Češi a psi: Je to láska nebo nemoc?

Češi a psi: Je to láska nebo nemoc?

V českých bytech a domech žije přes milión psů. Je to tím, že máme psy rádi. Ale třeba i tím, že nás čím dál víc žije ve městech, což nikomu zrovna moc nesvědčí. Se psem to ale snášíme tak nějak líp. Ne vždy je to ale dobré pro obě strany.

Mozková aktivita lidí, kteří žijí ve městech, se od mozkové aktivity venkovanů dost liší. Lidé z měst mají například dvakrát vyšší pravděpodobnost, že onemocní schizofrenií, o 20 procent vyšší riziko úzkostných stavů a až o 40 procent vyšší ‚úspěšnost‘, že jim lékař diagnostikuje depresi. Zjistili to vědci z univerzity v německém Heidelbergu. Ve spojení s urbanisty už začali zkoumat, které městské zóny vznik duševních poruch podporují nejvíc a jak je do budoucna architektonicky pozměnit. Mezitím to člověk městský řeší po svém. Třeba tím, že si kupuje psy.

Dobrý na srdce

Zlepšit náladu a utlumit stres dokáže plyšák, natož živý pes. Mívali ho ve své ordinaci už známí psychoanalytici Freud a Sullivan, dneska psy a kočky jako pomocné terapeuty používá více než třicet procent amerických klinických psychologů. To pro jejich schopnost poskytovat kladné emoce a dotykový kontakt v každé době a za každé situace. Kardiochirurgové vám zase řeknou, že vlastnit psa je ideální prevence infarktu a existují už i studie, které potvrzují, že domácí zvíře dokáže člověku prodloužit život o 15 procent.

Chovat psa zdá se zkrátka rozumné. Přesto by to někteří neměli dělat vůbec. Pes jim sice svědčí, oni jemu však nikoliv.

Není to chlap, ani ženská

Láska ke psům je podle zvěrolékaře a zvířecího psychologa Alexandra Skácela větší než kdy dřív. „Ale bohužel i proto, že narůstá ne-schopnost lidí žít ve vztahu s člověkem,“ říká veterinář. V ordinaci se potkává s nešťastnými lidmi, kteří si své neštěstí kompenzují koupí zvířete. „My je pak tady vlastně léčíme oba dva.“

To potvrzuje i průzkum společnosti Focus, Marketing & Social Research. Podle něj si psa hojně kupují mladí mezi osmnácti a čtyřiadvaceti lety. Zčásti proto, aby se lépe seznamovali, ale také proto, že se seznamovat nechtějí. Kdosi je zklamal, podvedl nebo opustil, oni zanevřeli. A protože zvíře nenadává, neuráží se a neodmlouvá, je to vcelku bezbolestný způsob, jak si rychle pomoci. „Jenže pes je jako houba. Veškerý váš psychický diskomfort se na něj přenáší a jednoho dne je toho na něj už moc, “ tvrdí Alexandr Skácel.

Nejčastější psí diagnóza

Následkem toho bývá nejčastější a nejtěžší diagnóza ze všech – separační úzkost. Zvíře má iracionální strach být samo, takže doma bez pána vyje, štěká, ničí a trhá všechno, na co přijde. Do měsíce je schopné zdemolovat byt. „Často v takových případech doporučím navštívit psychologa či psychiatra i majiteli,“ dodává Skácel.

Co majitele takových psů trápí nejvíc? „Bývají frustrovaní a nešťastní nebo také velmi uspěchaní a vystresovaní,“ vypočítává zvířecí psycholog s tím, že kdo nemá čas na sebe, neudělá si jej ani na svého psa. „ V takovém případě si ho raději nepořizujte vůbec,“ radí veterinář. Nejlepší podle něj je, když si psa, kočku nebo třeba koně člověk koupí ‚jen‘ proto, že má všeho dost a nic mu nechybí. Čas, peníze ani pohodový partner.

