Spolehlivý údaj, nebo dávno překonaná záležitost?

BMI je pro většinu smrtelníků ukazatelem nadváhy či obezity, málokdo si ale uvědomuje, že jde o veličinu s překvapivě starou historií. Body Mass Indexu totiž bude brzy 200 let. Autorem výpočtu BMI je belgický matematik a astronom Adoplhe Quetelet (1796–1874) a původně se také používal název „Quetelet Index“. Sám autor s ním přišel čistě za účelem sociologického výzkumu, nikoliv z důvodů medicínských. BMI tak sloužil jako statistická pomůcka, díky níž měly úřady přehled o procentu obézních lidí v populaci. Začátkem dvacátého století začaly s BMI pracovat pojišťovny v rámci poskytování životního pojištění. A v 70. letech minulého století se stal měřítkem obezity využívaným dokonce i Světovou zdravotnickou organizací a dalšími renomovanými institucemi. Časem se zabydlel i mezi běžnou populací.

Jak se vypočítá?

BMI vychází z výšky (v metrech) a současné váhy (v kilogramech). Výsledek získáte na základě následujícího výpočtu:

BMI = váha (kg)/výška (m)2

Údaj pak člověka zařadí do některé z kategorií: podváha (méně než 18,5), normální váha (18,5–24,9), nadváha (25–29,9) a obezita (více než 30). U výsledku nad 40 dokonce hovoříme o tzv. morbidní obezitě.

Je výsledek přesný?

Ve smyslu matematického výpočtu bezpochyby ano. Otázkou ale je, zda pravdivě vypovídá o vaší fyzické kondici. A z tohoto důvodu je už řadu let terčem kritiky mnoha odborníků. Při výpočtu BMI není totiž odlišeno množství svalové a tukové tkáně. Takže osvalený sportovec bude mít vysoké BMI i při nízkém procentu tělesného tuku. Výsledkem se zařadí mezi obézní, ačkoliv se těší pevnému zdraví a je ve vynikající formě.

Zkreslení je pak dáno i skutečností, že při výpočtu BMI nezohledňujete věk a pohlaví či reálný zdravotní stav jedince. Snadno se tak může stát, že člověk s normální váhou podle BMI bude ve skutečnosti v horším zdravotním stavu a vystavený vyšším rizikům nejrůznějších onemocnění než ten, jehož výsledek bude v rozsahu nadváhy či obezity.  Při hodnocení celkového zdravotního profilu je třeba brát v potaz více parametrů a moderní medicína nám tyto možnosti nabízí. Už samotné fungování metabolismu je možné snadno monitorovat běžnými krevními odběry (hladina cholesterolu a cukru apod.). Značnou výpovědní hodnotu bude mít také skutečnost, zda dotyčný trpí hypertenzí. Současně dává smysl pracovat s genetickými dispozicemi každého jednotlivce.

Indikátory fyzické kondice by se tedy rozhodně neměly motat výhradně kolem výpočtu BMI. Vždy je třeba vzít v potaz množství tělesného tuku a také jeho rozložení. Tuk uložený v dutině břišní, ať už mezi orgány (viscerální tuk), nebo pod kůží, je z hlediska metabolických onemocnění rizikovější než tuk, který se usídlil v jiných částech vašeho těla.

Novodobý výpočet

V roce 2013 přišel oxfordský matematik Nick Trefethen s upravenou rovnicí pro výpočet BMI. Vedl ho k tomu závěr, že podle klasického výpočtu jsou lidé menší postavy často štíhlejší než ve skutečnosti, zatímco vysocí lidé naopak tlustší.

Navrhoval proto počítat BMI takto:

BMI = 1,3 x váha (v kg)/výška (v m)

Sám ale rovnou dodával, že ani tak nezískáme výsledek, který by mohl sloužit jako individuální veličina vypovídající o zdravotním stavu jedince.

Co to pro vás znamená?

Že výpočtem BMI (ať už pomocí jednoho, či druhého vzorce) svoji ideální váhu nezjistíte. Musíte vždy zohlednit mnohem více parametrů, o nichž zde byla řeč. A v neposlední řadě přidat bonus v podobě toho, jak se vlastně s danou váhou vy sami cítíte.

 

Zdroje:

https://www.medicalnewstoday.com/articles/255712

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC10693914/

https://www.urmc.rochester.edu/news/publications/health-matters/is-bmi-accurate