Původcem takto závažných stavů je bakterie Neisseria meningitis, která může zapříčinit „jen“ rýmu, zápal plic nebo bronchitidu (mluví se o nich jako o onemocněních neinvazivních), ovšem v závislosti na své síle i kmenu může člověka snadno ohrozit na životě. Řeč je v takovém případě o invazivním meningokokovém onemocnění (IMO), které vede k rozvoji meningitidy (zánětu mozkových blan) a sepsi (zánětlivé reakci celého organismu způsobující selhávání orgánů), případně se u pacienta rozvine obojí. Co dělá z IMO takového strašáka, je jeho rychlost.

Zdroj: Youtube

Průměrně do čtyř dnů od kontaktu s nakaženým, obvykle bezpříznakovým přenašečem, se objeví nespecifické příznaky podobné chřipce: horečka, podrážděnost, bolest v krku, zvracení. Po 12 hodinách se přidají světloplachost, ztuhlá šíje a na kůži se objeví petechie – krvavé skvrny. V tu chvíli už je onemocnění v plné síle a pacient je v ohrožení života. Po 15 hodinách nastupuje zmatenost, delirium, může přijít bezvědomí, záchvaty nebo dokonce smrt – pokud není k dispozici lékařská péče, zemře polovina nakažených.

„Průměrně je do 19 hodin od prvních příznaků pacient hospitalizován, ovšem ani rychlé zahájení léčby není zárukou dobrého konce: umírá každý desátý pacient a zhruba čtvrtina vyléčených si nese celoživotní následky,“ popsal na tiskové konferenci ke světovému dni očkování epidemiolog a místopředseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula. Amputace končetin, fatální poškození orgánů, hluchota, neurologické obtíže nebo mentální retardace nejsou bohužel výjimkou. Záleží na síle infekce, kmeni bakterie a zdá se, že i na štěstí.

Největší riziko trvalých následků se spojuje s kmenem C, který je v našich podmínkách spolu se skupinou B nejčastější a stojí i za evidovanými úmrtími. Od roku 2006 roste také výskyt dalších známých kmenů označovaných písmeny Y a W. Pokud cestujete, mohlo by vás zajímat, že v subsaharské Africe narazíte nejčastěji na kmeny A, W a C, stejně jako v Saúdské Arábii, v Norsku vás spíš hospitalizují s Y, zatímco v Nizozemsku pravděpodobněji s W, Rusko nebo Brazílie hlásí vysokou míru nespecifikovatelných původců IMO a v Severní Americe, Izraeli nebo už zmiňované subsaharské Africe se vyskytují i kmeny další (dnes jich známe celkem 12). Statistiky uvádějí, že ročně se po celém světe IMO rozvine u 0,5 až 1,2 milionu lidí, z nichž 50 až 135 tisíc zemře.

Nejohroženějšími skupinami jsou nejmenší děti a adolescenti. Absolutně nejvíce případů je mezi dětmi do 11 měsíců a jejich počet pozvolna klesá směrem k pětiletým, další nárůst přichází po 13. narozeninách s vrcholem mezi šestnácti- až sedmnáctiletými. Dospívající a mladí dospělí jsou dle medicínských statistik také nejčastějšími přenašeči, od kterých hrozí nákaza nejmenším dětem. Důvodem jsou velké a nové kolektivy, do kterých mladí lidé vstupují s přechodem na střední a vysoké školy, ale i čilý společenský život. Jak upozornil epidemiolog Prymula, meningokoková nákaza mívala dříve oběti zejména mezi chlapci nastoupivšími na vojnu – velký kolektiv v kombinaci s vysokou fyzickou náročností byl pro rozvoj onemocnění doslova živnou půdou.

Jenže ani ostatní věkové skupiny nejsou v bezpečí – počínaje pacienty s utlumovanou či nějakým způsobem oslabenou imunitou (stavy před zahájením biologické léčby, HIV),  osoby s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny (a to i kvůli úrazům), lidé s autoimunitními onemocněními (revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes apod.), onemocněními trávicího traktu (včetně celiakie), nemocemi jater, při vysokodávkové kortikoterapii, konče běžnými jedinci v náročném životním období nebo jen těmi, kdo jsou častěji vystavení velkým kolektivům a nemocným lidem. I proto se například zdravotníkům doporučuje očkování.

Mimochodem to je nutné třeba při pouti do Mekky, protože v oblasti je vysoký výskyt meningokoka a navíc se zde setkávají poutníci z celého světa. V roce 2000 tam dokonce propukla epidemie IMO, kterou lidé vracející se domů zavlekli do šestnácti zemí světa. Očkování proti meningokokové infekci nabízí ke zvážení Centrum cestovní medicíny Praha například i při cestě do Indie, Keni, Nepálu, Maroka nebo mezi Čechy populárního Egypta.

Nejohroženější skupiny v Česku mají navíc možnost bezplatného očkování. Na trhu jsou aktuálně vakcíny MenB (proti kmenu B) a MenACWY (tetravakcína proti kmenům A, C, W, Y). Pojišťovny plně hradí zahájené očkování MenB dětem do jednoho roku, do čtyř let pak očkování MenACWY, u adolescentů platí pro obě vakcíny rozmezí čtrnáctých a šestnáctých narozenin. Následně je vhodné se po pěti letech přeočkovat, dokud nebezpečí nákazy nepomine. „Statistiky ukazují, že u pacientů s IMO, kteří měli v anamnéze očkování některou z těchto vakcín, se onemocnění vyvinulo pouze u 2,19 procenta případů, tedy 21 osob z 958. Důvodem ovšem byla buď absence očkování proti dané séroskupině anebo nebyla uplatněna možnost přeočkování,“ dokládá účinnost vakcinace Okonji.

„Efekt hrazeného očkování je citelný. Před deseti lety jsme měli kolem 100 případů ročně, za rok 2023 evidujeme 16 případů. Navíc u nás nedošlo k postcovidovému nárůstu jako v jiných zemích,“ zdůrazňuje epidemiolog Prymula a dodává, že pokud můžeme nebezpečné nemoci předejít, měli bychom to udělat. Bohužel nelze předpovídat, kdy a kde se nemoc objeví a jaké bude mít následky. Za první měsíce roku 2024 zaznamenali lékaři šest případů IMO, všechny způsobené u nás nejčastějším kmenem B. Jedno dítě nákazu nepřežilo.

Zdroj: tisková konference u příležitosti Světového dne meningitidy 23. 4. 2024