Zákazy nemají smysl, daleko lepší je naučit se je vybírat tak, aby škodily co nejméně, a hlídat dětem zdravou míru.

Když si dítě čas od času dá něco sladkého, je to úplně v pořádku. Potíž nastává ve chvíli, kdy se mu v jídelníčku nastřádá víc cukru, než je zdrávo. A to není nic obtížného – stačí, když si k snídani dá sladké cereálie, k svačině zdravě vyhlížející müsli tyčinku a od kamaráda pár bonbonů. Proto rozhodně není od věci číst pečlivě etikety a hledat cesty, jak množství cukru v dětském jídelníčku zkrotit.

Sušenky

Sušenky stejně jako tyčinky bývají běžnou součástí školních i výletních svačin. V batohu se nezkazí, jsou chutné, a jak praví reklama, je to energie sbalená na cesty. Děti sušenky a oplatky všeho druhu milují, na českém trhu jich je navíc bezpočet. Čím se tedy řídit při výběru? Podle nutriční poradkyně a zakladatelky Nutričního institutu Moniky Bartolomějové bychom pro děti měli vybírat sušenky celozrnné nebo multicereální a bez náplní a polevy. „Kvalitní sušenky bývají vyrobené z celozrnné mouky, která je smíchaná s další surovinou. Mohou to být ořechy, sušené ovoce nebo i celé vločky, například ovesné. U ovoce je třeba dát si pozor, aby nebylo doslazované, nebo dokonce kandované. Asamozřejmě je důležité podívat se na obsah cukru,“ radí Bartolomějová. Chybu neuděláte, ani když koupíte sušenky vyrobené pouze z ovsa. Na trhu lze sehnat i druhy z naklíčených obilovin nebo luštěnin.

Koupíte-li celozrnné nebo multicereální sušenky, máte jistotu, že obsahují vlákninu. Vyhnete-li se náplním a polevám, omezíte přísun nezdravých tuků. Ztužené neboli hydrogenované tuky, které se při výrobě těchto sladkostí často používají, totiž mohou být z pohledu zdraví rizikové. Typicky jde o palmový nebo kokosový olej. Při ztužování mohou vznikat zdraví škodlivé transmastné kyseliny, které mají neblahý vliv na hladiny ‚hodného‘ HDL a ‚zlého‘ LDL cholesterolu. To je důvod, proč si kromě sušenek a oplatků s náplní nebo polevou raději odpustit i balené croissanty, průmyslově vyráběné zmrzliny či koblihy.

Opatrní byste měli být i tehdy, pokud reklama hlásí, že jsou sušenky plné mléka a vápníku. Tvrzení totiž nemusí vždy odpovídat pravdě. Pokud chcete potravinu s vápníkem, je určitě lepší vypít sklenici mléka než hledat vápník v oplatce. Jakkoli zdravé sušenky můžete nahradit domácím moučníkem. Jedině tak si budete jistí výběrem surovin.

Bonbóny

Nejoblíbenějšími bonbony do určitého věku bývají želatinoví medvídci, žížaly, srdíčka a podobně. Expertka na výživu jim říká ‚gumáci‘. „Pokud se je rozhodnete opravdu koupit, protože je vaše ratolest po vás vyžaduje, počítejte s tím, že cukru se nevyhnete. Tvoří totiž hlavní složku těchto bonbonů,“ upozorňuje nutriční poradkyně. Na trhu ale najdete i jejich zdravější alternativy vyrobené čistě z ovoce a ovocné šťávy slepené pektinem. Ty sice mají nižší obsah cukru než ‚klasika‘, ale i tak představují energetickou nálož, a proto je potřeba hlídat množství, které děti u těchto na první pohled zdravých ‚gumáků‘ sní.

„Dobré je, že se tyto bonbony prodávají v menších baleních, ale je to spíš kvůli ceně než kvůli starostlivosti výrobců o zdraví našich dětí,“ podotýká Bartolomějová. Pozor byste si měli dát i na to, čím jsou bonbony barvené. Podle odbornice jsou lepší barviva pocházející z přírodních zdrojů, jako je chlorofyl nebo extrakty ze zeleniny. Syntetická barviva mohou u někoho vyvolat alergické reakce. Klasickým cucacím bonbonům nebo lízátkům se raději vyhněte úplně, jde v podstatě o čistý cukr v kombinaci s barvivy. Doporučit se nedají ani ty slazené alternativně (čekankou nebo třeba erythritolem), a už vůbec ne ty z hroznového cukru.

Tyčinky

Cereální tyčinky jsou oblíbenou pochoutkou, kterou mnoho rodičů dává dětem ke svačině nebo jen tak jako sladkost. Může to být dobrá volba, ale také vůbec – záleží na složení. Leckdy totiž tyčinky takzvaně klamou tělem – vypadají mnohem zdravěji, než reálně jsou.

„Třeba některé tyčinky se mohou na první pohled jevit jako cereální, tudíž zdravé. Ve skutečnosti se ale skládají z extrudovaných (nafouklých) obilovin slepených glukózovo-fruktózovým sirupem. Někdy mohou být polité i kakaovou polevou. Bývají chuťově atraktivní, ale zpravidla obsahují ztužené tuky a velké množství cukru, takže patří spíše do kategorie cukrovinek. Proto i když se tváří jako zdravé, doporučuji se jim vyhýbat,“ dává příklad Bartolomějová.

Mnohem lepší volbou jsou tyčinky s viditelnými kousky obilovin, zejména pokud obsahují vlákninu a nejsou polité čokoládovou nebo kakaovou polevou. Většinou jsou v nich i celé kusy ořechů nebo ovoce. „Tyto tyčinky osobně považuji za nejvhodnější. Vždy se ale dívám na množství cukru. Stejně jako u cereálií je pro mě magickou hranicí 20 g jednoduchých cukrů na 100 g výrobku. Některé tyčinky se mohou zdát zdravé, protože neobsahují přidaný cukr. Veškerý cukr pak pochází z čistého ovoce. Za mě je ale například 30 g cukru na 100 g výrobku hodně,“ říká odbornice.

Velmi sladké bývají takzvané raw tyčinky, jejichž základ často tvoří datle nebo datlová pasta. Kromě zbytečných kalorií pak obsahují velké množství jednoduchého cukru, jenž v těle způsobuje nárůst glykemie. Je pak na zvážení, zda tyto typy tyčinek dětem dávat. „Tento druh tyčinek bych doporučila spíš běžcům na dlouhé tratě než jako svačinu dětem. Kvůli vysokému obsahu cukru je považuju spíš za sladkost. Můžete si je ale třeba vzít s sebou na výlet, když očekáváte větší energetický výdej anechcete, aby se vám svačina v teplém počasí zkazila. I tak bych ale volila raw tyčinky s větším obsahem ořechů, které vzestup cukru do krve zpomalí,“ radí Bartolomějová.

Další možností jsou nedoslazované tyčinky (proužky nebo šneci) z lisovaného ovoce. Jejich výhodou je, že obsahují některé vitaminy nebo minerální látky a také vlákninu, pokud tedy nevznikly jen z čisté ovocné šťávy. „Přestože jde o zdravější aletrnativu mlsání než třeba takoví gumoví medvídci, pořád je třeba mít na paměti, že je obsah cukrů vysoký,“ varuje Bartolomějová. Totéž se týká i oblíbeného lyofilizovaného ovoce. „Jedná se v podstatě o ovoce, ze kterého se odpaří všechna voda, všechny látky včetně cukrů se tedy zkoncentrují. Je ale pravda, že si lyofilizované ovoce zachovává vitaminy, minerály a další cenné látky a vlákninu,“ dodává.

