Dle mých znalostí a zkušeností je rozsah funkčního tréninku hodně široký, a proto jej nelze definovat jednoduchou větou. V bodech tedy představím, co by podle mě funkční trénink měl obsahovat. Nejdříve je ale potřeba si vysvětlit, jak v rámci našeho těla pochopit pojem „funkčnost“.
Funkčnost
Jako funkční tělo, kloub nebo část těla se označuje stav, kdy jsou splněny následující podmínky:
● Síla a stabilita – pokud jsou svaly aktivovány ve správné souhře, celé tělo nebo případně jeho jednotlivé části jsou díky tomu zpevněné a schopné odolat poměrně velké zátěži.
● Mobilita (pohyblivost) – dalším důležitým prvkem je dostatečná pohyblivost. Pokud svaly nepracují v souhře a správným směrem, dojde k tzv. uzavření kloubu, a tím k poměrně značnému omezení jeho pohyblivosti.
● Snadné dýchání – když jsou jednotlivé úseky našeho těla díky svalové práci nastaveny v optimální pozici, poznáme to mimo jiné tak, že se nám snadno a hluboce dýchá. Když například vestoje zatnete břicho, tak se vám začne dýchat poměrně hůř, protože narušíte svalovou souhru a dojde ke ztrátě napřímení páteře a klíčových kloubů.
Dále je namístě zmínit, že např. označení funkční noha (což je často využívaný pojem) může získat pouze taková noha, která kromě síly a stability splňuje také další úlohy, ke kterým je od přírody určena, což je rozložení váhy těla, tlumení nárazů vznikajících při dopadu, kontakt prstů s povrchem apod. Jak je z výše uvedeného patrné, definovat funkčnost není úplně snadné.
Zapojení celého těla – komplexnost
Naše tělo funguje – nebo by alespoň mělo – jako jeden velký celek. Naše tělo pracuje ve svalových souhrách, které jsou uložené v našem mozku jako pohybové programy. K tomu, aby tyto programy mohly být aktivovány, potřebuje tělo určitý impuls. Je to podobná situace, jako když v počítači spouštíme nějaký program. Naše tělo konkrétně potřebuje kvalitní oporu o určitá místa, jako jsou například prsty na rukách a nohách, lokty, lopatky, kolena a další. Kromě toho potřebuje ještě navíc nějaký záměr, nějakou motivaci k danému pohybu. Jako příklad uvedu malé děti, které nad pohybem vůbec nepřemýšlí tak jako dospělí.
Aktivací těchto svalových souher zajistíme tělu neuvěřitelnou sílu a stabilitu, aniž bychom tím omezili potřebný rozsah pohybu (viz definice funkčnosti). Výsledná pozice nebo výsledný pohyb je pak efektivní a zároveň ekonomický a šetrný, neboť zatěžuje tělo rovnoměrně. Nyní se tedy dostáváme k tomu, že jako funkční trénink by se dal označit jakýkoli trénink v rámci jakéhokoli sportu, pokud u něj splníme podmínku, že tělo bude pracovat s kvalitní oporou a motivací k pohybu. Pak je jedno, zda v rámci takového tréninku využíváme nějaké pomůcky či nikoli.
Využitelnost
Osobně vnímám, že dalším aspektem funkčního tréninku by měla být využitelnost v každodenním životě nebo sportu, kterému se dotyčný věnuje. Většinu lidí trápí nějaké bolesti, přetížení svalů a jejich úponů, omezení rozsahu pohybu, únava, stagnace výkonů atp. Uvedené obtíže nejčastěji pramení z nesprávného zapojení těla do konkrétní pozice a v určitém pohybu, neboť nedochází k aktivaci správných pohybových programů. Z toho vyplývá, že ve funkčním tréninku by se ideálně měly využívat takové pozice, takové pohyby nebo jejich dílčí části tak, aby se dotyčná osoba naučila správně aktivovat svalové souhry, a tím svému tělu do budoucna ulevila od zátěže. Příkladem mohou být například velice časté bolesti zad při dlouhodobém sezení. Dotyčný kvůli tomu asi nebude chtít opustit zaměstnání, a proto je zapotřebí najít jinou cestu. Pro takového člověka je vhodné funkční trénink nastavit tak, aby se naučil aktivovat své tělo jako celek i při sezení. Jedině tak bude mít cvičení dlouhodobý efekt.