Jídlo a emoční prožívání nás provázejí od narození, kdy jsme pili z maminčina prsu. Stačilo zaplakat a prso maminky nám dalo mléko, pocit bezpečí, lásky a pozornosti. Pokračovalo to přes dětství, kdy jsme byli za dobré skutky odměňováni jídlem. Rodinné oslavy, svátky a chvíle pohody jsou od nepaměti spojené s dobrým jídlem. Kdo z nás v občasných chvílích nepohody či stresu nesahá po čokoládě jako záplatě na bolavou duši nebo špatný den v práci? Určitá míra emočního jezení je přirozená a vrozená nám všem. „Zvláště ženy jsou náchylnější k emočnímu vztahu k jídlu. Muži mají spíše tendence brát jídlo jako palivo,“ říká nutriční terapeutka a psycholožka Zuzana Douchová. Trochu oříškem bývá rozlišit, kdy se už jedná o patogenní emoční přejídání.
Tenká hranice závislosti
„Když čokoládu nebo jakoukoli jinou mňamku sníte, jak se cítíte? Je vám fajn a dál nic neřešíte? Nebo je vám špatně, těžko, máte výčitky, pranýřujete se za to, co jste právě udělali?“ radí Zuzana, jak poznat, zda se nacházíte za hranicí patologie. Když momenty spojené s dobrým jídlem provází výčitka, sebeobvinění, chuť se potrestat, deprese, úzkosti, sebepoškozování, nadváha, obezita nebo jakákoli jiná zdravotní omezení, může to být příznakem, že se vás týká téma emočního jedení.
„O patogenním přejídání mluvíme, když jíme na popud stresu a jiných nepříjemných emocí. Jde vlastně o poruchu příjmu potravy. Závislost. Všichni známe závislost na alkoholu, ale o závislosti na jídle se nemluví. Od jídla totiž nemůžeme abstinovat jako u alkoholu nebo jiných drog, protože jíst potřebujeme všichni. O to je léčba těžší,“ upozorňuje nutriční terapeutka a psycholožka Douchová. Jde tedy o psychický problém, nikoli výživový. Namístě je nechat si pomoct od psychologa nebo terapeuta, ideálně i od někoho, kdo rozumí výživě a dohlídne na jídelníček.
Vylaďte jídelníček
Téma chutě na sladké totiž nemusí být jen o emocích a zmlsanosti. Na vině může být také nevhodná dieta. „Takové příklady znám u klientek na nízkosacharidové stravě, které radikálně omezují přílohy, obiloviny. Často navíc žijí ve stresu a chronické únavě. V takových případech roste chuť na sladké, a zvlášť na nezdravé sladké. Celozrnné komplexní sacharidy do jídelníčku rozhodně patří,“ uvádí Zuzana příklad, kdy stačí srovnat jídelníček, aby problém odezněl. Někdy jsou chutě na sladké čistě fyziologického rázu. Hlásí se o pozornost, když potřebujeme rychle doplnit energii, v momentech zvýšené psychické nebo fyzické zátěže. Častěji jde ale o problém komplexní, kdy samotná úprava jídelníčku nestačí. Jídlo používáme jako formu úniku, kompenzaci našich nevítaných emocí.
Jídlo jako únik před emocemi
„Většina žen, které za mnou chodí s tím, že chtějí něco se svojí váhou dělat, mi hned vzápětí řeknou: Vím, že bych to neměla jíst, kila navíc mě štvou a vadí mi, ale nemůžu si pomoct. Trápí mě po jídle výčitky a připadám si neschopná,“ líčí typickou klientku s problémem emočního přejídání Zuzana. Emoční záchvatovité přejídání je nekontrolované, člověk je v ten moment odpojený od sebe. Přejídání provází úlevné pocity, kdy je dotyčný ve vzduchoprázdnu, kde na chvíli nic neřeší ani nevnímá. „Nejde o vůlí ovladatelnou akci. Když se pak ze stavu probere, je v šoku z toho, co zase snědl. Je to jako jít s kamarádkou na sklenku vína – a vypít dvě lahve,“ uvádí příměr nutriční terapeutka.
Závislost na přejídání je nejen mentální, ale i biochemická. Látky v jídle nám pomáhají doplňovat hladiny hormonů – endorfiny, serotonin, dopamin. To jsou neurotransmitery, které se vyplavují například při sportu nebo orgasmu. Po tuku a cukru se cítíme dobře, přináší nám chvilkovou úlevu, ale z dlouhodobého hlediska narušují biochemickou rovnováhu. Kombinace cukru a tuku je nejdostupnější droga, kterou si můžeme dát. Že emoční přejídání úzce souvisí s hormonální rovnováhou, dokazuje, že častým spouštěčem je PMS.
