Mohli bychom být zdravější

Mohli bychom být zdravější
Za posledních padesát let se nám sice prodloužil život, ale dnů, ze kterých se mohou těšit ve zdraví, českým mužům ubylo. Ženy jsou na tom jen o málo lépe. A rozhodně velmi špatně třeba v porovnání se Švédkami. Ty si mohou užívat o deset let bez nemocí déle. Tato čísla profesor Jan Holčík, který vedl více než 30 let Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, komentuje slovy: „Peněz i dobrých lékařů je u nás dost. Problém je v našem myšlení.“

Když tedy pořád slýcháme, že je v českém zdravotnictví málo peněz, nemáme tomu věřit?

Žádné zdravotnictví vám hlavně zdraví nezajistí. Zdraví nevzniká v nemocnicích, tam se napravuje to, co se pokazilo. Zdraví vzniká v rodinách, ve školách, na pracovištích, tam, kde lidé žijí a stárnou.

Ale tím, že populace stárne, náklady rostou…

Když budu chtít provokovat, řeknu, že stárnutí populace problém není. Vždyť je skvělé dožít se vysokého věku! Vy byste to nechtěla? Prodloužení střední délky života je jedním z našich cílů. Jde jen o to, aby člověk co nejdelší čas svého života prožil ve zdraví, což je samozřejmě i pro společnost levnější. A to se u nás zatím nedaří.

Jak je možné, že ve Švédsku, které tak rád zmiňujete, je to o tolik lepší?

Přiznám se, že když jsem měl možnost poznat severskou kulturu, začal jsem se považovat za zoufalého barbara z východní Evropy. Oni si váží sami sebe. Neženou se za zdravým životním stylem, prostě žijí tak, aby jim bylo dobře. A to je zároveň zdravé. Víte, osmdesátiletému Švédovi by bylo nepříjemné, kdyby byl obézní. To by nemohl sednout na kolo a jet do přístavu ke své lodi. Ta loďka by se s ním potopila. Úplně běžná je tam otázka: „Za kolik máš desítku?“

Prosím?

Děti jsou tam odmalička vedené k pohybu. Jak si třeba rodiče zaznamenávají výšku svého dítěte, tak si Švédové zaznamenávají vzdálenost, kterou dokáže uběhnout. To pokračuje i v dospělosti, takže se vám může stát, že když přijdete do nového kolektivu, zeptají se vás, za kolik máte deset kilometrů. Aby si o vás udělali představu.

Asi bych měla mizerný čas…

Netrvají na tom, že těch deset kilometrů se musí běžet, to se musí urazit. Pro ně je to velká zábava.

Více se tedy hýbou, co dál?

Dospělý Švéd by nesedl na kolo bez helmy, a to ne proto, že by dostal pokutu, ale proto, že má svoji hlavu i svůj mozek rád a ví, že neurochirurgové mu nový mozek nedají. Stejně tak člověk, který si váží svých plic, jim přece nebude ubližovat kouřením. Na to mám i statistiky. Máme dvojnásobnou spotřebu cigaret v porovnání se Švédy.

Kouření samotné se tolik podepisuje na zdraví národa?

Není samotné. My máme také dvojnásobnou spotřebu alkoholu a více než dvakrát tolik obézních lidí. Oproti tomu poloviční spotřebu zeleniny. Nemůžeme tedy za těchto okolností očekávat, že dosáhneme takové úrovně zdraví jako ve Švédsku. Ani když zvýšíme náklady na provoz ambulancí a nemocnic.

Chybí nám něco jako zdravý rozum? Nebo se nemáme rádi?

Máme nešťastnou historii. Náš národ byl vychovaný k poslušnosti. A k učení nazpaměť. To je něco, co nás vedlo od Rakouska-Uherska přes Německo a Rusko. Čemu u nás všichni rozumíme, je strach. Poslušnost provázená strachem. Tam je to jiné, děti jsou přímo vedené ke spokojenosti, k radostnému pocitu ze svého života, tvůrčí aktivitě a zodpovědnosti.

Jak konkrétně?

Třeba tak, že když Švédové slaví, pijí víno s bublinkami a k tomu podávají čerstvé jahody. Dal jsem si práci a prozkoumal jsem tu mísu a nenašel jedinou nahnilou. V jejich světě to neexistuje. Zelinář za to ručí, nedovolil by si něco takového prodávat. Ví, že nahnilá zelenina je nebezpečná a nebude přece prodávat nebezpečné zboží. U nás si lidé koupí i skoro černé banány.

