Doktoři versus šarlatáni: Komu svěřit své zdraví?

Kde je hranice mezi psychosomatickou medicínou a léčitelstvím, jak poznat šarlatány a jak před nimi ochránit pacienty?
Kde je hranice mezi psychosomatickou medicínou a léčitelstvím, jak poznat šarlatány a jak před nimi ochránit pacienty? Prozatím to vypadá, že klasická a alternativní medicína mezi sebou vedou zákopovou válku. Ale stačí překročit hranice na Západ a pacient zjistí, že to může fungovat i jinak. 

Hana žila roky ve Francii, kde chodila k lékařce, která v rámci studia medicíny vystudovala i homeopatii, mezoterapii a akupunkturu a ve své lékařské praxi kombinovala všechny přístupy. „Bylo to super, moc nám to vyhovovalo,“ vzpomíná Hana. Lékařka pravidelně na zimu celou rodinu vybavila homeopatickou kúrou proti rýmě a nachlazení a zároveň, když bylo potřeba, předepisovala klasické léky. „Neměla s tím problém, alternativní přístup pro ni nebyl dogma, nebyla to žádná šarlatánka,“ vzpomíná Hana. Ve Francii pravidelně využívala i služeb osteopatky (jemná manipulační technika zaměřená na problémy s pohyblivostí), což je profese, která v Česku zatím není rozšířená. 

Homeopatika od lékaře

Homeopatie je ve Francii hojně užívaná (ostatně zde sídlí největší výrobce homeopatik firma Boiron). Podle studie Ipsos z roku 2010 homeopatické roztoky pravidelně užívá 78 procent Francouzů, přes pět tisíc lékařů je zároveň diplomovanými homeopaty a ‚sladké kuličky‘ jsou k dostání v každé lékárně. Homeopatika a akupunktura předepsaná lékařem jsou částečně hrazeny ze zdravotního pojištění, a to ve výši 30, respektive 70 procent. Zbývající náklady může pokrýt doplňkové zdravotní připojištění, které je ve Francii běžné. To připlácí i na další alternativní metody, jako je zmiňovaná osteopatie, reflexologie a jiné, budete-li na ně mít recept od lékaře. Ta nejlepší (a tedy nejdražší) připojištění za alternativní konzultace proplatí až 50 eur pětkrát ročně. 

Za alternativcem potají

Českému pacientovi nakloněnému alternativním přístupům zní francouzská praxe jako sen. Česká realita totiž vypadá výrazně jinak. Doktoři a alternativci se navzájem zrovna nemusí. A své antipatie přenášejí i na své pacienty. Někdy to působí, jako by zde existovaly dva paralelní světy klasické medicíny a alternativních přístupů, a proplouvá-li pacient oběma zároveň, často svému lékaři o alternativní léčbě raději neříká (jak ostatně zaznělo i v dokumentu ČT). „Část lékařů proti léčitelům není a spíše je vlažně tolerují, druzí je jednoznačně odsuzují.

Obě tyto skupiny ví, že jejich pacienti k léčitelům chodí. A nic s tím nenadělají,“ komentuje situaci lékař Ladislav Fildán, předseda České lékařské akupunkturistické společnosti. Za příkré odmítnutí alternativních metod českou lékařskou elitou podle něj mohou poslední dva šéfové České lékařské komory, kteří ostatní svým postojem ‚nakazili‘. Mezi řadovými lékaři to ale prý není tak horké, jak by se z vyjádření lékařských funkcionářů mohlo zdát. „Téměř v každé nemocnici a okrese dnes najdete lékaře akupunkturisty, minimálně v ambulancích bolesti,“ tvrdí Fildán. 

Boj? Ne, výhodná symbióza

Ve Francii jsou některé alternativní metody (například homeopatie, akupunktura) vyučovány na lékařských a farmaceutických fakultách jako doplňkový obor, který pak opravňuje k vykonávání dané odbornosti (například lékař-homeopatik). Také existuje jednoletý studijní obor pro zdravotníky (nejen lékaře a farmaceuty, ale i porodní asistentky, zdravotní sestry, fyzioterapeuty a další), kteří se chtějí v nabídce alternativní medicíny orientovat a poskytnout svým pacientům relevantní informace. 


