Co bylo na vaší účasti v reality show nejnáročnější?

Nejtěžší pro mě byla ze začátku určitě ta zima. Kdyby se neoteplilo, tak vím, že bych odstoupila snad už druhý den. Protože celý první den pršelo, já byla skrz naskrz promočená a vím, že moje tělo a vůbec konstituce na tu zimu a mokro prostě není. Nepřežila bych to tam.

Co jste na ostrově jedli?

Náš kmen docela často prohrával, a tak jídla bylo opravdu minimum. V podstatě jsme jedli jen kokos. Nejdřív syrový, ten už potom většina lidí nemohla ani cítit. Potom jsme si ho smažili se solí, tak jsme alespoň měli trochu tuku. Blbé ale je, že kokos je projímavý, to nám moc nepomáhalo. Když jsme měli hrnec, dostali jsme 100 gramů rýže na osobu na týden – aby nám vydržela, dělali jsme si z ní vývary, tím jsme se napili a zasytili zároveň. Někdy jsme si po ránu dělali kokos v rýžovém vývaru nasladko, byla to taková à la kaše. Večer jsme do vývaru dávali sůl.

Kdy přišla krize?

Asi dvacátý den, to už jsem se cítila opravdu špatně, docházely mi síly. Cítila jsem, že už si trochu zahrávám a že se na mě tělo už trochu zlobí :). Když jsem na reality show odlétala, měla jsem i tak celkem nízkou váhu, 52 kilo. Sešlo se mi předtím hodně pracovních povinností, do toho sem se připravovala na soutěž. Vracela jsem se se 47 kily, vypadala jsem jako anorektička, nebyl to hezký pohled, všude mi trčely kosti.

Během měsíce jste zhubla 5 kilo. Zanechalo to na vás i nějaké zdravotní následky?

Hodně se mi zhoršil zrak nablízko, asi o dioptrii a čtvrt. Nevím, zda je to vyloženě těmi extrémními podmínkami a hladověním nebo tím, že už mi bude 48 a ženám se v tomto věku zrak zhoršuje. U očaře jsem zatím nebyla. Nechala jsem si jen udělat krevní testy a ty mi vyšly v pořádku. Ale ten zrak se mohl zhoršit nedostatkem živin. Vím, že moje tělo je schopno celkem dobře fungovat bez jídla i několik dní, ale po několika týdnech už je to fakt problém. Půstem ho můžete obalamutit na týden, že mu pomáháte, ne na měsíc.

Jak jste to zvládala psychicky?

S psychikou jsem žádné problémy neměla, myslím, že určitou disciplínu v sobě mám díky józe.

Samozřejmě, jelo se v režimu přežití, a tak jsem si to i v hlavě nastavila. Musela jsem ale dodržovat to, že jsem cvičila každý den ráno, to prostě bylo potřeba. Díky cvičení jógy a protahování jsem věděla, jak na tom moje tělo je. Kvůli nerovnému terénu bylo ale docela komplikované provádět některé cviky, třeba jako stoj na hlavě nebo jiné balanční cviky, písek tam byl navíc často mokrý. Pomáhala mi i dechová cvičení, ta jsem se snažila naučit i ostatní, kteří na tom nebyli třeba chvilku psychicky dobře. Práce s dechem ulevuje od stresu.

Kromě jógy jste dělala na ostrově i nějaký další sport, nebo už na něj nezbývaly síly?

Já moc ráda plavu, ale tam bohužel tolik možností k plavání nebylo, protože tam bylo málo vody a vzadu navíc prý plavali žraloci, takže jsem se tam moc neodvažovala a mrzelo mě to, jelikož jsem si myslela, že budu plavat mnohem častěji. Cvičení i plavání mě nějakým způsobem očišťuje, prokrví celé tělo, tím pádem i hlavu a všechno se lépe zvládá. Takhle to na mě funguje i v normálním životě.

Skvělé mi naopak přišlo, že jsem byla oproštěná od všech sociálních sítí a telefonu i chaosu z Prahy, v tom to byly ideální podmínky na určitou očistu, která přišla i s nedostatkem jídla.

Co kromě zimy a nedostatku jídla ještě bylo náročné?

Mám hodně kostnaté tělo a spaní na tvrdém, to bylo něco. Doteď necítím kyčle, v jednom místě dostaly opravdu zabrat.

Já i normálně, když spím na posteli, tak musím mít dobrou matraci nebo se tak různě vypolstruju polštáři, mám i zdravotní polštář, abych měla páteř v rovině, takže spaním na tvrdých dřevěných prknech bez polštáře jsem trpěla.

Měla jste tam nějaké zdravotní problémy?

Snažila jsem se hodně pít. Zprvu jsme neměli vyvařenou sůl z mořské vody a říká se, že je pak pro tělo hůř vstřebatelná. Potom jsme se ji ale naučili vyvařovat a myslím, že se hydratace všem zlepšila. Hodně jsem trpěla na otékání nohou, což bylo jednak z horka, ale možná i z nedostatku bílkovin. Ty otoky byly fakt velké, až jsem se lekla. Ani jsem se nevešla do bot.

Po návratu z Dominikány do běžného života jste se celkem rychle dostala zpátky do formy. Jak jste to udělala?

Začala jsem hodně jíst, dvě snídaně, dva obědy, dvě večeře. Vtipné bylo, že na ostrově jsem všem radila, jak musí začínat znovu postupně, pít vodu s citronem, zařazovat menší porce, aby si tělo po tom hladovění zvyklo. Ale příroda a chuť nad tím vším zvítězila, takže jsem se přejídala opravdu dost. Měla jsem pocit, že najednou musím mít pořád něco v žaludku. Jakmile jsem dodala tělu cukry, rozjelo se naplno a začalo zase pracovat, takže jsem skoro nespala. Tělo dostalo za ten měsíc opravdu šílenou dardu.

Na co jste měla po téměř 5 týdnech strádání největší chuť?

Mně obecně moc nechutnají nezdravé, tučné potraviny. Takže jsem si naložila třeba obří porci brambor, vajíček, dušeného masa, banánů. Nejela jsem fast food. Ale ještě na letišti v Dominikáně cestou domů jsem si koupila obří skořicovou rolku Cinnabon. Smála jsem se u toho blahem, asi to bylo tou euforií z cukru. V letadle jsem jedla všechno a bylo mi samozřejmě špatně. Doma jsem si pak zašla na kachnu, zelí a pivo, tím jsem tomu dala korunu. Vlčí hlad jsem měla týden po návratu, zhruba další týden byl taky ještě hlad a pak už se to ustálilo.

Šla byste do téhle extrémní reality show znovu?

Šla, určitě. Ale chtěla bych to vědět tak rok předem, abych se mohla pořádně připravit. U té přípravy musím normálně pracovat a moje povolání je už tak náročné, takže bych potřebovala víc času, abych tělo takzvaně vypolstrovala.

Zdroje:

Autorský rozhovor