Také třeba čím dál větší hluk z dopravy a modré světlo ztěžující spánek. Zdá se, že je toho dost, co činí dobíjení našich vnitřních baterek stále složitějším.

Co si vlastně vybavíte pod pojmem „odpočinek“? Sáček se slaným občerstvením a ovladač od televize? Běhání po lese? Meditaci? Spánek? Háčkování? Renovaci chalupy? Setkání s přáteli? Z principu nejde odpočinek definovat lépe než tvrzením, že jde o stav, který s sebou přináší načerpání nových sil.

Každý je čerpá z něčeho jiného. Byť vlastně občas nevíme, co nám ten příval energie dokáže navodit nejlépe. I odpočinek je totiž někdy dřina, i odpočívat se občas musíme naučit.

Spánek v první řadě?

Někdejší britský premiér Winston Churchill prý dodržoval každý den stejnou rutinu bez ohledu na stávající situaci. Dokonce i uprostřed druhé světové války si po každém obědě zdřímnul. Jednou k tomu napsal: „Příroda nenavrhla lidstvo tak, aby pracovalo od osmi ráno do večera, aniž by nám poskytla čas na zotavení. Kolikrát stačí třeba jen dvacet minut, abychom znovu získali všechny životní síly.“

Podobně uvažoval i surrealistický malíř Salvador Dalí, byť měl pověst notorického nespavce, protože byl svojí prací doslova posedlý. Jenže i on si dobře uvědomoval, že k udržení kreativity a produktivity je odpočinek prostě nutný. A tak si vymyslel vlastní specialitu: mikrospánek. V jeho pojetí šlo o jakousi „flash“ techniku zdřímnutí.

Během „spánku“ seděl na židli, v jedné ruce držel lžíci nebo klíč a na podlahu postavil talíř. Když klíč nebo lžíce spadly na talíř, cinknutí ho okamžitě probudilo. Cílem umělce nebylo spát, ale navodit kratičké stavy odpočinku, které měly podpořit jeho kreativitu.

Pokud si říkáte, že jde o pouhý výstřelek tohoto geniálního šílence, pak vězte, že úplně stejnou techniku si oblíbil i vědec Albert Einstein. Ten byl na rozdíl od Dalího pověstný jako notorický spáč, jenž potřeboval alespoň deset hodin spánku, nicméně i během dne si navozoval mikrodřímotu; jak jinak než se lžičkou v ruce a talířem pod ní.

Nicméně to neznamená, že spánek rovná se odpočinek. Einstein totiž kromě spánku rád odpočíval i nad knížkami o přírodě či při hře na housle. Dalího od práce dokázalo odlákat vaření, které miloval, a kromě opulentních hostin připravil pro fajnšmekry i erotickou kuchařku.

Churchill se zase „dopoval energií“ v sedle koně či v přítomnosti jakýchkoliv zvířat, jejichž byl vášnivým milovníkem. V usedlosti Chartwell bylo i jezero, kde choval ryby, kachny a černé labutě, také se staral o kočky, psy, prasata, krávy, dokonce i motýly. A ani při nejdůležitějších válečných debatách v Downing Street 10 často nechyběl jeho milovaný pudl Rufus.

Pozorovat mraky

Že spánek nemusí být vždy tím nejvíce odpovídajícím synonymem odpočinku, tvrdí i Saundra Dalton-Smithová, lékařka, výzkumnice v oblasti integrace pracovního a soukromého života a autorka úspěšné knihy Sacred Rest (Posvátný odpočinek).

Zkoušeli jste někdy vyřešit přetrvávající nedostatek energie tím, že budete více spát? A přestože jste tak učinili, cítili jste se snad ještě vyčerpaněji? Možná jste podle odbornice ve skutečnosti spánkem jen přicházeli o další druhy odpočinku, které jste zoufale potřebovali.

„Trpíme nedostatkem odpočinku, protože nerozumíme jeho skutečné síle,“ vysvětluje s tím, že by totiž mělo jít o obnovu ve všech sedmi klíčových oblastech života – fyzické, duševní, smyslové, kreativní, emocionální, duchovní a sociální.

Velmi zjednodušeně řečeno, v prvním případě jsou ideální regenerační aktivity typu jóga či masáž, druhý si žádá aspoň na chvíli během dne zpomalit a vypnout mozek a při smyslovém odpočinku se odvrátíme od všech obrazovek, světel i telefonů. Kreativní restart podpoříme pohledem na krásu přírody či uměleckých děl, ale ještě lépe například uchopením štětce a barev.

Emoční odpočinek je o odvaze přiznat své pocity sobě i ostatním, duchovní je nejen o modlitbě či meditaci, ale třeba také o vyjádření sounáležitosti, a sociální zase o obklopení lidmi, kteří na nás mají pozitivní vliv, a cítíme se s nimi dobře… Tolik pohled odbornice.