A co oblíbené proteinové tyčinky? Podle odbornice je na zváženou, zda tento typ tyčinek děti skutečně potřebují. I zde totiž platí pravidlo, že doporučený příjem bílkovin by měl být hrazen především z přirozeného jídla. „Proteinovou tyčinku dávám synovi pouze, když jede na fotbalový zápas. Bývá tam dlouho a potřebuje něco, co mu zažene hlad a zároveň malinko doplní energii. Mnoho proteinových tyčinek je ale určeno pro dospělé, kteří chtějí hubnout nebo si udržet linii. Jsou často doslazované náhradními sladidly a obsahují i málo živin. Proto si nemyslím, že je dobré je dávat dětem, a už vůbec ne těm menším bez zvláštního důvodu. Na druhou stranu mohou být užitečné například na výletech, když není možnost jiného jídla,“ podotýká Bartolomějová.

Snídaňové cereálie

Pod tímto pojmem si můžeme představit cokoli – od barevných kroužků, kuliček, ruliček, mušliček, trubiček a plněných polštářků až po směs ovesných vloček s ovocem a ořechy nebo oblíbenou granolu. Rychlá forma snídaně doplněná o vitaminy, minerály a vápník, hlásá reklama. Tak proč si tuto ‚zdravou‘ snídani nedopřát? Předně proto, že barevné kroužky nebo tolik oblíbené cornflaky nemusí být vždy zdravé.

V mnoha případech se totiž jedná o ultra zpracované potraviny. Na první pohled je poznáte podle toho, že vzhledem ani vůní nijak nepřipomínají původní surovinu, ze které byly vyrobeny, například pšenici, kukuřici nebo pohanku. „Tyto potraviny prošly poměrně složitým technologickým procesem a od původního zrna, ze kterého vzešly, jsou velmi vzdálené. Často je poznáme podle toho, že jsou extrudované, barevné ve tvaru různých kroužků nebo polštářků. Bohužel jsou nejen vzhledově, ale i chuťově pro naše děti velmi lákavé, takže nás je nutí opakovaně kupovat,“ říká Bartolomějová.

Typické ultra zpracované cereálie mohou představovat například i tolik oblíbené kukuřičné lupínky, které se vyrábí vysokotlakou extruzí. Při té se kukuřičná krupice smíchaná s cukrem a někdy i s pšeničnou moukou zpracovává pod vysokým tlakem a teplotou. Vzniká tak křupavá rafinovaná potravina s vysokým glykemickým indexem, která je sice bohatá na sacharidy, zato však chudá na minerály, bílkoviny a tolik potřebnou vlákninu. Dalším nevhodným typem snídaňových cereálií jsou extrudované polštářky plněné různými náplněmi a krémy. Podobně jako kukuřičné lupínky nemají ani polštářky nic společného s původní surovinou, například pšenicí.

„Mají sice skvělou chuť, ale jejich náplň rozhodně zdravá není. Obsahuje ztužené tuky a vysoké procento cukru nebo glukózo-fruktózového sirupu, a proto není dobré je zařazovat pravidelně do jídelníčku dětí. Občasné pochutnání na plněných polštářcích asi nevadí, ale některé náplně, jako jahodová, vanilková nebo pistáciová, opravdu nemají kvalitní složení a pro pravidelnou konzumaci jsou zcela nevhodné,“ varuje odbornice.

Zdravější variantou snídaňových cereálií mohou být oblíbené granoly nebo směsi z celých obilovin. Oproti lupínkům totiž obsahují vlákninu, minerální látky i trochu bílkovin. Také zde je ale potřeba pozorně číst složení. Podle odbornice by se zdravá granola měla skládat pouze z obilných vloček, zdravého tuku například ve formě ořechů a ovoce – nesířeného sušeného nebo lyofilizovaného.

„Snídaňové cereálie typu granola musí něco spojovat, zpravidla to bývá cukr či tuk. Osobně dávám přednost pojivu ve formě medu nebo čekankového sirupu,“ dodává nutriční poradkyně. Zásadní je také obsah vlákniny. Myslete na to, aby vaše cereálie obsahovaly ve 100 g alespoň 10 g vlákniny. K nim vždy přidejte bílkovinu v podobě jogurtu, tvarohu či mléka. Pokud zvolíte zdravé cereálie, poslouží vám jako kvalitní snídaně nebo i odpolední svačinka. „Snídaňové cereálie bych nezatracovala, jen je třeba jejich výběru věnovat pozornost,“ usmívá se expertka.

 Zdroje: