Agresivita za volantem je problém, který naši zemi trápí již dlouho. Nedávný průzkum České asociace pojišťoven ukázal, že se k agresivnímu chování na silnici nechá čas od času vyprovokovat sedm z deseti řidičů.

Když agresivita zabíjí

Některé zveřejněné kauzy přitom připomínají scény z akčních filmů či počítačových her. U Příbrami v loňském loni v srpnu pronásledovalo několik policejních aut a vrtulník tři čtvrtě hodiny ujíždějícího řidiče, který dokonce během svého adrenalinového vystoupení zvládl jednu policejní hlídku vytlačit ze silnice. V říjnu zase skončily dvě děti v nemocnici poté, co je srazila „velmi spěchající“ řidička. Štvala ji kolona, tak to vzala pruhem odděleným od zbytku silnice a vyhrazeným pro cyklisty. Jen o den později se sedmadvacetiletý řidič po mokré silnici hnal takovým způsobem, že dostal smyk, narazil do stromu, zranil tři lidi a zasahovat musel vrtulník. Měl v té době již několik měsíců soudně zakázáno řídit… Jiný mladý muž ve vysoké rychlosti postupně předjížděl několik aut, přičemž si nevšiml toho protijedoucího, se kterým se čelně srazil. Frajeřina stála život nejenom jeho, ale i pár v protijedoucím vozidle. S dvojicí navíc cestovala i čtyřletá dcera, která byla v kritickém stavu převezena do nemocnice.

Ředitel Služby dopravní policie ČR plk. Jiří Zlý potvrzuje, že problematika agresivity řidičů je stále aktuálnější: „Jako dopravní policisté se s různými projevy agresivity na silnicích setkáváme téměř denně. Nemusí přitom jít vždy jen o vědomé nerespektování pravidel, jako je záměrné nedání přednosti nebo překračování povolené rychlosti. Neštěstím mohou skončit i zdánlivě neškodné projevy vzteku, jako je troubení či rozzlobená gestikulace.“ V tom jsou Češi opravdu přeborníci. „Následky nehod způsobených agresivními řidiči bývají tragické, a právě na to chceme upozornit v nové kampani všechny, kdo usedají za volant. Adrenalin vyvolaný zběsilou jízdou ani pocit radosti, když v nepřehledném úseku předjedete pomaleji jedoucího řidiče, nenahradí škody, jaké toto rizikové chování může spáchat na lidských životech,“ říká Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven, která stojí za osvětovou kampaní Agresivita zabíjí.

Jezdit jako v Ósace

Současná situace klidu – ani tomu na silnici – nepřidává. Ukazují to zkušenosti z celého světa. Značný nárůst dopravních nehod hlásí USA, kde se podle statistik s agresivitou setkalo v posledním roce 80 % řidičů. „Navzdory mnohem menšímu počtu motoristů na silnici v důsledku protipandemických opatření došlo za poslední rok k prudkému nárůstu úmrtí při dopravních nehodách,“ konstatoval například Darryl Smith, šéf právnické společnosti Car Accident Lawyer Team na Floridě. Ukazuje se, že nejhůře jsou na tom místa, kde už před pandemií docházelo k útočnému chování na silnici. V roce 2019 byla zveřejněna rozsáhlá mezinárodní studie zkoumající, která města světa jsou pro motoristy balzámem na nervy, a která naopak peklem. Největší problém měl mongolský Ulánbátar, hned za ním skončila Moskva. V japonské Ósace mají naopak naprosto nejklidnější řidiče, které nevyvede z míry snad vůbec nic. Ze severoamerických oblastí se coby nejrizikovější ukázalo Miami, zatímco kanadské Calgary je pro řidiče příjemným místem, kde takřka všichni dodržují rychlostní limit a ještě tu mají levný benzin jako bonus.

Z průzkumu, který loni provedla v 11 evropských zemích agentura IPSOS, vyplývá, že na čele žebříčku nebezpečného chování za volantem jsou Řekové a na jeho úplném konci Britové. Pětina Francouzů prý přiznala, že se při řízení stávají „jinou osobou“ – jsou nervóznější, impulzivnější a agresivnější. V tom však Francie není sama.

Statistiky o řidičích v jednotlivých zemích leccos vypovídají i údaji o počtu mrtvých při dopravních nehodách. V Bulharsku a Rumunsku to je 100 osob na milion obyvatel, ve Švédsku je to pouhých 27, i když mají Švédové mnohem více aut. Česká republika na tom s 58 úmrtími na milion lidí zrovna dobře není…

Kompenzace vlastní nespokojenosti

Podle zkušeností České asociace pojišťoven (ČAP) bývá častým spouštěčem agresivity chování jiných řidičů. Přitom jde nejen o nebezpečné praktiky, jako jsou „myšky“ nebo vybržďování. Více než třetina tázaných přiznala, že je do varu dokáže dostat pomalá jízda jiných řidičů. „Negativní emoce se snadno šíří a agresivita spouští řetězovou reakci, která zvyšuje riziko vážných nehod,“ varuje Jan Matoušek. Z průzkumu, který pro ČAP provedla agentura STEM/ MARK, mimo jiné vyplývá, že téměř každý desátý řidič už někdy záměrně vybržďoval vozidlo za sebou, že na „myšku“ reagují agresivně dvě třetiny řidičů a na „lepení se na zadek auta“ každý třetí řidič. Drtivá většina dotázaných je přesvědčená, že agresivita na silnicích stále vzrůstá, nicméně pouhých pět procent považuje za agresivního řidiče sebe sama. „Překvapilo nás, kolik dotazovaných dokáže rozpoznat projevy agresivní jízdy u ostatních, avšak u sebe samých potřebný náhled postrádají,“ říká Jan Matoušek.

Obecně platí, že za volantem jsou klidnější ženy. Muži také téměř dvakrát častěji překračují povolenou rychlost. Riskantní chování se více týká i mladších řidičů či lidí s nižší sociální inteligencí.

„Agresivní jízda může být u nezralých osobností jakousi formou demonstrace síly, kompenzací nespokojenosti s vlastním životem nebo potvrzením nezávazného životního stylu. Jedinci díky ní získávají pocit nespoutanosti nebo třeba uspokojení z vyděšených účastníků provozu. Příliš také nekalkulují s možnými následky pro sebe, natož pro jiné,“ upozorňuje dopravní psycholožka Vlasta Rehnová.

Řízení auta jako adrenalinový sport

Že se i relativní kliďasové mohou za volantem změnit v běsnící agresory zvedající prostředníček, chrlící ze sebe ty nejsprostší výrazy a samým vztekem sotva držící auto pod kontrolou, je známý fakt. Anonymní prostředí auta a podmínky, které zrovna nekonvenují našim představám, mohou vytvářet vražednou kombinaci. To není žádná novinka. Svého času se v poněkud odlehčenější formě problému věnoval i psychiatr Radkin Honzák. Pídil se po nejčastějších nadávkách za volantem a podle očekávání zjistil, že auto je místem, které jazyku v jeho nejjadrnější podobě poskytuje ideální prostor. „Na prvních dvou místech citoslovných a cituplných výkřiků se bezkonkurenčně nachází lidové (vulgární) označení prostitutky (eventuálně též pomazané výkaly) a neadresné odeslání směrem k análnímu svěrači. Až daleko za nimi se objevuje (marné) volání nejvyšší bytosti. V osloveních vedou vulgárně pojmenované pohlavní orgány, přičemž ženským pohlavím jsou označováni i muži, což by mohlo úroveň nadávky povyšovat. Další jsou domácí zvířata, zejména skot, ale ani drůbež není opomíjena. V množině hodnotících výroků je provinivší se subjekt adresně posílán především do anální a vaginální oblasti, navíc často současně s informací, jak by s ním autor naložil, kdyby měl příležitost…“ popsal pak v jednom z výstupů průzkumu.

Pokud by zůstalo jen u jednorázového verbálního projevu ohledně anální a vaginální oblasti, skončila by situace třeba jen zasmáním. Jenže tak tomu často není. Podle dopravní psycholožky Vlasty Rehnové bývá četné záměrně agresivní chování spojováno s cílem vybít stres, s nespokojeností, neřešenými vleklými starostmi, aktuálních trablů a neúspěchů v práci či v partnerských vztazích: „Někteří řidiči jdou ještě dál a pojímají řízení vozidla jako adrenalinový sport, poskytující kromě vzrušení i potěšení z úleku někoho jiného. Na rozdíl od jiných zážitkových aktivit, kdy sportovec vkládá do hry pouze své zdraví nebo život, tito řidiči hazardují i s osudy lidí, kteří o podobné zážitky vůbec nestojí, cítí se naopak nepříjemně a situaci vnímají jako ohrožení.“

Autorka: Judita Bednářová

Zdroje: Květy 14/2021, https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0001457523000192