Bývalý hokejový trenér, mentální kouč a autor mnoha knih o seberozvoji Marian Jelínek k tomu říká: „Honíme se za ideálem, který v podstatě neexistuje, a to nás stresuje“. Přitom hon za nepotřebnými cíli podle něj může přinést syndrom vyhoření, existenciální vakuum nebo také poruchy příjmu potravy.
Poslechněte si podcast s Marianem Jelínkem na téma: Zdravé hranice úspěchu.
Neustále si klademe nové úkoly a nové cíle, které nám mají alespoň podle nás přinést štěstí, spokojenost, úspěch… a tak se snažíme, aby nás v práci povýšili, přidali nám peníze, abychom zhubli nebo uběhli maraton. Ale jakmile povýšíme, máme větší výplatu, zhubneme nebo uběhneme maraton zpravidla se radujeme jen chvíli, ale dlouhodobý pocit štěstí nám splnění těchto cílů nepřináší. Čím to je?
Marian Jelínek nazývá okamžik, kdy nám plnění našich cílů přestane přinášet štěstí nebo radost bod zlomu. „S určitou mírou našeho blahobytu se zvyšuje pocit pozitivních emocí nebo chcete-li štěstí. Ale od jistého bodu, přestože se pocit blahobytu bude zvyšovat, začnou naše pocity štěstí stagnovat. Například americký psycholog Richard Estearlin k tomu říká, že i když budeme mít hezčí domy, několik drahých dovolených ročně, luxusní auta nebo drahé hodinky, neznamená to, že budeme šťastnější. Funguje to do určité míry, právě do toho bodu zlomu,“ vysvětluje kouč. Podle něj pak musíme začít chtít daleko více pracovat na sobě, a to se nám moc nechce. Proto se honíme dál a dál za cíli, o kterých si myslíme, že nám štěstí konečně přinesou. A ano, přinesou, ale jen krátkodobě. Potěšující prvky totiž poměrně rychle vyprchávají. Znáte to? Můžeme si sami vzpomenout, jak dlouho nám například vydržel pocit radosti z nového kousku oblečení. Dokonce i pokud se jedná o radost z nového auta, nevydrží nám roky.
Nezajímá nás cesta, ale výsledek
Možná vás napadne, že jestliže toužíme po tom být štíhlí a konečně se nám to po dlouhých peripetiích podaří, měla by nám radost vydržet déle. Přece jen nás to stálo nějaké úsilí. Podle kouče, ale velmi záleží na tom, jaká byla naše cesta ke štíhlé postavě. „Spousta lidí nemá emoční vazbu, k tomu, aby milovali zdravý životní styl. Nezajímá je cesta, ale výsledek. Chtějí mít štíhlé a zdravé tělo, ale zdravý životní styl je zase až tak nebaví. A přitom by měli milovat celý proces – cestu a teprve potom samotný cíl. Problém současné doby je, že toužíme po cílech, ale neřešíme emoční vazbu k procesu, tedy k té cestě,“ dodává Marian Jelínek. A tak mnozí z nás zkouší zhubnout těmi nejjednoduššími a co možná nejrychlejšími způsoby, často na úkor našeho zdraví.
Co nás ale vede k tomu, že jsme ochotni riskovat svoje zdraví kvůli vzhledu nebo zhubnutí pár nadbytečných kil? Mnoho takových příkladů můžeme vidět ve sportu a také mezi mladými lidmi. Touha po tom být štíhlý a tím i úspěšný může vést až k poruchám příjmu potravy jejichž počet zvláště mezi mladou generací neustále narůstá.
„Představte si modelku (a předem se všem modelkám omlouvám), která pro svou práci nutně potřebuje zhubnout pět kilo v určitém časovém úseku. V tu chvíli ji zdravý životní styl vůbec nezajímá, ale má velmi silnou emoci k cíli – být na molu. A ten chce za každou cenu. Tato naše fiktivní modelka ubližuje svému tělu, tím, že porušuje jeho rovnováhu. K takovému chování může být člověk dohnán buď sám sebou, protože za každou cenu chce svůj cíl a udělá pro jeho splnění cokoli nebo je ovlivněný trenéry, rodiči, učiteli, vrstevníky a jejich nevhodnými poznámkami a komentáři…“ varuje kouč.
Více o tom, kam až může vést vnější tlak na výsledek a naše vnitřní touha po úspěchu se dozvíte v podcastu: Zdravé hranice úspěchu
Zdroje:
časopis Kondice
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/
autorský podcast časopisu Kondice
Zdravé hranice úspěchu (Marian Jelínek, Iveta Fárová, Pavlína Hučková)