Protože jsou levné…

To zdravý život je levný! Když někdo nekouří, ušetří. Když nepije mnoho alkoholu, ušetří. Když toho moc nesní, ušetří. Je jistě dobré jíst dostatek zeleniny a ovoce, ale nemusí to být hrušky z Kalifornie. Důležitá je místní a sezonní zelenina. A ta drahá není.

Trestal byste třeba vyšším zdravotním pojištěním kuřáky a obézní lidi?

Takové úvahy považuju za naprosté neštěstí. Ten, kdo se o zdraví nestará, patří do ohrožené skupiny, a je mu třeba pomoct. Chyba se mohla stát v jeho dětství a trestat ho je nedůstojné civilizované společnosti. Moji studenti argumentují tím, že na některé lidi není žádný špagát, tak ať si to užijí. A někteří by dokonce nechali kuřáky umírat na nádory plic bez pomoci. To je velké nepochopení. V Holandsku například existuje zvláštní druh doktorů, kterým se říká sociální lékaři, a ti mají na starosti zlobivé pacienty. Praktik nemá tolik času, kolik zlobivý pacient potřebuje, tak ho pošle za specialistou, který se mu dostatečně věnuje. Když je na tom někdo tak zle, že je třeba strašlivě obézní, tak není správné vystavit ho dalšímu stresu a riziku. Jak už jsem říkal, jsme populace vychovaná karabáčem a rozumějící strachu a sankcím, ale tahle strategie jednání s lidmi nevede ke štěstí. Tedy ani ke zdraví.

A jak dál zlepšovat zdraví?

Zase se dostávám ke ‚svým‘ Švédům. Když si tam maminka vyzvedává dítě ze školky, učitelka má v popisu práce, aby jí před potomkem sdělila, co se jejímu dítěti ten den dařilo. Třeba že postavilo největší věž z lega, pomáhalo ostatním, bylo rychle oblečené. Tedy ne že zmlátilo spolužáka a počuralo se. Dítě má být motivováno pozitivně, má mít ze sebe radost, má si samo sebe vážit a má chodit rádo do školky a později samozřejmě i do školy. To je hlavní.

Myslíte, že české školy děti k péči o svoje zdraví vedou?

Při práci na jednom výzkumném projektu si mi učitelé stěžovali, že když společnost zdraví podceňuje a rodina na to kašle, je škola bezmocná. Snažil jsem se jim vysvětlit, že v takovém případě důležitost jejich práce velmi narůstá, protože škola je pro takové děti jedinou nadějí, že jim pomůže najít svou vlastní cestu ke zdravému životu. Já si třeba myslím, že je špatně, že se zrušily školní zubní prohlídky.

Proč?

Teď se o pravidelné návštěvy zubaře mají starat rodiče sami. Ale dítě, které má stresované, hodně zaměstnané nebo hloupé rodiče, je rukojmí a má smůlu.

Zabýváte se také zdravotní gramotností. Z toho, co jsme si řekli, vyplývá, že v oblasti zdraví jsme negramoti…

Pokud dovolíte, řeknu vám definici zdravotní gramotnosti, kterou považuji za výstižnou: Je to schopnost přijímat správná rozhodnutí mající vztah ke zdraví v kontextu každodenního života – doma, ve společnosti, na pracovišti, ve zdravotnických zařízeních, v obchodě i politice. Je to důležitá metoda zvyšující vliv lidí na své vlastní zdraví a posilující jejich schopnost získávat a využívat informace i přijímat a nést svůj osobní díl odpovědnosti. Souvisí tedy s obecnou gramotností, částečně i s úrovní vzdělání, ale ne vždy. Každopádně má obrovský vliv na zdraví celých skupin lidí.

A dá se nějak měřit?

Měřit se nedá. Ale abych dospěl k názoru, že zdravotní gramotnost je u nás nízká, stačí se podívat na spoustu nedopalků po městě, na rozbité chodníky a uvědomit si nedostatek travnatých ploch, na kterých by si děti mohly hrát. Není to jen otázka peněz, ale i priorit.

Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.