„Na medicínu jsem nastupovala jako štíhlá holka se sportovní figurou,“ vypráví dnes sedmadvacetiletá Martina, „ještě na gymnáziu jsem se věnovala atletice, jenže nástup na vysokou a obrovský tlak spojený se studiem na lékařské fakultě vedly k tomu, že o dva roky později jsem sice pořád byla úspěšná studentka, ale taky holka s patnácti kily navrch. Během zkouškového jsem snědla denně celou čokoládu a tím to zdaleka nekončilo.“

Pětatřicetiletou Andreu přivedlo k nadváze mateřství: „Dítě jsem dlouho odkládala, měla jsem skvělou práci, spoustu koníčků a přátel. Bylo mi skoro čtyřiatřicet, když se Mikuláš narodil. A stejně jako jiným novopečeným maminkám i mně se život od základů změnil. Měla jsem dojem, že vůbec nic nestíhám. Natož jídlo. Řešila jsem to pitím koncentrovaných džusů a jedla bílé pečivo po kilech.“

Dvaapadesátiletou Janu opustil manžel, děti postupně vylétly z hnízda… „Najednou jsem byla doma sama, já, která jsem do té doby stála u plotny a neustále vyvářela, jsem najednou měla plné hrnce a žádného strávníka. Takže jsem to samozřejmě jedla já sama, večer přidala skleničku vína a za půl roku jsem najednou měla všechno oblečení o dvě velikosti menší.“

Příčiny emocionálního přejídání

V podstatě se tím důvodem může stát cokoliv, co budí v člověku negativní emoce, ať už to jsou problémy v práci, finanční potíže, partnerské rozepře či náhlá životná změna. Zjednodušeně by se dalo říct, že v takových situacích se lidi děli do dvou skupin. Jedni ze stresu nejedí, mají žaludek na vodě a musí se nutit do každého sousta. Druzí hledají v jídle útěchu.

Proč právě v jídle?

Protože zaměňují pocit nasycení, doprovázející konzumaci jídla, s pocitem spokojenosti. Často se domnívají, že jenom to jídlo jim na celém světě zbylo, jen plný talíř je může potěšit. Je to dáno skutečností, že lidé čelící nějakým zásadním životním změnám často:

- neprovozují aktivity, které jim dřív přinášely uspokojení

Většinou jde o nějaký koníček, nejčastěji pak o sport, protože právě pohyb má zcela zásadní příznivý vliv na naši psychiku.

„Ležela jsem ve skriptech a jedla! Já, která jsem pár měsíců zpátky několikrát týdně běhala pět i více kilometrů,“ popisuje Martina. Ta až během studia třetího ročníku medicíny usoudila, že nechce být tlustá doktorka, ale zdravý člověk.

- jsou izolovaní od lidí, s nimiž dříve trávili hodně času

Takové izolaci často čelí ženy na mateřské, ale stačí, když se třeba přestěhujete a najednou kolem sebe nemáte známé tváře.

„Syn se narodil v lednu, mrzlo a s miminkem jsem mohla ven jen na chvilku. Byla jsem téměř neustále zavřená doma a všechno na mě padalo. Prcek brečel, já často s ním. Žádnou kamarádku s dítětem jsem poblíž neměla. Nikdo mě nechápal,“ líčí svoje pocity z prvních měsíců mateřství Andrea. Naštěstí se s příchodem jara seznámila s maminkou podobně staré holčičky. Začaly spolu chodit na dlouhé procházky, později běhat s kočárkem. Zjistily, že i pár cviků, které zvládnou venku v parku, jim pomůže shodit poporodní kila a zvýšit sebevědomí.

- přistupují sami k sobě negativně a následně to kompenzují jídlem

Nenadálé nepříjemné životní zvraty obvykle doprovázejí fáze, kdy člověk viní sám sebe, případně na sebe nahlíží v nejhorších možných barvách. Od toho je už jen krůček k přejídání, které má takové útoky na sebe sama vyrovnat.

