Po třech dětech do kondice?! Salát, palačinky a kebab

Po třech dětech do kondice?! Salát, palačinky a kebab

Opravdu jsem při všem stěhování a hypotéce na krku nečekala, že letos pojedeme na dovolenou. Tím méně k moři, ke kterému jsme se s dětmi zatím ještě nikdy nedostali. Jenže právě tento fakt přiměl naši babičku k činu.

A tak jsme tedy u moře. V bulharském Primorsku. Tři děti, já a moje máma, která akci z větší části financovala. A i když je to krásné, ráda bych vyvrátila domněnku, že se jedná o dovolenou v pravém slova smyslu. Pro děti ano. Ale my s mámou jsme zaměstnané čtyřiadvacet hodin denně jako podpůrný servisní tým, který má za úkol zajišťovat běžné provozní činnosti jako je převlékání a koupání několikrát denně (po moři, po bazénu, večer), dodávání přísunu tekutin, potravy a především zmrzliny, toaleta na nepřístupných místech, neustá mazání proti slunci a po slunci, bezpečné přesuny na pláž a k bazénu a zpět, nošení zavazadel, kyblíků a hraček, stavění hradů z písku, zakopávání pokladů z mušlí, lovení dětí ve vlnách, placení za atrakce na souši, vyprávění poutavých příběhů, čtení před spaním a jako bonus neustálé hlídání, aby si děti na pláži nehrály s vajgly či s jinými odpadky, nevběhly pod auto, nezrušily během návštěvy restaurace restauraci, nevypadly z balkónu apod. Ano, je to velká radost a není to nuda. Ale rozhodně se to nedá nazvat odpočinkem (např. s knihou), zvlášť když většinu věcí musíte zvládnout jednou rukou nebo s miminem na břiše.

Mojí hlavní náplní je totiž neustálé nošení půlročního osmikilového kojence. Protože co s dítětem, které se už umí perfektně rychle kutálet, ale ještě nesedí ani neleze? Na posteli v pokoji ho nesmíte nechat bez dozoru, na zem ho pro špínu položit nelze. Na pláži na ručník také ne, protože je během chvíle na písku a cpe si ho do pusy. Jako aktivitu bych si tedy do deníčku mohla zapsat chození po pláži či ve vodě s břemenem. Neříkám, že jsem to nevěděla předem. Věděla. Ale moje záda byla trochu zaskočena. Ovšem, abych byla upřímná, asi třikrát během pobytu jsem si i vážně sama zaplavala.

Každopádně na to, abych zde jedla podle jídelníčku sestaveného na míru ve Světě zdraví, nebylo pomyšlení. Ale snažila jsem se alespoň trochu. Takže jsem si dopřávala často rybu. A vrchovatě šopského a okurkového salátu. A místní hustý bílý jogurt a kozí sýr. No a pak také kebab a báječné palačinky s čokoládou. A zmrzlinu. Nezvratné výchovné chyby, kterých se dopouštíte na těch ubohých babiččiných vnoučatech a na které vás denně velkoryse upozorňuje, něčím zajíst prostě musíte. Navíc, jsme přece na dovolené, ne? Jen doufám, že nepřiberu.

Ale snažila jsem se hodně pít, i když to se ukázalo jako největší problém. Protože když máte venku na sobě neustále dítě, které navíc zrovna konečně usnulo, špatně se vám odskakuje. Když nespí, je situace jednodušší, protože ho může podržet druhý z týmu (pokud zrovna nemusí urgentně lovit někde starší dva), ale na pláži před vámi zas vyvstane logický problém: jak může babička v mokrých plavkách podržet oblečené dítě, aniž by ho namočila? Řeknu vám rovnou, že to nejde.

Možná se ptáte, proč tady nemáme kočárek. Tak máme. Jenže jsme kvůli cestě letadlem vzaly švagrové lehké golfky a miminko v nich vydrží jen chvíli. A tlačit kočárek s miminkem v náručí je horší varianta. Tedy po nejhorší variantě – tlačit kočárek s miminem v náručí po písečné pláži. To jsme zavrhly. Takže jaké z toho plyne ponaučení? Dítě mezi dobou, kdy už jen v klidu neleží a dobou, kdy chodí, k moři nebrat. Ale stejně jsem ráda, že jsme ho vzaly. Že jsme tady. To moře! Ten vzduch! A ty palačinky!

Vlaďka Šumberová

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.