45 plus? Ideální čas

Podle průzkumu společnosti Focus, Marketing & Social Research to bohudík i početná skupina Čechů dělá. Svého prvního psa si nejčastěji kupují lidé nad pětačtyřicet.
Podle sociologa Martina Zaplatílka, který se na výzkumu podílel, je to kvůli syndromu prázdného rodinného hnízda. Děti vyletěly z domu, ale rodiče se chtějí dál o někoho starat. To je pro psa ideální čas a stejně tak pro jeho lidi, myslí si zvířecí psycholog. „Za rozumné považuju pořídit si psa i v případě, že se po čtyřicítce rozvedete, seznámíte se s novým partnerem a zatoužíte po společném miminu. Tak si kupte jezevčíka! Spojí vás to a vytíží rovněž. A bez zdravotních rizik.“ Psa do domácnosti Skácel doporučuje i mladým párům jako přípravu na dítě. „Průprava je to skvělá a dobře funguje.“

Podle rodinného poradce Petra Šmolky je ještě jedna situace, ve které může být pes v rodině hotovým darem ze zlata – nevěra. Přesněji, když se jeden z partnerů emočně angažoval někde jinde, už by rád mimomanželský vztah ukončil, ale on se pro něj mezitím stal drogou. „Podobnou roli jako metadon nebo subutex pak může sehrát při léčbě extrémní citové závislosti na milence či milenci přenesení části emocí na náhradní objekt – často právě na psa či jiného domácího miláčka,“ vysvětluje psycholog.

Pro teenagery taky dobrý

Typickými klienty Linky bezpečí jsou kluci a holky ve věku třináct až šestnáct let. Nejvíc je podle sta- tistik Linky trápí rodinné vztahy. Svědčí to o tom, že to, co se děje doma, je pro puberťáky důležité, byť se povětšinou tváří, že je jejich dospělí nezajímají. Buďto s nimi promluví v průměru tak jednou za týden nebo by se naopak pořád jen hádali. Když je ale v rodině pes, k vyhroceným situacím nedochází tak často.

Na univerzitě v Cambridgi porovnávali dvě skupiny dětí – jedna měla domácí zvíře, druhá ne. V rodinách, kde domácí zvíře měli, byl vztah mezi dětmi a rodiči lepší. Jedním z důvodů je fakt, že počet společných témat a zájmů je u rodin se psem mnohem vyšší.

Sociální mazadlo

Hlavně však platí, že zvířata prokazatelně sociální kontakty mezi lidmi usnadňují. Když psychologové tento fenomén popisují, používají dokonce již ustáleného termínu sociální mazadlo (v angličtině social lubricant). Pes funguje i jako urychlovač rodinného usmíření. Je vděčný za lidskou pozornost, i když v rodině momentálně nepanuje nejlepší nálada. Chodí od jednoho kdruhému a dává pac, dokud se jeho ‚smečka‘ neshodne alespoň na tom, kdo ho půjde vyvenčit. A projevuje úlevu a radost, když je konflikt konečně zažehnán.

Pokud se to však dlouhodobě nevede, může to skončit ještě smutněji nežli zdemolovaným bytem nebo návštěvou zvířecího psychologa. I pes, podobně jako dítě, podle rodinného poradce Petra Šmolky dokáže vycítit, jaká je mezi lidmi atmosféra a zda spolu nezůstávají jen kvůli němu. „Jedněm mým klientům to dilema vyřešil jejich jezevčík sám – sebevražedným skokem pod náklaďák.“

