Minulost už byla, proto nám nezbývá nic jiného, než ji přijmout a smířit se s ní. Odmítavý postoj vytváří napětí v našem těle a ničí naše zdraví a vztahy. Když zaujmeme nový postoj k minulosti, kterou již nemůžeme změnit, nemusíme kvůli ní trpět v budoucnosti. Neopakujme stejné vzorce, kterými se dostáváme do pozice oběti, ale začněme smýšlet jinak a mějme se rádi. Když máme dostatek sebelásky, dokážeme opustit to, co nás ničí a nastavit si zdravé hranice. Mějme odvahu postavit se výzvám ve svém životě. Všechno jde, když se chce. Buďme zodpovědní a volme rozumně a moudře. Nedělejme druhým to, co nechceme, aby dělali oni nám, a neoplácejme stejnou mincí, jež nás stahuje na stejnou úroveň, na které problémy vznikají, ale nedají se řešit.
Věřme, že vše, co se stalo, nám poskytlo velkou službu. Sloužilo k našemu poznání, během něhož jsme získali zkušenosti, abychom se postavili na vlastní nohy, naučili se důvěřovat si a přijímat se bez podmínek. Nehledejme viníky, ale vyvažujme opačné polarity. Oběť nemůže existovat bez viníka a viník bez oběti. Vždy se přitáhnou, aby vyvážili své energie a předali si lekce. Berme to jako poslání své duše, která musí projít určitými zkušenostmi, aby zviditelnila naše nevědomí a svoji zkušenost propsala do kolektivního vědomí. Každá duše tak přispívá k vývoji lidstva.
Možná jsme v dobré víře někomu naletěli, dali mu svoji energii a čas, ale to nevypovídá nic špatného o nás. Možná jsme někomu ublížili a trápí nás svědomí, ale dokud si neodpustíme, budeme drženi v minulosti. Pronásledují-li nás černé myšlenky, naše mysl nás bičuje, proto nedokážeme spočinout v klidu a stáváme se otroky vlastní mysli, workoholiky, kteří musí stále něco dělat. Dělání sice chmury zahání, ale také nás dokáže vyčerpat a upracovat k smrti. Když ulevíme svému svědomí, které je svědkem našich chyb a omylů a naše vědomí si je uvědomuje, přestaneme se hádat sami se sebou a spočineme v klidu. Odpusťme si svoji nedokonalost. Teď už víme a vidíme, co jsme dříve nevěděli a neviděli. Odpuštění je nejlepší dárek, který můžeme dát z lásky sami sobě.
Poděkujme za všechny lekce a rozpusťme staré programy, které nás udržují v pozici oběti. Už to nemusíme žít. Dělejme to, co nám dělá dobře. Uklízejme ve skříních, vyhazujme staré a nepotřebné věci, ať uděláme prostor pro něco nového. Dovolme si brečet, ať vypustíme svoji „emoční nádobu“, neboť slzy obsahují sůl, která urychluje hojení ran. Když své bolesti rozpustíme, uzdravíme se a splyneme v jednotě, kterou je láska. Tvořme, co nás baví, hrajme si s tím, co máme rádi. A když se nám nic nechce, nedělejme nic a buďme jen tak sami se sebou. Nebojme se býti sami, protože ten, kdo dokáže být sám, je nezávislý, a proto dokáže opravdu milovat. Odpouštějme, rozpouštějme a ukončujme, abychom se mohli vydat novou, vědomější cestou.
Zdroj: Autorka je astroložkou ve společnosti Astrologie klíč k poznání
