Co to je makrobiotická strava?

Makrobiotika je stravovací a zároveň i filozofický směr, který má kořeny ve starověkém Řecku. V polovině 20. století začal v západní Evropě šířit novodobé pojetí makrobiotiky George Ohsawa. Opíral se při tom o východní medicínu, která je postavena na působení dvou sil univerza – jinu a jangu –, které spolupracují, vzájemně se ovlivňují a dohromady vytvářejí celek. Východní medicína začíná každou léčbu úpravou stravy – aby se nemocný organismus dostal do souladu s přírodou a jejím univerzálním řádem.

Zdroj: Youtube

„Stravování podle makrobiotických pravidel ovlivňuje činnost orgánů, způsob myšlení, lépe se nám bude dýchat, zmizí bolesti kloubů, nemoci spojené s věkem se oddálí nebo vůbec nepřijdou. Choroby, které měli dříve padesáti- či šedesátiletí, dnes mají třicátníci. To vše může makrobiotika změnit,“ vysvětluje lektorka makrobiotiky Zuzana Terešová.

Nemusí z vás rovnou být zapřisáhlí makrobiotici, stačí se inspirovat. Protože čím méně bude v našem jídelníčku sladkých nápojů, cukru a mléčných výrobků, tím budeme mít v lepší kondici střeva, plíce, slinivku a vlastně celý zažívací systém, skrz který přijímá výživu i naše tělo. A na její kvalitě záleží. Makrobiotika tak dokáže pomoci nejen s hubnutím, ale i s celkovým zdravím. Makrobiotika vás také naučí lépe se napojit na své tělo. Základní otázka, se kterou makrobiotika pracuje, totiž zní: Jak se po jídle cítím?

Jak na to:

Moderní člověk dělá tu chybu, že jí obrovské množství bílé mouky v pečivu a těstovinách, rafinovaného bílého cukru, často skrytého v potravinách, mléka a mléčných výrobků. Jejich dlouhodobá konzumace zatěžuje hlavně slinivku, střeva a plíce. Začněte tím, že tyto potraviny omezíte nebo zcela vyloučíte.

Základním vodítkem při sestavování diety je makrobiotický talíř. Ten tvoří:

40–50 % obiloviny (rýže, kamut, pohanka, quinoa, jáhly, polenta, ječmen, kroupy, vločky, pšenice špalda, kernoto, bulgur, kuskus, celozrnné těstoviny)

30–40 % zelenina různě upravená za syrova (kvašená, lisované saláty) i tepelně (napařovaná, blanšírovaná, vařená, pečená v troubě)

10–15 % luštěniny (čočka, fazole, cizrna, hrách, tempeh, tofu...)

10 % semínka, ořechy, ovoce, mořské řasy, ryby

Makrobiotici nejedí maso, kromě občasné konzumace ryb. Vycházejí z toho, že při dodržování makrobiotického talíře tělo dostane potřebné živiny a maso není potřeba. Makrobiotika se tím hodně podobá veganství. Podstatné je každé sousto dobře rozžvýkat. Trávení totiž začíná v ústech, kde na jídlo působí trávicí enzymy. Dobře rozžvýkaný oběd (základ je 30×, ideálně 50×, nemocný člověk 100×) váš žaludek lépe stráví a živiny z něj tenké střevo do těla lépe vstřebá.

Co mít doma:

Pestrou zásobu co nejméně zpracovaných obilovin – celá zrna (jako jsou jáhly, quinoa, pohanka, kamut, ječmen, oves) nebo minimálně upravená zrna (bulgur, kernoto, kroupy, vločky, kuskus...).

Bílkoviny makrobiotici získávají z rostlinných zdrojů – čočka, cizrna, hrách, fazole, tofu, tempeh, natto, oříšky a semínka – a zařazují je každý den. Dvakrát až třikrát týdně je možné dát si rybu, v zimních měsících vajíčka.

Velké množství sezonní zeleniny a přiměřeně ovoce. Dostatečnou zásobu luštěnin, ořechů a semínek. Mořské řasy obsahují velké množství minerálů a makrobiotika s nimi při přípravě jídel běžně pracuje.

Nápoje:

Čistou vodu můžete při makrobiotickém způsobu stravy doplnit čajem Bancha. Tento japonský čaj neobsahuje tein, takže je vhodný jak pro běžné pití, tak pro děti. Obsahuje antioxidanty, povzbuzuje trávení a zmírňuje chutě na nezdravé sladkosti.

DIETA V KOSTCE:

Obtížnost: Každodenní vlastní příprava jídel může být pro někoho časově náročná. Luštěniny je třeba namáčet den předem, samotná příprava jídel ale není složitější než jiné běžné vaření.

Pro koho se hodí: Pro ty, kdo jsou zvyklí vařit si svoje jídlo a chtějí se naučit nové zdravější postupy, pro maminky s dětmi, pro chronicky nemocné.

Pro koho se nehodí: Zaneprázdnění lidé, kteří si jídlo nestíhají připravovat sami.

+ Jde o léčebný výživový směr, který vás vedle zdravé regulace váhy dokáže zbavit i řady chronických zdravotních obtíží.

- Je náročný na čas věnovaný shánění surovin a každodennímu vaření.

Zdroje: