Jestli vaše konfekční velikost vyhovuje trendům, budete určitě odmítavě vrtět hlavou. Ale kdo bojuje s nadbytečnými kily, možná se s takovým znevýhodněním setkal. Statistiky totiž udávají, že v případě žen je tzv. weight stigma druhou nejčastější diskriminací.
Čtyřiadvacetiletá Magda o tom ví svoje:
„Vystudovala jsem oděvní průmyslovku, ale moc uplatnění v oboru se mi hned po škole nenabízelo. Vsadila jsem tedy na znalosti módy, dobrý vkus a přehled v používaných materiálech a odpověděla na inzerát, který hledal prodavačku do luxusního butiku. Na základě životopisu jsem majitelku zaujala. Pozvala mě na pohovor a po telefonu předesílala, že jsem v jejích očích opravdu zajímavá žadatelka. Pak ale už ve dveřích rentgenovala očima moji poměrně korpulentní postavu. Ještě teď mi její upřímnost vyráží dech. Na rovinu mi řekla, že by to místo bylo moje, že vzděláním naprosto vyhovuju a v řadě věcí převyšuju ostatní uchazečky, ale – to se na chvilku odmlčela – bylo by dobré, abych tak 15–20 kilo shodila. Ona prý chce do svého obchodu prodavačku, která bude reprezentovat. Obrečela jsem to. Myslím, že se umím hezky obléknout a navzdory nadváze mi to sluší. Tu práci jsem ale nedostala, protože jsem tlustá!“
Takových příběhů v posledních letech život napsal stovky, ne-li tisíce. Moderní společnost posedlá věčným mládím a štíhlými křivkami vidí ideál v konfekční velikosti 36, přimhouří oči nad osmatřicítkou, udělá výjimku kvůli čtyřicítce, ale jestli nosíte velikost 46, podle některých lidí „se na vás nedá koukat“. Tak by se velmi zjednodušeně daly charakterizovat kořeny diskriminace kvůli váze. Její projevy mohou mít řadu podob. A samozřejmě se nabízí i otázka, jestli mohou být diskriminováni i lidé příliš štíhlí.
Kde na váhovou diskriminaci narazíte?
Asi nejčastěji, když se ocitnete v roli žadatele o zaměstnání. Ne vždy se ale dozvíte, že jste nebyli vybráni kvůli svému vzhledu jako Magda. Prvky diskriminace jsou ovšem znatelné například i v poskytování zdravotní péče, ve školství a samozřejmě v rámci mezilidských vztahů. Vy všichni, kteří jste se s touhle formou diskriminace někdy setkali, určitě moc dobře víte, co takový zážitek s sebou nese. Staví bariéry, vytváří pocit sociální izolace, snižuje sebevědomí a psychiku člověka umí pěkně nabourat. A protože psychika má na fyzické zdraví zásadní vliv, víme už dnes na základě provedených studií, že váhová diskriminace může výrazně zhoršit zdravotní stav postiženého. Narůstá riziko kardiovaskulárních potíží, depresí či poruch příjmu potravy. Dokonce se objevily případy, kdy se takto diskriminovaní „tlustí“ lidé začali vyhýbat lékařské péči. To ale může mít velice vážné následky.
„Přítelkyně mě dovezla na pohotovost s akutní bolestí břicha,“ vypráví třicetiletý Lukáš, který po těžkém úrazu na lyžích výrazně nabral na váze. „Doktor byl určitě přetažený, svým způsobem ho chápu, ale při vyšetření břicha pohmatem utrousil něco o obezitě a že kdybych nebyl tlustej, mohl by mě pořádně vyšetřit a dost možná je mi tak špatně kvůli tomu, kolik toho sním. Doporučil mi dietu a poslal mě domů. Jenže já se kroutil bolestí dál. Akorát už jsem odmítal jet zase do nemocnice. Představa, co si vyslechnu, byla horší než moje potíže. Zkusil jsem to vydržet další den a nakonec skončil na chirurgii s akutním slepákem. Operatér mi řekl, že jsem dorazil minutu před dvanáctou a nechápal, proč jsem nepřijel dřív.“
Koho se nejčastěji týká?
Váhová diskriminace není příliš vybíravá, co se týče věku a pohlaví, ani na vzdělání jí nezáleží. V podstatě stačí, když se tělesnou kompozicí vymykáte nějakému společenskému standardu.
V odborném časopise Obesity Reviews dokonce přišli se zjištěním, že je diskriminace na základě hmotnosti častější než ta rasová či zohledňující pohlaví.
Vadí kromě tloušťky i přílišná štíhlost?
Možná si kladete otázku, jestli jsou diskriminováni jenom tlouštíci. Ve většině monitorovaných případů tomu tak je. Existuje ale i diskriminace velmi štíhlých lidí, je poměrně ojedinělá a často přichází od lidí, kteří stojí na opačném váhovém pólu. Štíhlého člověka pak zesměšňují, „radí“ mu, aby se někdy taky pořádně najedl atd.
Pětatřicetiletá Valerie se řadu let živila jako profesionální tanečnice latinskoamerických tanců. Je drobná a vždycky byla velice štíhlá. „Máme to v rodině, maminka i babička mají úplně stejnou tělesnou konstituci a naše váha se výrazně nad 50 kilo vyšplhala akorát v těhotenství,“ vysvětluje křehká brunetka. „Když jsem skončila s tancem a jednu dobu neměla dost žáků coby taneční učitelka, hledala jsem nějaký přivýdělek. Kamarádka mi řekla, že obchod s ručně vyráběnou čokoládou, který mám jen o dvě ulice dál, shání na poloviční úvazek prodavačku. Čokoládu miluju, zdálo se mi to jako super nápad. Majitelce jsem napsala, vyměnily jsme si pár mailů a pak se sešly. V neskutečně voňavém obchůdku plném lákadel mě vítala baculatá žena mého věku. Pořád tomu nemůžu uvěřit, protože ona mi na rovinu řekla, že mě jako prodavačku nechce, protože jsem moc hubená. Prý bych lidi odrazovala od nákupu čokolády.“
Kvalita vs. kvantita
Je tedy jasné, že diskriminace na základě tělesné hmotnosti patří k překvapivě běžným fenoménům naší doby. Odkdy a proč ale žijeme ve společnosti, která místo osobnostních kvalit člověka staví na piedestal kvantitu, konkrétně číslo, které dotyčnému ukáže váha? V tuhle chvíli nehodnotíme zdravotní aspekty nadváhy, podváhy či obezity. Ve hře je „pouze“ společenské či profesní přijetí lidí, jejichž váha se nějakým způsobem vymyká standardu.
Nebylo by lepší žít ve světě, v němž se lidé vzájemně respektují bez ohledu na vzhled a hmotnost? Důstojné zacházení a spravedlivý přístup si zasloužíme všichni bez ohledu na konfekční velikost, kterou nosíme.
Zdroje:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK554571/
https://media.ruddcenter.uconn.edu/PDFs/Weight%20Bias%20Policy%20Brief%202017.pdf
https://www.medicalnewstoday.com/articles/weight-discrimination
Sledujte nás v Google Zprávách