Lepší než dítě

Když se mluví o blahodárných účincích psa na děti, zdůrazňuje se i fakt, že pes je v rodině pořád po ruce a má vždycky čas. Čím je pak dítě starší, tím těsnější spojenectví se svým psem zažívá a ne náhodou v odpovědi na otázku, za kým by se svým problémem šly, děti pravidelně udávají na prvním místě domácí zvíře. Zároveň pes dokáže, že se dítě cítí bezvýhradně akceptováno, zatímco lidé ho často jen kritizují a soudí. Dospívající mívají alespoň ten dojem. Studie také dokazují, že děti z rodin, kde mají psa, bývají v kolektivu oblíbenější. „Rodina ale nemůže svěřit starost a péči o psa jenom dětem, ať slibují cokoliv,“ říká dlouholetá chovatelka psů a veterinární sestra Vladimíra Tichá. „To platí i v pubertě. Takže jde v první řadě o to, kolik času, odhodlání a citu hodlají do psa investovat dospělí.“ Jestli se stále rozmýšlíte, možná vám pomůže ještě jedno zjištění amerických terapeutů. Podle nich je komunikace mezi člověkem a psem úspěšnější, nežli mezi člověkem a jeho vlastním dítětem. Synovu či dceřinu pubertu tak pes pomůže přežít i vám. Tedy za předpokladu, že netrpíte nízkým sebevědomím.

Máte jedináčka? Bude vychovanější

Přínos psa pro člověka se začal systematicky zkoumat v 60. letech minulého století.
Za průkopníka v této oblasti je považován americký dětský psycholog a psychoterapeut Boris M. Levinson. Ten mimo jiné tvrdil: „Každá rodina s jedním dítětem by měla mít jednoho velkého, dobromyslného a dobře vychovaného psa.“ Do šesti let dítěte je sice pro ně jen pohyblivou hračkou, ale kolem devíti nastává podle Levinsona zlom: pes u dítěte prokazatelně pomáhá rozvíjet pečovatelské postoje, něžnost, odpovědnost i zdravé sebevědomí.

Nepodbízet se, nelitovat

Dobře vychovat psa totiž dokáže podle Alexandra Skácela jen ten, kdo je dost sebevědomý a ještě víc důsledný. „Já vždycky říkám, že zvíře, dítě, voják a zaměstnanec principiálně totéž jsou. Dáte-li příkaz a připustíte diskuzi, prohrála jste!“ I proto mívají výchovné problémy častěji ženy než muži. „Ženy jsou od přírody submisivnější, mají tendenci se svému psovi podbízet a v každé situaci mu vyhovět. Jenže pro zvíře jsou v tu chvíli něco jako kus hadru,“ říká Skácel. Pes má podle něj mnohem raději pána, který dělá tak trochu drahoty, neběží hned, jakmile si pes řekne, naopak ho odežene s tím, že hra nebo venčení bude až za hodinu.

Jenže to jde stěží, když pes už není to, co býval. Ještě před padesáti lety jsme ho chovali proto, aby hlídal, lovil nebo stopoval. Dneska nám dělá společníka. Polidšťujeme ho. Avšak pes s námi bude spokojený jen tehdy, zůstane-li psem. A ten potřebuje tři věci: poslouchat, poslouchat a poslouchat.

Máte krizi? Se psem ji zvládnete

Různé studie opakovaně prokázaly, že je vlastnictví psa spojeno s větší rodinnou pohodou. Rodina má společný úkol (venčení, výchova, starání se), a tak spolu tráví mnohem víc času. Tím stoupá i pocit rodinné sounáležitosti a spokojenosti, a to až v sedmi případech z deseti. Pes rodinu navíc odvádí od televize. Jde se ven kvůli psovi, ale dospělí i děti toho dělají hodně i pro sebe. Tak například: za jedno z důležitých preventivních opatření proti nadváze se považují čtyři kilometry chůze denně. Se psem na vodítku to odchodíte s úsměvem.

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.

  1. Pavel | 02. 04. 2014 v 12:39

    No,to je sice všechno pěkné a zajímavé.Ale,kdo má trpět zapáchající městské ulice od psí moči,semtam neuklizené exkrementy a tak podobně?Kde je hygiena? Policie s tím mnoho nedělá,zřejmě nemá “pořádné páky”.
    Neměli by lidé náhodou řešit svoje problémy jinak,než psama?
    Opravdu,spousta věcí,co se dneska děje,včetně toho přebujelého pejskařsví,je na pár facek.Dneska je doba všech dob,skutečně!
    Jeden se sice raduje ze psů,ale druhého to může obtěžovat.Přičemž nejde o psi jako takové,ale o znečištěné veřejné prostranství po nich.