„Najednou jsem v zrcadle viděla starou, vrásčitou ženskou a říkala si, že není divu, že mě muž opustil kvůli mladší,“ vzpomíná Jana. „Připadala jsem si zbytečná, bezcenná… jako člověk, který si lásku nezaslouží. Útěchu jsem hledala v jídle a pak se na mě místo nápadníků lepila nadbytečná kila.“ Její dcera byla v té době na stáži ve Spojených státech a když po více než půl roce přiletěla domů, maminku málem nepoznala. Domluvila jí konzultaci s výživovým poradcem, který jádro problému odhalil poměrně snadno.

Fyzický vs. emocionální hlad

Odborníci často upozorňují, že lidé trpící emocionální nadváhou nejsou schopni odlišit dva základní druhy hladu – fyzický a emocionální. Hranice mezi nimi může být velmi křehká.

Každopádně platí, že fyzický hlad:

  • nastupuje postupně;
  • není charakterizován chutí na jednu konkrétní potravinu, ale pocitem hladu obecně;
  • s jeho uspokojením nejsou následně spojeny pocity viny.

Emocionální hlad oproti tomu:

  • vzniká často velmi náhle;
  • je provázený chutí na určité potraviny;
  • snažíte se ho uspokojit, ale nedostavuje se pocit nasycení;
  • následně přichází výčitky svědomí.

Emocionální hlad tedy není prostá potřeba dodat tělu energii, jídlem reagujete na negativní emoce, snažíte se v konzumaci určitých pokrmů najít chybějící pocit spokojenosti.

Jak odhalit emocionální hlad a vyhnout se emocionálnímu přejídání?

- předně byste měli zapracovat na svojí odolnosti vůči stresu

Ta se žádným jídlem nezvýší, mnohem účinnější je v tomto směru sport, meditace, relaxace atd.

Studentka medicíny Martina by o tom mohla dlouze vyprávět. „Když jsem zase začala pravidelně běhat, dostala se na svoji váhu a získala zpátky sebevědomí, najednou se mi i ve škole mnohem víc dařilo a nebyla jsem vystresovaná z každého zápočtu.“

- najděte si dobrou společnost a vzájemně se podporujte

Když člověk může svoje obavy a starosti sdílet s někým, kdo je v podobné situaci, i původně neřešitelné problémy se najednou zdají být poměrně banální.

Andrea brzy zjistila, že s poporodními kily nebojuje sama, že pocit izolace zažívá na mateřské spousta žen. „Když jsem pak dopoledne pravidelně vyrážela s Luckou a daly jsme si čtyři kiláky svižné chůze, cítila jsem se jako vyměněná. Začala jsem řešit, co a kdy jím, můj život získal nějaký řád. Už jsem nebyla v jedenáct dopoledne doma v pyžamu s ubrečeným miminkem v náručí. Během čtvrt roku jsem pak zhubla skoro deset kilo a cítila se jako vyměněná.“

- naučte se mít rádi

To se snáze řekne, než udělá. A lidé, s nimiž si život nehezky pohrál, se z pomyslného dna hrabou nezřídkakdy hodně dlouho. Chce to ale se nevzdat a uvědomit si, že spokojenost bychom měli hledat především sami v sobě a prostřednictvím správného přístupu k životnímu stylu.

„Výživový poradce sehrál v první chvíli spíš roli psychologa,“ říká Jana, která už dnes netráví večery doma před ledničkou, ale chodí pravidelně na jógu, do divadla a na koncerty s přáteli. „Dietolog mi pomohl srovnat si všechno v hlavě a pak jsme společně dali dohromady jídelníček. Nemusela jsem se moc omezovat, a přesto jsem během pár měsíců byla na své optimální váze. To tloustnutí bylo prostě z nervů.“

Nikdo nepochybuje o tom, že jídlo nám může zprostředkovat celou řadu pozitivních zážitků, ale stejně tak může sehrát roli falešného přítele, který místo správného pohledu na věc nabízí krátkodobý únik a nadbytečná kila.

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2859040/#!po=6.48148

https://www.mayoclinichealthsystem.org/hometown-health/speaking-of-health/feeding-your-feelings

https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/weight-loss/in-depth/weight-loss/art-20047342