Zařazujete pravidelně do svojí ranní rutiny nějaké rituály? Třeba meditaci?

Meditovat vůbec neumím, i když se mě to snažilo naučit hodně lidí. Já jsem celoživotně strašně zrychlená, což je nepříjemné nejen pro mě, ale i pro moje okolí, které to znervózňuje. Nejsem zkrátka psychicky schopná meditovat. Jednou mě kamarádka Bára Mottlová vytáhla na bikram jógu, ale já jsem už po prvních minutách umírala, nebyla jsem vůbec schopná se uklidnit, soustředit. Naštěstí ale nemám problém s usínáním, to dokážu kdykoliv a kdekoliv!

Dospáváte často noční spánek během dne?

Jasně, moje práce mi to umožňuje. Když mám třeba přes den dvě hodiny pauzu, jdu si klidně lehnout a dobít baterky. S dcerou jezdím třeba na tréninky basketu, které trvají hodinu a půl, a já během čekání buď řeším práci, nebo si lehnu. Vozím pro tyhle případy s sebou polštářek a malou peřinu, kterou mi dala maminka. Jak jsem malá, tak jsem skladná a úplně v klidu se natáhnu na zadní sedačku, otevřu si okýnko, zamknu se, dám si na uši sluchátka, pustím uklidňující hudbu a rázem spím. Ve svém autě prakticky žiju, protože často přejíždím na akce, které moderuju.

Milujete vodu a koupání, chodíte plavat i do krytého bazénu?

Ne, mně je v krytém bazénu zima! Buď si jdu zaplavat do venkovního bazénu v Podolí, nebo si skočím v zimě do Vltavy. Bydlím v Modřanech, takže řeku mám kousek – i když sněží, jezdím rovnou v plavkách a županu, na nohou mám žabky. Už ani nepočítám, jak ve vodě vydržím dlouho. Dřív jsme s trenérem v Braníku ve Vltavě plavali 47 minut v 8,5 stupních Celsia, což byl asi můj osobní rekord. Od té doby ale plavu jen pocitově. Občas si tam ráno skočím, dám pár temp, vydýchám se a jdu zase ven. Jindy plavu třeba patnáct minut. Záleží na tom, s kým tam zrovna jsem, jestli spolu kecáme, jestli nejsem moc unavená. Důležité je se při otužování nestydět za to, že do vody třeba jen vlezete a rychle vylezete, když nemáte svůj den.

Pomáhá vám otužování udržovat se fit?

Jasně, je to super hlavně na celulitidu, protože se ti krásně prokrví kůže, a jinak otužování celkově podporuje hubnutí. Otužuju se ale i proto, že ledová voda je jediný element, který mě dokáže zklidnit.

Zdědily po vás temperament i vaše děti?

Myslím, že jsou taky dost aktivní. Zuzanka hraje závodně basketbal za Spartu, což má po tatínkovi a moc ji to baví – z toho mám opravdu radost. Po mě je zase hodně společenská. Michael je klidnější, rád si čte. Mám štěstí, že je můj ex manžel nesmírně talentovaný a chytrý chlap, a Míša tyhle vlastnosti po něm zdědil. Krásně třeba maluje. René je extrémně nadaný na grafiku a design.

Z vašich sociálních sítí vím, že se klidně necháte vyfotit bez make-upu. Je pro vás přirozenost důležitá?

Tak pozor, já sice sdílím fotku, na které nejsem namalovaná, ale vybírám ji z dalších 150 fotek!Snažím se, aby mi to na ní přeci jen slušelo, abych měla inteligentní výraz a dobré světlo za sebou. Jsem ženská, která má ráda, když jí někdo pochválí vzhled, řekne, že hezky vypadá. Po pravdě nejsem schopná přiznat, že mám třeba špeky na břiše. Takže ano, ukážu fotku s faldíkem na břiše, ale nesmí jich tam být moc.

Jak vnímáte věk 40 plus?

