Pokud nějaký sport skutečně miluji, tak cyklistiku. Vlastně jsem ji nikdy jako sport nebrala, byla to odměna. Vítr ve tváři, příroda, dupání do kopce a let z kopce. Jenže na vysoké v Praze jsem kolo neměla, po nástupu do práce na něj nebyl prostor a po narození dětí vlastně ani síla. Nemá úplně smysl se jet na půl hodiny projet, protože bych pak nejspíš neustále kroužila po stejném a dost omezeném okruhu v okolí.

Když jsem si šla pro elektrokolo Cube s pohonným systémem Bosch eBike Systems, nevěděla jsem, co čekat. Měla jsem v plánu si pro něj dojet cestou z redakce a rovnou na něm odfrčet domů. Trasu dlouhou 24 km dobře znám a nespojit pracovní záležitost s mým milovaným pohybem by byl hřích. Zástupce Bosch eBike Systems pro mě vybral městské kolo – v nabídce jsou i klasická horská, cargo kola (vhodná k převozu nákladu od zásilek po velký nákup či děti) a nově i lehčí sportovní kola, včetně typu gravel.

Městské kolo je ideální pro každodenní pohyb po městě, ale poradí si i s mírným terénem. Vzhledově mi splnilo sen o elegantním kole ze starých filmů, včetně možnosti snadno na kolo nastoupit třeba i v šatech nebo sukni. Okamžitě si mě získala vlastní navigace kola, která mi nabízela hned tři trasy: tu nejrychlejší, tu nejpohodlnější a naopak trasu náročnější, pokud bych měla chuť si dát do těla a třeba i něco zajímavého vidět. Navigace má tu výhodu, že s jistotou víte, že je vhodná pro elektrokolo – není třeba ho nikde vést nebo přenášet, což je vzhledem k vyšší váze elektrokol podobného typu pro ženy náročné. Moje kolo bylo ale navíc vybavené i přípomocí pro tlačení kola do kopce, což jsem využila hned při výjezdu z cykloservisu.

Další úžasnou funkcí navigace byl naprosto přesný časový odhad, jak dlouho mi cesta bude trvat. Velmi rychle jsem se totiž naučila s kolem pracovat a nechat ho mi pomáhat, když bylo třeba. Jednou z velkých překážek mých cyklistických výletů totiž je, že čas, který na ně potřebuji, je závislý na mé aktuální kondici. Někdy na kopec potřebuji o pět minut víc, jindy jsem naopak rychlejší, což poněkud koliduje s mým nešvarem plánovat si den na minuty. Elektrokolo mi dávalo možnost nechat si v kopci pomoct tak, abych si udržela stabilní rychlost a dorazila třeba do školky pro děti včas.

Elektrický rozlet

Elektrokolo vyřešilo kromě kopců i další problém: cestou domů musím projet místo s velmi úzkou silnicí, které je pro cyklisty (a vlastně i řidiče) hotovým peklem. Jde navíc o táhlý kopec, kde pravidelně s kolonou aut za zády prodělávám infarkt už jen tím, že vím, že mě auta nemohou předjet a řidiči mě právě proklínají, že pomalu šlapu. Místo jsem proletěla a poprvé v životě se vydala i náročnější cestou přes Černolice, což je kopec nepříjemný i v autě. Na jeho vrcholku jsem předjela dva znavené cyklisty, které jsem vyloženě otrávila. Když jsme si pak vysvětlili, že je to moje první jízda a nezvládám se divit, s úsměvem mě propustili. I tak mi ale tepovka vyletěla do aerobní zóny a já pochopila slova zástupce Bosch eBike Systems „soutěžit s přípomocí“. Lehký převod a pomoc baterie mi dovolovaly neustále šlapat v relativně vysoké frekvenci. Zároveň jsem věděla, že pokud šlapat nebudu, přijdu o rychlost. Hlava rázem odmítla zpomalit.

Svých 24 km jsem zdolala za méně než hodinu, podobný čas bych musela věnovat i cestě MHD. Přitom jsem ale měla soukromí, pohyb a volnost. Elektrokolo mi dalo možnost spojit cestu do práce s pohybem na čerstvém vzduchu, aniž bych musela kolu podřídit oblečení, obuv, náklad i zavazadlo. Zkusila jsem to následně otestovat i natvrdo: oblékla jsem se standardně do práce, naložila na záda notebook, vybrala si v navigaci trasu a vydala se do redakce. Cílem bylo tentokrát využít kolo skutečně jako dopravní prostředek. Robustnější konstrukce mi dávala větší pocit jistoty v místech, kde bylo nutné jet po silnici v hustém ranním provozu. Zároveň elegantní model kola se nebil s mým kancelářským outfitem a moje vzezření nenutilo zdatné cyklisty se mnou závodit. V kopcích jsem si přidávala výkon právě tak, abych si držela čas příjezdu a také abych se nepotila. Cílem bylo v práci seskočit z kola a vydat se rovnou za pracovními povinnostmi. A po práci opět nasednout a dojet domů. Povedlo se a já měla odpoledne v nohách téměř 60 km, ke kterým bych se za normálního provozu naší rodiny vůbec nedopracovala. Cestou domů jsem si už spřádala plány na další výjezd.

Elektrokolo mi totiž najednou dávalo šanci se i nepracovně utrhnout od rodinného provozu a rozletět se krajinou s vědomím, že nemusím přemýšlet, kde je který kopec a zda se stihnu vrátit domů včas. My, kdo žijeme mezi kopci totiž víme, že kilometr nahoru není to samé, co kilometr dolů. A nám ženám to poněkud komplikuje odhady, kolik času si na výšlap (a pro sebe) vyčlenit.

Zdroj: