Kvalitní sperma je nedostatkové zboží

Zatímco dříve lékaři museli sdělovat nepříjemnou zprávu mužům i ženám ‚spravedlivě‘ půl na půl, dnes již možná muži převládají. Pokud chce pak žena zažít porod a nespoléhat se na adopci, je pro ni umělé oplodnění jedinou cestou. Takže dárci ochotní poskytnout svůj genetický materiál se musejí hýčkat a chránit. Tím spíš, že u nás v současné době není možnost nechat si dovézt sperma ze zahraničí, byť již zmiňovaná spermobanka Cryos distribuuje své zboží do celého světa. Problém je v tom, že v zahraničí používají jiný test na HIV než čeští lékaři. „Naše předpisy jsou velmi přísné, dokonce přísnější než směrnice  Evropské unie. Lidé, kteří by si chtěli nechat dovézt sperma ze zahraničí, by to měli velmi těžké, někdy až nemožné. To by se ale mělo změnit,“ říká Jan Šulc.

Aby nedošlo k mýlce, na nedostatek zájemců o darování spermatu si pracoviště, která se zabývají jejich odběrem a skladováním, nemohou stěžovat. Odběr není pro muže nijak omezující ani stresující, navíc za sperma dostanou peníze, ačkoli výše částky není taková, jak se všeobecně traduje. Problém je jinde. „Kdybyste se mě zeptala, co mají zájemci o darování společného, tak s trochou nadsázky řeknu, že špatný spermiogram,“ konstatuje gynekolog. A vlastně to není nic překvapivého, odráží to jen výše popsaný neblahý stav mužské plodnosti.

Problém už mají i mladí

Vyšetření ukazují, že oplodnění nejsou schopní ani nejčastější zájemci o darování spermatu, muži  mezi  dvacítkou  a  pětadvacítkou. Tedy v období, kdy zpravidla žijí plným sexuálním životem. Sami mnohdy bývají překvapení, když zjistí, že schopnost erekce vůbec nesouvisí s plodností. „Hodnoty spermiogramu ale kolísají. Někdo je třeba při prvním odběru dobrý, ale podruhé přijde zrovna ve zkouškovém období, kdy se kroutí stresem, a spadne pod limit. A my potřebujeme, aby spermiogram byl ještě o kus lepší, než je dolní hranice normy, protože určitá část spermií mražení vždycky nepřežije,“ vysvětluje embryoložka. Když se to sečte, 40 procent mužů musejí spermobanky poslat domů. A ne vždycky kvůli špatnému spermiogramu, ale také kvůli nálezu chlamydií nebo závěru genetického vyšetření.

Kvalitní sperma nestačí

To je ze zákona povinné a pro mnohé muže je právě ono (plus ještě samozřejmě spermiogram a vyšetření na infekční choroby) tím největším lákadlem, proč darovat spermie. Zdarma se tak dozvědí detaily o svém zdravotním stavu. „Lidé si ovšem většinou představují, že dopodrobna rozebereme jejich genom. To si ale ještě s pár dalšími nechal udělat jen Steve Jobs, pokud si pamatuju, a stálo to miliony dolarů,“ vysvětluje gynekolog Jan Šulc. Pro dané účely to ani není potřeba. Genetik zájemci o darování spermií stanoví karyotyp, prověří se tedy, že má normální počet chromozomů. Provede se také test na cystickou fibrózu, nejčastěji geneticky podmíněné závažné onemocnění. A pak musí spoléhat na upřímnost a otevřenost dárce. Ptá se ho totiž na rodinu a nemoci, které se v ní vyskytují. „Představme si například rodinu, kde se z obou stran vyskytují nádorová onemocnění, která si jsou podobná, nejčastěji to bývají nádory prsu, vaječníků nebo tlustého střeva. Takže i když samotný dárce je zdravý, genetik nám ho na základě rodinné anamnézy nedoporučí,“ říká Lucie Zetová.

