Hubnutí je velké téma. Informací o tom, co jíst, máme dost. Když ale přijde na věc, často selháváme a nevíme si rady.

Kde je tedy zakopaný pes?

Já bych to viděla tak, že jako společnost jsme zkrátka líní. Nechceme se hýbat a vše si chceme ulehčit. S tím souvisí i to, že si vybíráme potraviny rychlé na přípravu, které jsou třeba z polotovarů nebo plné různých éček a konzervantů. A tím pádem se nám vytváří více tukových vrstev na těle a my přibíráme. Ale určitě to souvisí i se životním stylem sedavého zaměstnání, kdy velká část naší populace sedí celý den za počítačem a nemá přirozený pohyb. A tělo pohyb potřebuje, aby spalovalo.

Řešila jste vy sama někdy svou váhu?

Ano, v období puberty. To pozoruji i ve svém okolí, právě v té době začnou holky většinou přibírat. Takže i já jsem v tomto období prošla neustálým přibíráním a hubnutím. Zkoušela jsem různé diety od ananasové až po mléčnou. Svoje tělo jsem tehdy docela trápila. Nej větší zlom u mě nastal asi ve dvaceti, kdy jsem ukončila střední školu a měla jsem už opravdovou nadváhu. A to byl moment, kdy jsem si řekla, že se sebou musím něco dělat. Začala jsem se zajímat o stravu, sportovat, vlastně poprvé ve svém životě. Nikdy jsem nebyla sportovní typ, ani jsem k žádnému sportu nebyla vedená. A takto postupně začala moje cesta.

Zmínila jste radikální diety, melounová, ananasová, mléčná… Jaká jsou úskalí takovýchto jednostranných diet?

Člověk chce něco rychle a hned. To je první chyba, kterou udělá hned na začátku. Další úskalí je v jednostrannosti diet. Taková strava není pestrá a ani to není trvale udržitelný způsob stravování. Dietu dokážete držet týden, 14 dní, ale ne měsíc nebo rok.

Soustředíte se na rychlý výsledek a nechcete dát tělu čas. Měli bychom si uvědomit, že když už jsme se dostali do nějakého stadia obezity nebo máme nějaká kila navíc, také to nějakou dobu trvalo. K tomu bychom měli přihlédnout a dát tělu čas, aby kila, která chceme dát dolů, ztratilo. Netlačit na pilu.

Je nutné při hubnutí počítat kilojouly?

Já nic nepočítám. Nejsem typ člověka, který by to vydržel. Znám ale spoustu kolegů nebo bývalých klientů, kteří to dělají. Sama toho ale zastánce nejsem. Říkám, že člověk by měl jíst střídmě, zdravě, rozmanitě a tímto se řídit. Samo zřejmě když máte nějaký cíl – třeba připravit se na soutěž v bikiny fitness nebo v kulturistice, tam to smysl má a tam to nehaním. Ale myslím si, že u běžného smrtelníka je to zbytečnost.

Jakým potravinám se zcela vyhnout?

Všem, které mají na etiketě dlouhý seznam složení. Čím delší, tím hůř. Nebudu tu říkat, že se má člověk vyhýbat cukrům, bílé mouce, cukrovinkám, to jsou už zažité věci, které by člověk, který chce jíst zdravě, měl znát.

Jaké jsou nejčastější zlozvyky při hubnutí? Na co lidé narážejí a co třeba neví?

Často se setkávám s tím, že se to lidé snaží takzvaně ošulit. Třeba u těch cukrů. Říkám jim: Nepijte slazené nápoje, udělejte si bylinkový čaj nebo pijte obyčejnou vodu, třeba s citronem. A oni mi pak na konzultaci přijdou s flaškou nějakého sportovního nápoje, kde je napsáno ‚určené pro sport‘, a myslí si, že jde o zdravé pití bez cukru. A že jim bude prospívat. Tak to ale nemusí být.

Další zlozvyk je přejídání. Když má člověk nastavený redukční program, v němž má třeba jeden dva dny, kdy si může ulevit a dát si, co chce, tak se prostě napráská. Pak zjistí, že je mu špatně a že už to v životě dělat nebude. Otázka je, zda si na to pak vzpomene. S tím souvisí také emoční jedení. Dnes jsou lidé hodně ve stresu a pod tlakem z práce, ze společnosti… a své emoce zajídají. Úzkost zahání jídlem, cukrovinkami, sladkostmi.

Jak se vědomě vypořádat se situacemi emočního jedení, kdy se přejídám a pak se za to trestám?