Se stárnutím jsem naštěstí smířená a jsem upřímně šťastná, že mi je, kolik mi je. Nechtěla bych být zase dvacítka. Netajím se tím, že chodím na botox, před dvěma lety jsem si nechala zvětšit rty kyselinou hyaluronovou a jakmile je venku nějaká nová neinvazivní procedura, okamžitě do ní jdu. Řezat jsem do sebe ale nenechala, prsa mám svoje. Strašně ráda zkouším tyhle zkrášlující metody a pořád tajně doufám, že jednou vyrýsuju tělo, aniž bych pro to musela hnout brvou. Povídá se to i jako vtip, že chlapi si myslí, že ženy mají milion snů, ale ony mají vlastně jen jeden – neomezeně žrát a nepřibrat.

Musíte se v jídle hlídat?

Mám hrozně ráda dobré jídlo! Taky mám ale silnou alergii na mák, skořici a ořechy, takže nemůžu například čokoládu, protože ta může obsahovat stopy ořechů, a to by nedopadlo dobře. Jakmile bych to jednou polkla, musela bych jídlo okamžitě vyplivnout a nasadit antihistaminika. Dvakrát v životě jsem měla anafylaktický šok, jednou se mi to stalo dokonce po představení. Zastavili jsme s kolegy v 11 večer na benzínce a já si tam koupila, abych nežrala jako prase, slané proteinové chipsy. Přijeli jsme na hotel a já nemohla dýchat, dusila jsem se a Zyrtec mi vůbec nezafungoval. Bořek Slezáček mě tehdy okamžitě popadl a odvezl do nemocnice do Blanska, kde mě zachránili za pět minut dvanáct. Od toho okamžiku s sebou vždycky nosím adrenalinové pero.

Jste se svoji postavou spokojená?

Nikdy jsem nebyla tlustá, za což vděčím genetice, ale mám jen 158 centimetrů a každé kilo navíc je na mě hned vidět. Nakopla mě ale Keto dieta, ta mě naučila zhubnout bez jojo efektu. Teď jsem ve stavu, kdy nejsem rachitická, mám 53 kilo a ženské křivky, a cítím se moc spokojeně. Vím, že když překročím tu svoji hranici a nedopnu džíny, tak přesedlám na maso a zeleninu a budu se tak udržovat třeba měsíc – prostě vajíčka, steak, ryby, kvalitní bílkoviny a žádné sacharidy. Díky tomu se dám během měsíce zase do kupy.

A co sport? Prý chodíte pravidelně do fitka, máte tam svého trenéra?

Absolutně nesnáším cvičení, protože na rozdíl od většiny lidí, kterým cvičení vyplavuje endorfiny,tak já jsem po něm jenom unavená, zpocená a chce se mi spát. A všechno mě bolí. Takže já cvičím jedině kvůli tomu, abych mohla jíst. Bez trenéra by to nešlo, protože mám extrémně vycvičenou slabou vůli, takže když nemám trenéra, jen tak se ploužím po fitku. Navíc nemám ani dobrou koordinaci pohybu, tudíž potřebuju někoho, kdo mě na strojích opravuje, abych cvičila správně.

Který pohyb vás tedy dělá šťastnou?

Plavání, proto se i otužuju. V plavání mě nikdo a nic neomezuje a baví mě i v lednu.

Je nějaký sport, který jste dělala v dětství závodně?

Snažila jsem se závodně tancovat, ale vydrželo mi to asi tři roky. Zúčastnila jsem se dvou závodů a u obou jsem skončila na posledním místě. Strašně mě to bavilo, ale jak už jsem zmínila, chybí mi koordinace pohybu a ve finále i hudební sluch. Ztrácela jsem se už u druhého taktu, a tím, jak jsem dominantní, vadilo mi, že by mě musel vést taneční partner. Moje noční můra vlastně je, že by mi zavolal někdo z České televize a pozval by mě do soutěže Star Dance, to bych musela odmítnout. Protože když chlap neumí tancovat, tak to hraje na humor a vtip. Ale když neumí tancovat žena, tak je to trapné.

Co je pro vás největší motivací ke cvičení, když se vám zrovna nechce?

Když se podívám do ledničky a vidím, že je tam něco dobrého a že bych si to nemohla dát, když bych nešla cvičit. Ale vážně – to moje cvičení je spíš taková údržba, aby mě nebolela záda, protože většinu času na akcích trávím na vysokých podpatcích a záda dostávají pěkně zabrat.

Zdroje:

Magazín Kondice 03/23