Bezdětné páry ale zajímá i psychický stav a duševní choroby v rodině dárců. „Moje přítelkyně má depresivní sklony, u její matky se už těžká deprese rozjela. Proto bych docela rád věděl, zda je rodina případného dárce po duševní stránce v pořádku,“ říká třicetiletý Ivan z Prahy, který kvůli geneticky podmíněné nemoci vlastní děti mít nemůže a s partnerkou uvažují o umělém oplodnění.

Odborníci z kliniky Gest ale varují, že takové informace nemusí být vždycky stoprocentní. „Při rozhovoru s genetikem by dárce měl říct i tyto věci, ale nemůžete ho nutit na skřipci, aby řekl, jestli jeho matka má depresi či schizofrenii. A vždy jde o to, která choroba je skutečně dědičná a nakolik. Právě proto to posuzuje genetik,“ říká gynekolog Šulc.

Chcete optimistu? To vám neslíbíme

Vybrat si nelze ani povahu a záliby, byť páry často touží po „někom veselém“. Anebo někom s hudebním talentem či nadáním na jazyky. To jsou věci, které se nedají potvrdit exaktně, a kliniky je tedy nemohou  slíbit. Dárci neabsolvují ani psychotesty a údaje, které o sobě poskytnou, jsou buď ty, které odborníci z center asistované reprodukce mohou vidět, změřit či vyšetřit sami, nebo ty, které na sebe dárce prozradí. Spoléhat se, že ten, kdo o sobě prohlašuje, že má rád klasickou hudbu, si opravdu doma pouští Mozarta, by bylo trochu naivní. Nedělají se ani testy IQ, ač lékaři by se jim nebránili.

Metr osmdesát? To ano!

Co se týče vzhledu, jsou naopak kliniky velmi vstřícné. „Když je celá rodina tmavovlasá, tak je pochopitelné, že chtějí, aby dítě mezi ně zapadlo. Stejně tak, když jsou rodiče drobní, nebyl by vhodný dárce s postavou hráče košíkové,“ říká Lucie Zetová. Dodává, že v situaci, kdy pár svolí, že mezi sebe pustí někoho třetího, je namístě, aby se k němu lékaři chovali s co největší ochotou. A pokusili se mezi dárci najít  třeba modrookého blonďáka vysokého nejméně 180 centimetrů, přestože lékaři moc dobře vědí, že vzhled se nedědí na principu kopíráku. Ne vždycky se to musí povést. Na prvním místě by tak měly vždycky zůstat zdravotní argumenty, tedy zdraví dárce. Je ale lepší vybírat si jej i podle krevní skupiny, aby pak v osmé třídě při laborkách dítě nezjistilo, že má skupinu A, ačkoli o obou rodičích ví, že jsou nulky. Roli může hrát i takzvaný Rh faktor.

A maturitu k tomu

Opravdu spolehnout se můžete na dvě věci. Centra mají většinou na dárce minimální požadavek, aby měl maturitní vysvědčení, byť jim to zákon nenařizuje. „Maturitu vnímáme jako důkaz, že dotyčný má tah na bránu a není to lempl, který si jen chce vydělat nebo má pocit, že takto může mít hodně dětí, aniž by se o ně musel starat. Předpokládáme, že člověk, který se donutí k tomu, aby dodělal nějakou školu, nad životem aspoň trochu přemýšlí,“ vysvětluje embryoložka. Pro zajímavost, dárkyně vajíček na klinice Gest tento limit nemají, je jich totiž mnohem méně než dárců spermatu.

Dá se také říct, že dárce spermatu bývá spolehlivý jedinec. Aby se jeho vzorek dostal do ‚oběhu‘, musí se po půl roce po prvním odběru znovu dostavit na kliniku. Tam ho znovu vyšetří, zda nemá  AIDS a další pohlavně přenosné choroby, které se při prvním vyšetření nemusely ukázat. Klinika Gest muže motivuje k další návštěvě tím, že mu vyplatí celou odměnu (respektive náhradu za ušlý zisk či náklady na cestu) až úplně nakonec.