Je to začarovaný kruh. Člověk by si měl uvědomit, že teď má nějaký cíl, který nechce porušit. Když budu v redukci, tak si nastavím, že se týden budu držet režimu, týden si dám oraz a dám si to, na co budu mít chuť. Půjdu na zmrzlinu nebo s kámoškou na kafe a dám si v cukrárně zákusek. Nastavit si v mysli, že to tak prostě bude. A pak, když přijde den, kdy si to můžu užít, tak si to nevyčítat.

Hlavně nezabřednout zpět do kolotoče, kdy se přejídáme a pak se třeba dva dny týráme hlady, abychom to vykompenzovali. Takovou hladovku nevydržím, a když pak budu padat vlčím hladem, tak sním cokoli, co mi přijde pod ruku. A tak pořád dokola. Takže první věc je nastavit si v hlavě, že chci změnu, a stanovit si reálný cíl. Je dobré si vypsat na papír, čeho vůbec chci dosáhnout. Umět své přání pojmenovat je první krok k tomu ho zhmotnit. Málo lidí ale umí říct, co vlastně chce.

Jaký je váš názor na různé populární stravovací směry? Veganství, raw, bezlepková dieta, tedy takové ty ucelené, ale trošku extrémní proudy.

Já zastávám názor, že člověk se vyvinul jako všežravec z nějakého důvodu. Takže bychom se tím měli řídit. Pokud ale někdo nejí maso a má k tomu nějaký důvod, tak ať ho nejí. Nejsem člověk, který by něco někomu vnucoval, a totéž očekávám od druhých.

A jak se stravujete vy sama?

Už delší dobu omezuji sacharidy, praktikuju tedy takzvané low carb stravování. Zjistila jsem totiž, že mému tělu sacharidy nedělají dobře. Tak jsem je ve svém stravování postupně hodně omezila. Když jsem začínala se zdravým životním stylem, tak jsem jedla všechno, racionálně, zdravě, ale pořád jsem si říkala – ráno si dám ovesnou kaši, ale mám za hodinu hlad a chce se mi spát. Až jsem jednou našla výživový směr low carb. Postupně jsem na něj najela a zjistila jsem, že mi to strašně vyhovuje. Omezila jsem tedy úplně sacharidy. Nejím luštěniny, přílohy, nejím pečivo, nejím skoro žádné ovoce…

Takže už skoro keto dieta?

Keto to rozhodně není. To už by bylo hodně razantní snížení sacharidů. Nějaké sacharidy v jídelníčku mám v podobě barevné zeleniny, jím hodně ořechy, v nich je sacharidů dost. A zjistila jsem, že mi to vyhovuje. Mám hodně energie, cítím se dobře, nechce se mi spát. Takže já jsem s tímto způsobem stravování spokojená. Mám ale jeden dva dny v týdnu, kdy si dám třeba pohanku, přílohu, pečivo. Ale většinu týdne je mé stravování založené na zásadách low carb.

Low carb je i léčivá dieta. Lékaři a výživoví poradci ji doporučují třeba při cukrovce, nemocné štítné žláze, slyšela jsem, že pomáhá i při autoimunitních chorobách. Doporučujete nízkosacharidovou dietu svým klientům? V jakých případech?

Nízkosacharidovou dietu zařazuji v těch případech, kdy u klienta už nic jiného nefunguje. Začal s racionálním způsobem stravování a dostal se do určitého bodu zlomu, kdy už mu váha nejde dolů. Tam třeba na chvíli keto dietu nebo nízkosacharidové stravování zvolíme, aby se nám váha zase rozhýbala. A abychom dosáhli určitého cíle. Po skončení keta, když už je člověk na váze, kterou chce, se postupně vracíme k racionálnímu způsobu stravování.

Sport aktivuje náš metabolismus, je to takový akcelerátor hubnutí. Zároveň když budujeme svalovou hmotu, zvyšuje se náš bazální metabolismus, tedy pak i rychleji pálíme to, co sníme. Je tedy výhodou být fit, trochu se hýbat, když chceme hubnout?

Určitě. Bez toho to nejde. Zároveň ale platí všeho s mírou. Zlatý střed. Ono je to těžké. Když třeba celý den sedíte v kancleláři – osm a víc hodin – a pak to chcete rychle dohnat, půjdete na hodinu na trénink a tam se úplně sedřete, tak stejně to celodenní sezení nevybalancujete. Dnešní doba je na pohyb hrozně zlá. Jsme líní, sedíme…

Zdroj: Alena Vídeňská