„Komplementární medicína tu je výborně zakomponována do systému zdravotnictví. Vyučuje se na univerzitách, takže lidé, kteří ji pak praktikují, jsou diplomovaní odborníci, jejichž práci reguluje stát, a tím pacientům garantuje určitou kvalitu. A na část péče přispívá zdravotní pojištění, popřípadě soukromé připojištění,“ popisuje francouzskou symbiózu klasické a komplementární medicíny klinická a nemocniční farmaceutka, která ovšem nemá povolení svého pracoviště ke komunikaci s médii, a proto si přeje zůstat v anonymitě. Také Kondici vysvětlila, co k přátelskému nastavení mezi oběma přístupy vedlo. „Lékaři si začali uvědomovat, že jim k alternativě utíká stále více pacientů. A že bude lepší s nimi spolupracovat a něco se o nich dozvědět, než je ignorovat nebo shazovat.“ 

S taškou bylin do nemocnice

Alfou omegou vztahu mezi francouzským lékařem a pacientem je podle farmaceutky důvěra. Lékař potřebuje vědět, jaké další léčebné či léčitelské prostředky a metody pacient využívá, a proto se proti nim (alespoň v přítomnosti pacienta) nevyhraňuje a rozhodnutí pacienta respektuje. „Třeba při příjmu do nemocnice lékaři zapisují, jaká homeopatika nebo bylinky pacienti užívají, aby mohli vyloučit případné kontraindikace,“ popisuje farmaceutka.

Občas se prý stává, že pacient nastoupí k hospitalizaci s taškou plnou bylin, které chce i v nemocnici dále užívat. Lékaři pak musí rostliny, u nichž často netuší, o co jde a jaké mají účinky, poslat do nemocniční lékárny na rozbor. 
Důležitá je i terminologie. „Oficiálně se přestal užívat termín ‚alternativní medicína‘, protože odkazuje na nějakou druhou, paralelní medicínu. Říká se raději ‚komplementární medicína‘, což má značit, že doplňuje tu klasickou západní, že si nekonkurují,“ upozorňuje farmaceutka. Nicméně je rozdíl mezi ‚komplementární medicínou‘ a léčitelskými metodami, které už nespadají pod zdravotnické služby, jako třeba reflexologie.

„Na rozdíl od lékařů nesmíme mluvit o pacientech, ale zásadně o klientech,“ vysvětluje česká reflexoložka působící ve Francii Sonia Valentová. Přesto některé typy připojištění na reflexologii přispívají. A jak se pacient dozví, že mu jemné masírování citlivých bodů může pomoci? Třeba od svého praktika. „Někteří jsou otevření a pacientům možnosti alternativní medicíny doporučují. Já i mí kolegové necháváme po domluvě s nimi vizitky přímo u nich v čekárně.“ 

Homeopatika v porodnici

Česká lékařka Lenka Gala Dizay pravidelně svým pacientkám předepisuje na menstruační bolesti homeopatika nebo kapsle s rostlinnými oleji. Mezi svými kolegy na oddělení gynekologie a porodnictví v nemocnici v Normandii je ale výjimka. „Je to na mně, nemocnice ani kolegové do toho nijak nezasahují. Nemocniční lékárna ale homeopatika nevede, takže si je žena shání po propuštění sama,“ popisuje gynekoložka. Přitom třeba doporučený postup na zástavu laktace dnes počítá pouze s podáváním homeopatik, protože dřívější klasické léky měly nevhodné vedlejší účinky.

