Už jako malá jsem byla baculaté dítě. Od puberty jsem se snažila držet svou váhu pod kontrolou. Pohyb byl pro mě zábavou a taky mě zajímalo vše kolem zdravého životního stylu, Měla jsem perfektní postavu a dařilo se mi ji udržet po celou dobu studia na vysoké škole, i když jsem se stejně jako většina vysokoškoláků stravovala hlavně levně a rychle.

Změna přišla s prvním zaměstnáním

Po škole jsem začala pracovat jako bankéřka a vedle radostí všedních dní mi přibyly i nové povinnosti a také práce přesčas někdy až do večera a k tomu stres. Z mého velmi aktivního životního stylu zbylo pramálo. Sedavé zaměstnání a odsunutí sportu na poslední kolej mě dostaly do stavu, ve kterém jsem si nikdy nepřála být. Na mém těle se objevily první faldíky a celkově se mi velmi zpomalil metabolismus. Cítila jsem, že si už v jídle nemůžu dovolit téměř nic. Přibírala jsem snad i po vodě. Během jednoho roku se mi konfekční velikost zvětšila o dvě čísla – přibrala jsem deset kilo. Zvláštní je, že pasivní život mi začal vyhovovat.

Takhle žít nechci

Po nějaké době jsem si ale uvědomila, že se necítím dobře. Chtěla jsem svoji původní postavu, na kterou jsem byla zvyklá, a byla jsem ochotná udělat pro to cokoli. Začala jsem se přehnaně hlídat v jídle a naplánovala si tréninky. Rozpočítala jsem si jídelníček do posledního gramu a vytvořila tréninkový plán na minuty. Jídlo jsem si vážila a nosila všude s sebou. V restauraci jsem se bála si cokoli objednat, protože jsem například neznala množství rýže v syrovém stavu, než se ke mně dostala na talíř. A to pro mě znamenalo katastrofu. Navíc jsem do pusy nedala nic, co bych nepovažovala za zdravé. Cvičení a přípravě jídla jsem věnovala veškerý čas, sílu a energii. Tohle úsilí mě také zcela vyřadilo ze společenského života, takže jsem sice měla svoji původní perfektní postavu zpět, ale šťastná jsem nebyla.

Navíc jsem si způsobila zdravotní problémy. S partnerem jsme se už nějaký čas marně snažili o miminko. Přílišným cvičením jsem si totiž způsobila amenoreu (úplná absence menstruace po delší dobu). Zjistila jsem si, že příčiny ztráty menstruace mohou být psychického i tělesného charakteru. V mém případě zřejmě platilo obojí.

Další změna tentokrát k lepšímu

Amenoreu mi potvrdila i moje gynekoložka a řekla mi pravdu, kterou jsem už dlouho tušila, ale přehlížela: „Jestli chcete mít miminko, budete muset přibrat alespoň o deset procent a cvičení omezit na minimum.“ Uvědomila jsem si, že mít rodinu je pro mě důležitější než mít dokonalé tělo. Nebylo pro mě snadné změnit svoje uvažování ani chování, ale postupně jsem to za podpory rodiny a manžela dokázala. Odměnou mi jsou dvě krásné zdravé děti.

Nová role maminky

S dětmi se mi nejen změnil režim, ale hlavně priority. Najednou jsem neměla čas řešit, kolik gramů váží moje porce rýže k obědu. Za šest let na mateřské jsem neměla ani pomyšlení na počítání kalorií a cvičení. Hodiny ve fitku jsem vyměnila za běhání za batoletem nebo za odrážedlem a později i za kolem. Taky za plavání a dovádění s dětmi v bazénu. Na konci mateřské jsem s minimálním přičiněním, stresem a hlídáním sebe sama dosáhla daleko hezčí postavy než předtím úporným hlídáním jídelníčku a nadměrným cvičením. Teď když už jsou děti malinko větší a chodí do školky, jsem se s chutí a radostí ke cvičení vrátila. Zdravý jídelníček dodržuju už déle hlavně kvůli dětem, ale rozdíl je v tom, že už neřeším, že croissant je pro mě tabu. Klidně si ho dám i místo hodiny ve fitku, pokud zrovna cítím, že mi udělá lépe než cvičení. Děti mi do života vnesly vděčnost, radost a psychickou rovnováhu. Se svojí postavou i životním stylem jsem spokojenější než kdykoli dřív. Vše jde samo a přirozeně a za to jsem moc ráda. Čtenářkám bych vzkázala, že bychom se nikdy neměli stát otrokem čehokoli, ani ‚zdravého‘ životního stylu. Důležité je si udržet balanc ve všem, co děláme a do čeho se pouštíme. Je sice dobré být na sebe přísná, ale zároveň je třeba také laskavost a sebeláska.

Co na to výživová poradkyně a autorka článku Markéta

Eva není moje klientka, ale bývalá kolegyně a dlouholetá kamarádka. Její příběh je ale natolik zajímavý a inspirující, že jsme se rozhodli pro jeho zveřejnění. Evin příběh ukazuje, že se nemusí vyplatit dělat vždy vše na maximum. Důležité je ujasnit si, co od života skutečně chceme a že hezká postava nám štěstí nezaručí. Ačkoli v Evině životě hrají pohyb a strava nadále důležitou roli, rozhodně to pro ni není to nejdůležitější. Eva je také důkazem, že pokud jsme vděční za to, co nám život dává, možná to, co si přejeme, přijde snadněji.