Před dvaceti lety jsem na podobné maratony chodila pravidelně, sice jsem neodcvičila všechny lekce, ale zmožená jsem byla ještě několik dní. O to víc mě zajímalo, jak to zvládnu teď, před branami čtyřicítky. Naštěstí se pořád cítím jako ta bláznivá dvacítka, a tak jsem byla rozhodnutá, že odjedu všechny lekce. A abych necouvla, v okolí jsem vyhlásila tipovací anketu, kolik kalorií za celý den spálím.
Když jsme krátce před devátou s kamarádkami vkročily do největšího sálu, pochybovala jsem, jestli se tam všichni vejdeme, vstupenku si totiž koupilo více než 750 fitness nadšenců! Byla jsem ale ubezpečena, že sál je až pro tisíc lidí! Umíte si to představit? Přesto první lekci, Bodypump, museli organizátoři kvůli pomůckám rozdělit na dvě hodiny, a i tak se dostalo jen na ty, kteří si zakoupili vip vstupenku. Já si Bodypump nemohla nechat ujít, několik let jsem ho cvičila, silový trénink je moje parketa, takže jsem neváhala a na osu si pořádně naložila. Au. Jak amatérka, jako by další hodiny být vůbec neměly. Zachránila mě pauza před šňůrou dalších lekcí, kdy měla „Pumpy“ druhá skupina a já si odpočinula na workshopu mobility. Ten byl jediný, který jsem stihla. Trošku mě to mrzí, protože další o stravě, středu těla nebo technice dřepu vypadaly taky zajímavě. A dorazili i kluci z Brain We Are.
V půl dvanácté následovala třicetiminutová lekce Grit Strenght (vysoce intenzivní intervalový trénink), při které jsem měla nejvyšší tepovku ze všech hodin, průměrně 148 BPM, často až 170! To si žádalo kafe a proteinovou tyčinku. Jako další na řadě byl totiž hodinový Bodyattack, energeticky náročné cvičení zaměřené na kardio, svalovou vytrvalost a funkční trénink. Tady jsem spálila nejvíc, skoro 400 kcal (aktivních kalorií). Na odpočinek moc času nebylo, ale i tak jsem se za 15 minut stihla převléct, dopít iontový nápoj a sníst toast.
V následující třičtvrtě hodině na mě začala padat únava, Bodybalance je cvičení inspirované jógou, tai-chi a pilates. Tepovka nelítá tak vysoko, moc jsem toho nespálila, ale zpětně můžu říct, že svaly dostaly i tak zabrat. Pátá lekce nás rozhodně spát nenechala, opět půlhodinový Grit a vysoce intenzivní intervalový trénink, po kterém následovala první taneční lekce Bodyjam. Pro mě technicky nejnáročnější, protože některé části sestavy jsem si vůbec nedokázala zapamatovat nebo jsem je ani nezvládla provést. Nevzdala jsem to a dalších 300 kcal bylo na světě.
Dvě lekce do konce a mě se zmocnila největší únava, taky už bylo půl pátý. Ale nebyl čas přemýšlet, jak to docvičím. Převléct, sníst druhý toast, dopít další lahev vody a už asi podesáté za celý den běžet čůrat. Po schodech do patra – tam jsem poznala, že s každou hodinou a návštěvou toalety jde víc a víc do tuhého. S kamarádkami jsme se shodly, že je nejvyšší čas vytáhnout hroznový cukr. Lupla jsem do sebe tři kousky a už zase stála na značkách. Bodycombat a 45 minut neskutečného intervalového tréninku, inspirovaného bojovými sporty jako např. karate, kickboxing, taekwondo či capoiera. Nevím, jestli mě to tak nadchlo nebo hroznový cukr ve vteřině zafungoval, ale připadala jsem si, jako bych přišla teprve na první hodinu téhle neskutečné party. Moje nadšení sdílely i hodinky, které mi hlásily opět téměř 400 aktivních kcal. Poslední pětačtyřicetiminutová lekce byla opravdovou třešničkou na dortu, Les Mills Dance a maximální euforie, připadalo mi, že už to ani není cvičení, jako spíš tanec v nějakém klubu. Jedna velká pařba.
V půl sedmé, za velkého potlesku, skončila poslední lekce 7. ročníku Les Mills Day. Všechny hodiny zvládl absolvovat zhruba jen každý patnáctý. Patřila jsem mezi ně, a tak jsem si mohla dojít na pódium pro medaili, která byla pro všechny nečekaným, ale velmi příjemným překvapením. Večer pak pokračoval skvělou afterparty s DJ a zaslouženým drinkem.
Ta akce měla všechno, jedinečnou atmosféru plnou čisté energie a adrenalinu a naprosto skvělou organizaci, které nemůžu nic vytknout, ačkoliv sprchu bych tam uvítala, propotila jsem pět sad oblečení. A kolik že jsem to nakonec spálila? Víc, než kdo čekal. Aktivních kcal 2500 a celkem za celý den hodinky ukázaly 4000 kcal! Kdo by čekal, že jsem doma hned padla, mýlil by se, všechen ten nahromaděný adrenalin, vyplavené endorfiny a dopamin mě nenechaly spát až do půl druhé. Nohy mi hořely, ale chtěly tančit dál! Musela jsem si dát studenou sprchu, abych je zchladila, udělat si čaj a počkat, až doma všichni usnou, a i mě postupně utlumí ticho a tma. Přesto jsem se v noci několikrát budila, potila se a nevěděla, „kam s nohama“. Svalová horečka, které jsem se bála, se ale naštěstí nedostavila. A kupodivu jsem druhý den i normálně chodila. Po dvou dnech to bylo horší, ale to už jsem měla zase své tréninky, takže jsem namožené svaly rozhýbala. Jsem na sebe pyšná. A nejvíc mě překvapilo, že mám lepší fyzičku než před dvaceti lety, kdy jsem podobné akce nedokončila. Příští rok mě na Form Factory Les Mills Day čekejte zas! A vy si ho také nenechte ujít!
Zdroj:
Form Factory Les Mills Day