 
Homeopatie podle lékařky ‚frčí‘ hlavně mezi pediatry a porodními asistentkami, které nedají dopustit ani na sofrologii a osteopatii. „Homeopatii ordinují i veterináři zvířatům, jako obor je součástí studia zemědělských fakult. Existují na to studie, které jsou zajímavé i v tom, že u koňů asi těžko můžeme mluvit o placebo efektu,“ říká autorka české knihy Canisterapie o využití psů pro terapeutické účely. Silné zastoupení má homeopatie ve Francii podle ní bezpochyby i kvůli lobbingu Boironu, který pořádá pro zdravotníky nejrůznější školení. A obliba homeopatie a ostatních doplňkových přístupů prý významně stoupla po sérii farmaceutických skandálů. Bylo by ovšem naivní si myslet, že komplementární medicína nechce být výdělečná. „Je to samozřejmě stejný byznys jako klasický farmaceutický průmysl.“ Ročně se v Boironu protočí 614 milionů eur. Současná ministryně zdravotnictví však chce podrobit homeopatika vědecké studii a v případě, že se jejich účinnost neprokáže, zvážit jejich vynětí z hrazených léčiv. 


Homeopatika spolu s akupunkturou dříve bývala hrazena dokonce i v Česku, a to krátce po revoluci. „Ale pak po krachu více než poloviny pojišťoven a velmi napjatém financování zdravotnictví byly ze zdravotního pojištění vyňaty, označeny za ne nezbytné metody a pacienti si je dnes hradí sami,“ upřesňuje lékař akupunkturista Fildán. A na tom se podle něj v dohledné době vzhledem ke stavu financí ve zdravotnictví nic nezmění. 

Chystají se změny

Dlouhá bitva o úhradu z veřejného zdravotního pojištění ale čeká českou psychosomatiku. „Aktuálně probíhají dohadovací jednání s ministerstvem a pojišťovnami, kdy se snažíme prosadit kódy výkonů, které by nám pojišťovny proplácely, aby byla tato léčba placena z povinného pojištění. Ale není to snadné kvůli odporu lidí z vedení Lékařské komory, kteří si nedají tu práci, aby zjistili, že moderní medicína bez psychosomatiky je už dnes zastaralá,“ uvědomuje si předseda Společnosti psychosomatické medicíny Vladislav Chvála. Psychosomatice podle něj vedle nezačlenění do hrazené, a tedy státem posvěcené péče hází klacky pod nohy i fakt, že se jí věnuje na lékařských fakultách minimální pozornost. „V Německu medici během studia absolvují povinně až 150 hodin psychosomatiky, a tedy není divu, že celá medicína je, jak by správně i měla být, psychosomatická, ne jen striktně biologická jako u nás. A psychosomatická péče je tam samozřejmě hrazena,“ podotýká. V Česku se psychosomatika učí až od roku 2013, a to v rámci nástavbové, tedy nepovinné atestace. A to je podle Chvály žalostně málo. 

Pacienta je třeba chránit

Pomoci pověsti psychosomatické medicíny v očích české veřejnosti by podle Chvály mohl i zamýšlený zákon o léčitelství, který by jasně vymezil pojmy. „Pacienti a často ani odborníci stále nerozlišují psychiatrii, psychoterapii, psychologii, psychosomatiku a někdy k nim míchají i alternativní postupy, které mají s psychosomatickou medicínou společné jediné: psychosomatické pacienty, na které dobře zabírají,“ upozorňuje Chvála. A zatímco hrát si na kardiochirurga doma v kuchyni lze těžko, zaštiťovat své léčitelské praktiky psychosomatikou je nebezpečně snadné. „Lékaři a pacienti nejsou a nemohou být rovnocenní partneři, už jenom proto, že pacient je nemocný, a tedy zranitelný. 

Proto je potřeba ho chránit. Samozřejmě je na něm, pro jakou metodu a u koho se rozhodne. Ale k tomu potřebuje prověřené informace, které by státní regulace měla zajistit.“ Ne všichni jsou s ním ale zajedno. Podle Fildána se nesmí dopustit, aby léčitelské praktiky byly považovány za zdravotní služby. „Tím bychom tyto metody legalizovali a popřeli vědeckou medicínu,“ tvrdí akupunkturista a homeopat. 
„Je to spíš jakési poradenství pro klienty, o pacientech nelze v této souvislosti mluvit. A je tedy čistě na zodpovědnosti klienta, pro jakou službu se rozhodne.“ 

Jak správně vybrat?