Identifikuje nezdravé návyky
Pravidelně usedáte k televizi s miskou chipsů nebo burských oříšků? Když jdete kolem pekárny, zavoní to a vy si musíte koupit koláček? Když jdete na kávu s kamarádkou, neobejde se to bez kousku dortu? Tyto naučené návyky jsou to první, čeho si můžeme všímat a co můžeme začít měnit. Místo chipsů si dejte mrkev nebo dip s okurkou. Místo kávy a kousku dortu si objednejte bylinkový čaj. „Celková léčba je o sebepoznání, sebereflexi a schopnosti měnit zaběhlé rituály, které mi už neslouží,“ říká Zuzana. Za nezdravý návyk považuje i přílišně úzkostlivé kontrolování toho, zda jíme „správně“. U žen, které striktně dodržují zásady zdravé výživy – řeší, aby jedly pouze bio, bez cukru, žádné uzeniny… –, často může docházet k extrému, kdy se přejí tím vším, co si zakázaly. Jen jim je pak těžko od žaludku i psychicky, někoho to může dohnat ke zvracení a tím je zaděláno na bulimii a jiné poruchy příjmu potravy, kdy buď drží dietu, nebo se přejídají. „Zdravé je jíst všechno, ve správných množstvích,“ radí Douchová.
Založte si emoční deník
Další, co můžeme udělat, je začít si psát emoční deník. Zaznamenávejte do něj situace, kdy se přejíte. Sledujte, co jim předcházelo. Jaké jsou spouštěče a příčiny přejídání? Jídlem můžeme zaplňovat smutek a prázdnotu. Ventilovat jím neprojevený vztek. Uvolňovat se jím ve stresu – typický případ nájezdů na ledničku po návratu z práce, kde celý den hladovíte, protože toho máte zkrátka moc. „V každém z případů používám jídlo jinak. Je pak důležité zjistit, co je příčinou. Pokusit se předcházet příčině. A najít cesty, co mohu udělat jiného pro to, abych se v tu chvíli opečovala, cítila se lépe,“ popisuje léčbu nutriční poradkyně.
Postup je podobný jako u závislostí na alkoholu nebo jiných drogách a jejich odvykání. „Žijeme ve společnosti, kde je kladen důraz na výkon, jsme nuceni plnit více rolí najedou – partneři, rodiče zaměstnanci… Máme málo času na sebe, málo úlevných odpočinkových aktivit,“ říká Zuzana a klade důraz na to, že jídelníček by neměl být naším jediným zdrojem doplnění energie. Dobrou léčbou závislosti na jídle je nasměrovat pozornost k jiným aktivitám, které vám přináší radost a nabijí vás.
Najděte si, co vás naplňuje
Když se cítíme dobře, nepotřebujeme závislost, ať už v podobě jídla, nebo drog, kterou zaplácáváme svoji vnitřní prázdnotu a nespokojenost. Zásadní je naučit se o sebe emočně pečovat i jinak než jenom jídlem. Jak? „To je u každého jiné. Stejně jako jeden se přejídá šunkou, jiný vínečkem a třetí čokoládou. Pokud jste ve stresu a potřebujete ho ventilovat, položte si otázku, čím jiným můžete přejídání nahradit,“ radí Zuzana. Ať už to bude váš oblíbený sport, rozhovor s přítelem, domácí práce, vědomý dech, nebo pomazlení s kočičkou… najděte si v každém dni chvíli pro hru, potěšení. Není divu, že v životě napěchovaném prací a povinnostmi nahrazujeme potěšení závislostmi všeho druhu. Položte si tyto otázky: Co jiného mě naplňuje? Co pro to v životě dělám? Jaké jiné aktivity kromě práce a povinností jsou součástí mého života? Dělám něco pro sebe, nebo dělám jen vše pro ostatní a sebe kladu až na poslední místo? Co dělám pro své tělo dnes? Umím odpočívat? Jaké jsou moje aktivní (procházka, jóga, tanec) a pasivní (meditace, relaxace, horká vana) formy odpočinku? S kým mohu o svých problémech mluvit? Jakmile si tyto otázky začnete klást, už s tím nepřestanete, je to práce na celý život.
Důsledky závislosti na jídle/přejídání:
- nestabilní hladina cukru v krvi a únava
- přibírání na váze, obezita
- střídání období přejídání a hladovění
- zažívací potíže
- nezdařené opakované pokusy zhubnout
- špatná nálada a neuspokojivé vztahy
- u lidí po bariatrických operacích hrozí prasknutí bandáže