Vyrážíme do přírody na „běházky“

Vyrážíme do přírody na „běházky“

Dostala jsem nabídku na testování běžeckých bot značky Mizuno, a tak jsem se rozhodla napsat také něco o běhání. Sama se běhu věnuji něco málo přes rok a musím říct, že se již stalo pravidelnou součástí mých sportovních aktivit.

Běh patří k našemu přirozenému pohybu, který však velmi často z našeho běžného života vypouštíme. Uvedu zde některé důvody, proč patří běh mezi činnosti prospěšné pro náš organismus. Podle mnoha výzkumů jsou běžci vystaveni zdravotním rizikům méně než zbytek populace. Asi nejpozitivnější vliv má běh na náš kardiovaskulární systém. Při vytrvalostním tréninku dochází k posílení srdečních stěn a snižuje se tak i riziko selhání srdce. Pokud běháme za každého počasí, tak se zvyšuje i naše otužilost a jsme méně náchylní k běžným onemocněním. Dále jsem se dočetla, že běh lze považovat za výborné antidepresivum, jelikož se již po několika minutách začnou uvolňovat endorfiny – takzvané hormony štěstí, které napomáhají k uvolnění organismu a tlumí bolest.

Boty nepodceňujte

J1GD1403_67_Wave-Rider-17Jedno z rizik tohoto sportu je zvýšená zátěž na naše klouby a i proto se doporučuje si pořídit kvalitní běžeckou obuv. Boty, které jsem dostala, k testování, patří k těm kvalitním a tak jsem byla zvědavá, zda a jaký pocítím rozdíl. Do té doby jsem chodila běhat v botách určených k aerobnímu cvičení a byly také odpružené, avšak již při prvních krocích v nových botách jsem musela uznat, že rozdíly jsou patrné. Za prvé jsou nové boty lehčí, což dodává pocit snadnějšího pohybu. Dále si užívám i skvělé odvětrání a hlavně odpružení boty, které pociťuji ve formě měkčího dopadu. No a ještě jedna nepodstatná věc pro funkci, ale pro mne potěšující je to, že se mi boty moc líbí.

Začátky

Přidám své osobní zkušenosti, jak jsem s tímto sportem začala. Nejprve se mi to v hlavě urodilo jako nápad na to, jak si užít pohyb venku, zvyšovat svoji fyzičku a také shodit nějaké to přebytečné kilo. Nápad to byl skvělý, ale první pokus vypadal tak, že jsem měla dojem, že zanechám svoje plíce na cestě a moje nohy se přemění v kámen. Samozřejmě jsem to na poprvé zkoušela dost na sílu a donutila se uběhnout aspoň kilometr v kuse. Tento zážitek mne příliš nepodpořil k lásce k tomuto pohybu a tak jsem se rozhodla, že na sebe půjdu s heslem: „klidně pomalu, ale hlavně radostně“.

Nazvala jsem si pro sebe tyto mé výpravy “běházky”, jako složeninu slov běh a procházka. No a v tomto duchu jsem si vybrala asi šestikilometrový okruh, který jsem pak absolvovala ve střídání chůze a běhu podle své momentální chuti a možností. V tomto okruhu se vyskytují rovinky i kopce a tak jsem na rovinkách vyklusávala a do kopců chodila. Po nějaké době jsem postupně prodlužovala úseky běhu a moje vytrvalost tak mohla přirozeně nabývat bez toho, abych si to znechutila. Později jsem přidala krátké sprinty, které střídám stále s odpočinkem a také zkouším vybíhat i některé kopce a opět si dám za odměnu vydýchání.

Stačí málo

Moc se mi líbí, že k tomuto sportu nepotřebuji nic kromě chuti “hejbat se”. Jsem v přírodě na vzduchu, krásně se zapotím a po návratu se cítím spokojeně. Stále mám na paměti, abych se neodrovnala a tak běhám podle momentální energie. Někdy jsem nabitá hned od počátku a jindy se více projdu a i tak splní má “běházka” svůj účel. Ještě závěrem poznámka: já byla jedna z těch, co považovaly patnáctistovku na střední, za největší trest od učitele. Je vidět, že z nenáviděného se může stát láska.

Jana Procházková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.