Kvalitního akupunkturistu, homeopata nebo psychosomatika mají lidé vybírat mezi členy jednotlivých odborných společností, které jsou garantem jejich způsobilosti. I když… doktorka Jarmila Klímová, odborný garant kontroverzního centra Aktip, členkou psychosomatické společnosti je (a společnost teď zvažuje její vyloučení). A odbornou způsobilost k provozování psychosomatické medicíny nemá. Takže, babo raď. 

Jak poznat šarlatána

Radí docent MUDr. Jiří Šimek z odborné Společnosti psychosomatické medicíny.

1. Zjednodušeně připisuje obtíže jedné příčině.

2. Nabízí svůj přístup jako ten nejlepší.

3. Slibuje zaručený účinek a rychlé a trvalé působení.

4. Odrazuje od léčby, která je normální v dnešní medicíně.

5. Straší vážnými chorobami, které umí diagnostikovat jen vědecká medicína (rakovina, degenerativní neurologická onemocnění, záněty ledvin, jater atd.).

6. Nabízí metody, které nelze racionálně vysvětlit na podkladě biologických či humanitních věd.

7. Není členem profesní organizace, která má svůj etický kodex a etickou komisi, na kterou je možné se v případě pochybností obrátit.

8. Nepracuje v zařízení, které je schváleno nebo doporučeno (akreditováno) nějakou odbornou společností.

9. Platby za nabízené služby jsou vyšší než platby za služby (nehrazené ze zdravotního pojištění) ve zdravotnickém zařízení.

10. Staví na kritice, nebo dokonce odmítání poznatků dnešních medicínských věd.

Zkušenosti Čechů s alternativní medicínou ve Francii

Helena (35) Na akupunkturu mě poslala v nemocnici porodní asistentka, protože miminko stále nebylo přetočené hlavičkou dolů. Píchali mě jehličkami do malíčku a domů jsem dostala uhlík, který jsem musela žhavit a nahřívat jím malíček u nohou. Zkoušeli jsme to několikrát, až mě přítel omylem ožehl. Mimino se stejně nepřetočilo. Akupunkturní konzultace byla zcela hrazená z pojištění, nic jsem nedoplácela.

Monika (38) Když byly dceři tři týdny, pozvali jsme si osteopatku, která jí jemným pohmatem zkontrolovala fontanely a lebeční kosti a zkoumala pulzaci mozkomíšního moku. Miminka a rodičky chodí k osteopatům ve Francii běžně. U dětí se zkoumá, jestli nemají po sestupu porodními cestami zablokovaný krček, u žen postavení páteře a pánve. Terapie probíhá jemnými pohyby, přes oblečení. Dcerka, která do té doby hodně poplakávala a škytala, se po terapii výrazně zklidnila a i mně to ohromně pomohlo. Měla jsem po těhotenství posunutou kostrč o několik centimetrů a trpěla bolestmi zad, ty zmizely, dokonce mě přestalo i bolet v koleni. Od té doby k ní chodíme celá rodina několikrát do roka, tři návštěvy hradí každému z nás připojištění, jinak stojí hodinová konzultace 50 eur.

Matěj (36) Rok jsem trpěl na bolest zad a oběhal všechny možné specialisty, od neurologa přes fyzioterapeuta po osteopata. Nic nepomáhalo, leda po několika sezeních bolest na chvíli ustoupila. Pak mi fyzioterapeut doporučil magnetizéra. Přišlo mi to úsměvné, ale už jsem ostatní možnosti vyčerpal, tak jsem šel. A byl to nečekaný zážitek. Z jeho rukou jsem skutečně cítil teplo a energii a už během sezení jsem cítil, jak bolest pod jeho rukama ustupuje. Tento efekt vydržel přes měsíc, zdaleka nejdéle ze všech ostatních terapií. 

Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.