do deseti. Chcete zhubnout na pětku? Co by se muselo změnit, abyste to chtěli víc? Například kdybyste už nedopli žádné kalhoty, které doma máte, posílila by se priorita na sedm? A kdyby se vám přidružil nějaký zdravotní problém, vyšplhala by se na deset?
„Pokud si na otázku odpovíte, možná zjistíte něco nového o svých současných prioritách a pomůže vám to při rozhodování, co dále podniknout. Uvědomíte si, proč to, co děláte, je špatné,“ radí Hodycová. Ujasníte si hlavní důvody, proč to nenechat zajít tak daleko, a posílíte prioritu. Nebo přijdete na to, že změnu vlastně nechcete.

Jak moc si věřím?

Znovu použijte číselnou škálu, abyste si na otázku odpověděli. Na velké cíle si člověk zpravidla málo věří. A to je chyba. „Cíle mohou být jakkoli velké, ale musí být reálné,“ zdůrazňuje Tereza Hodycová. Pokud volíte číslo menší než pět, zkuste se zamyslet, co by vám mohlo pomoci, abyste si věřili více. Co třeba zaplatit si pomoc výživového terapeuta, sehnat si pravidelné hlídání dětí, abyste měla čas jít sportovat? Buďte opět co nejkonkrétnější. Zjistíte tak, co nebo kdo vám pomůže změnu uskutečnit.

Ano, ale...

Výše položené otázky posílí vaši motivaci – pomohou vám osedlat slona, abyste z něj nespadli. „Když se zaposloucháte sami do sebe, zjistíte, co je pro vás dobré a co špatné, a možná přijdete na to, že změnu nyní nechcete. V takovém případě je zbytečné plýtvat časem a energií. Raději se věnujte tomu, co opravdu chcete, ne tomu, o čem si myslíte, že byste měli chtít – to je velký rozdíl,“ radí Hodycová. Pro ty z vás, kteří vědí, že změnu chtějí, je nyní ten správný čas nasednout na slona.

Vytvořte si plán akce

Změna chování není jednorázová záležitost, ale proces. Velké cíle je proto nutné ‚rozkouskovat‘ na malé dílčí.
„Naše psychika potřebuje dostávat pravidelnou krátkodobou zpětnou vazbu, že se věci dějí správně. Dlouhodobými velkými cíli může být lehce zmatena a pak se mluví o slabé vůli či selhání,“ radí Tereza Hodycová.
Začněte tím, že specifikujete první krok, který pro dosažení velkého cíle můžete udělat, třeba začněte doma cvičit půl hodiny denně. Činnost pravidelně opakujte, až se z ní stane návyk. Pokud je vaším cílem začít jíst víc zeleniny, prvním krokem nejspíš bude poohlédnout se po nových receptech a zajít na nákup.

Připravte se na relaps

Nemoc, problémy v práci nebo doma dokážou zamávat s psychikou a vrátit vás do starých kolejí. „Když přijde relaps, musíte začít znovu od začátku. Dobrá zpráva je, že druhé kolečko je vždy jednodušší než to první,“ ubezpečuje odbornice. Přejeme úspěšnou sloní jízdu!