Na druhé straně je pravda, že odpočinek je přirozenost, nad níž bychom neměli příliš přemýšlet, protože jde o schopnost, s níž se narodíme. A rodí se s ním vše živé.

Unavený plch ulehne a ocasem si přikryje hlavu. Mořská vydra se obalí řasami, aby ji proud neodnesl moc daleko, a jednoduše splývá na hladině. Vyčerpaný motýl se jen tak pověsí někam na kytku a „vyždímaná“ rostlinka na chvíli přestane růst.

A lidé? Občas se zdá, jako by s tímto základním vrozeným předpokladem už neuměli zacházet.

Krásně to vyjádřila psycholožka PhDr. Jiřina Sofie Hloušková: „V dnešní hektické době, i když je nespočet možností, nám zcela chybí schopnost umět odpočívat. Stále dodržujeme nějaká pravidla, musíme jít s dobou, musíme něčím ohromit, musíme se sebeprezentovat, musíme se překonat, musíme dokázat sobě i ostatním, že jdeme dál a výš, že se někam posouváme. Ono samozřejmě zní líp, že medituji v tibetském klášteře, než že ležím na zádech a pozoruji mraky…“

Když mozek odpočívá

Když se řekne odpočinek, vesměs se nám vybaví restart těla. Jenže tím, kdo jeho nedostatkem trpí přinejmenším stejně, je mozek. I ten, aby dobře sloužil, potřebuje dva základní předpoklady: trénink a odpočinek. Stejně jako posilujeme svaly, pravidelně cvičíme a dbáme na to, abychom dobře spali, je nutné pracovat i s mozkem. Je tvárný a mění se v závislosti na podnětech, které k němu přicházejí.

„Každý člověk má kolem 86 miliard neuronů, které slouží k přenosu nervových vzruchů. Díky stimulaci mozku můžeme podporovat jeho neuroplasticitu, což je schopnost tvořit a zesilovat spoje mezi neurony. Klíčem k efektivnímu tréninku mozku je pravidelnost a různorodost aktivit. Od logických her, jako jsou křížovky, sudoku a šachy, přes osvojování nových dovedností, například studium jazyka, hra na nějaký hudební nástroj, po fyzická cvičení zaměřená na rovnováhu, ať už je to jóga, bosu, nebo tai-či,“ upřesňuje Ing. et Ing. Barbora Procházková, PhD., vedoucí vědeckého týmu Chromozoom.

Důležitý je ale podle vědců i dostatečný spánek. Ten je stěžejní pro paměťové funkce, regulaci nálady a celkový duševní stav. Během noci se informace z hipokampu, který funguje jako dočasné úložiště paměti, přenáší do mozkové kůry. Mozek se při přechodu do spánku postupně utlumuje, regeneruje a zpracovává nabyté informace. A to zejména v případě, učíte-li se třeba na nějakou důležitou zkoušku.

Studie provedené japonskou univerzitou v Tsukubě a publikované na ScienceDaily v roce 2020 ukázaly, že během REM spánku dochází k upevňování a přeorganizování naučených informací. Tento vztah mezi REM spánkem a konsolidací paměti naznačuje, že dostatečný a kvalitní spánek je nezbytný pro efektivní učení. Současná zrychlená doba se vyznačuje důrazem na výkon a produktivitu jak v pracovním nebo studentském prostředí, tak ve sportu.

Mozek bychom neměli přetěžovat, což může být v naší uspěchané civilizaci někdy obzvlášť složité. Jsme totiž permanentně vystaveni mnoha různým stimulům. A není to jen telefon, přemíra stresu v práci nebo každodenní péče o děti.

Tím, jak spěcháme, děláme více věcí najednou, myšlenkami skáčeme z jednoho tématu na druhé, neustále přerušujeme pozornost, a nevědomky tak vlastní mysli škodíme. Jednou za čas je dobré nechat mozek odpočinout v tzv. default mode, což je specifický systém, který se aktivuje, když pozornost nezaměřujeme na vnější okolí.

Stav, kdy vlastně neděláme nic, jen se například patnáct minut koukáme z okna a necháme svoji mysl ve vlastních tocích myšlenek, má na mozek vysoce regenerační účinky, podobně jako meditace nebo jóga.

Někdy se mylně domníváme, že relaxovat se dá i u telefonu a sociálních sítí, které v poslední době nahrazují tradiční formy odpočinku. Avšak místo toho, aby náš mozek vypnul, je naopak zatěžován proudem informací. Tato neustálá stimulace narušuje jeho možnost přejít do defaultního režimu, který je klíčový pro jeho regeneraci.

Zdroje: Květy 2024/17, https://www.sciencedaily.com/releases/2020/06/200605105359.htm https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9950716/