Jak se žije s ortorexií, novinkou mezi poruchami přijmu potravy?

Ortorexie je porucha příjmu potravy charakterizovaná jako chorobná posedlost zdravým a správným stravováním.
Zdroj: Nicoleta Ionescu / Shutterstock.com
„Už nikdy se nesmím přidat ke kolegům, když budou držet detox, a taky nesmím začít s žádnou dietou,“ začíná Anna Mrázová vyprávění o setkání s ortorexií. Poté, co čtyřikrát protrpěla mentální anorexii, se jí do života připletla další porucha. Začala obsesivně sledovat skladbu svého jídelníčku. Prostě orthos – správný a orexis – chuť.

Ortorexii, podle odborníků chorobnou posedlost zdravým a správným stravováním a životním stylem, popsal jako první Steven Bratman v roce 1997. „Sám byl vyznavačem zdravého stravování a založil v Coloradu v USA komunitu orientující se na zdravý životní styl.  Skupina se však začala extremizovat a lékař pozoroval na členech i sám na sobě zvláštní příznaky s dopadem na život. Komunitu později rozpustil. Problémem se začal zabývat a představil ho veřejnosti,“ odhaluje pozadí vzniku fenoménu psycholožka Aneta Rychová z Olivovy dětské léčebny.

Racionální strava? Nenápadný start

Ortorexie se do života vkrádá postupně. Zdravá strava a životní styl jsou nezbytným předpokladem spokojeného života. Problém nastává, když se sledování jídelníčku a cvičení stávají posedlostí: „Po poslední mentální anorexii jsem se cítila zdravá,“ vzpomíná Anička, „vrátila jsem se k tancování, své celoživotní vášni, a to konkrétně k tanci na tyči a závěsné akrobacii. Tělo nebylo zvyklé na pohyb, takže jsem šla dolů s váhou. Jenže ne kvůli hladovění, ale díky pohybu.“

Anna se po fyzické stránce začala cítit velmi dobře. Udržení postavy chtěla podpořit vyváženou stravou. Začala sledovat skladbu potravin, a nakonec své dny prožívala hlavně hlídáním toho, co jí. Navykla si na racionální a zdravé potraviny. Sledování toho, co obsahují, se pro ni stalo rutinou. A to byl začátek její další poruchy.

Stejnými body pak nástup ortorexie popisuje i Marie Novotná z Centra Anabell, které poskytuje pomoc lidem s poruchami příjmu potravy: „Postižení nejprve řeší nezdravé potraviny, pak ale přestanou věřit i těm zdravým. Mají až panickou hrůzu z toho, že sní něco špatného nebo příliš vydatného. Postupně přestávají chodit do restaurací a zúčastňovat se společenských akcí, protože nedokážou přesně zjistit, co se na nich servíruje.“

Kuchařům nevěřím!

Do koloběhu upadla postupně i Anna. Žila podle složení etiket jednotlivých potravin i striktního časového rozvrhu jídla, ať už tělo mělo nebo nemělo hlad: „Nedokázala jsem jít s přítelem na snídani v hotelu, protože jsem nevěděla, co si mám dát, abych neporušila pravidla zdravého stravování. Když jsem měla jít na raut nebo do divadla s mamkou, tak místo toho, abych se bavila, jsem jen přemýšlela, jestli si můžu dát chlebíček s vlašákem,“ vzpomíná s tím, že přestala chodit i do restaurací, protože nevěřila kuchařům. Že má skutečný problém, nakonec zjistila až při návštěvě gynekologa. „Spolu s mou nejlepší kamarádkou mě probrali z téhle diskotéky. Byla jsem totiž kvůli striktnímu jídelníčku, kdy jsem nesnědla nic, u čeho jsem nevěděla přesný původ, hubená, zase jsem ztratila menstruaci a při sebemenším nachlazení mě div nevezli na JIP.“

Příčiny jsou niterní

„Ortorexie může mít mnoho příčin, jako je tomu i u jiných poruch příjmu potravy. Mohou zde hrát roli biologické, psychologické nebo sociologické faktory,“ upřesňuje Marie Novotná z Anabell. Souhlasí s ní i psycholožka Aneta Rychová: „Přesný původ ortorexie dosud není známý, ale na vzniku se podílí mnoho faktorů včetně osobnost člověka. Perfekcionismus, úzkostnost a obsedantně-kompulzivní tendence, historie poruchy příjmu potravy nebo i nadváhy, tendence k extrémům v životě či povolání související se vzhledem a zdravou stravou mohou být rizikem.“ Doplňuje ještě, že také mnohé příčiny mohou být i velmi niterní. „Za rozvojem ortorexie může být například touha po jistotě, bezpečí a kontrole v životě, strach z nemoci, smrti a zároveň důvěra, že zdravá strava člověka před nemocemi stoprocentně ochrání. Příčinou může být i skrytá tendence vyhovět kulturnímu ideálu tělesné krásy,“ říká.

Pomoc existuje, ať už lékařská nebo terapeutická

„Uvědomila jsem si, že mám další poruchu příjmu potravy,“ popisuje prozření Anna Mrázová, „ale tentokrát jsem odbornou pomoc nevyhledala. Měla jsem už zkušenosti z léčby anorexie a dokázala jsem se obrátit sama do sebe a zjistit, že musím přeskládat své priority. Neřešit to, jak vypadám a co přesně jím, ale jestli jsem šťastná nebo ne. Změnila jsem od základů život a uvědomila si, že sklony k těmto poruchám mám navždy. Musím se o sebe starat. Proto už nesmím nikdy zkoušet další dietu nebo třeba detox s kolegy. Dovedla bych ho k dokonalosti a pak k extrému.“

Anna zvládla ortorexii sama. Jestli ale u sebe nebo blízkých cítíte podezření, že se zdravý životní styl vymyká z rukou, pomoc existuje. Ortorexie sice dosud není formálně uznána za samostatnou psychiatrickou diagnózu, posoudit váš stav ale lékař – psychiatr či obvodní doktor – nebo psycholog může. Rovnou se také můžete obrátit na Centrum Anabell v Praze, v Brně nebo v Ostravě. Zástupci poradny ale upozorňují, že nejprve si vaši blízcí musí obtíže sami uvědomit, abyste jim mohli pomoct.

Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.