Po třech dětech zpátky do kondice: Třetí dítě nevykojíš

Po třech dětech zpátky do kondice: Třetí dítě nevykojíš

Musím se k něčemu přiznat. Představovala jsem si, že se nebudu muset výrazně snažit a kila půjdou dolů sama. Vždyť ani neposlouchám nic jiného než: – Z toho kolotoče kolem dětí zhubneš, ani nebudeš vědět jak. – To s dětmi vyběháš. – To vykojíš.

Tak aby bylo jasno: Je to půl roku a nevyběhala jsem a nevykojila téměř nic. A do toho si vezměte to shánění bydlení, vyřizování úvěru a tak. Takový nervy, že jo? A zhubla jsem snad z toho? Ne. Je to k vzteku, ale asi se dostatečně nenervuju. Možná to přijde, až dojde na samotné stěhování. Pevně doufám. Protože jinak se mi zdá krajně nespravedlivé, že mezitím, co moje nejmladší robě přibralo po narození čtyři kila, mně za tu dobu ubyla snad jen dvě.

Ale můžu si za to samozřejmě sama. Sice se hýbu, o tom není pochyb, ale nijak efektivně necvičím, neposiluju břišní svaly a ani běhat pravidelně nechodím (začalo si zoufat koleno). Jediné, co opravdu stále provozuju a dalo by se to považovat za zvýšenou fyzickou aktivitu, je rychlá chůze při doprovázení dcery na kole. Na to si čas, na rozdíl od času na sebe, dokážu udělat. A uznejte, že když se pohybujete rychlejší chůzí v 32 °C, dalo by se to považovat i za pokrokový H.E.A.T.

Jisté je, že jsem netrpělivá. Velmi netrpělivá. Když jeden den žiju výrazně „zdravě“, potřebuju druhý den vidět výsledek. Jako v pořadu Jste to, co jíte. Na začátku jsou na tom účastníci o poznání hůř než na konci. Já vím, že mezitím jsme svědky toho, jak na sobě makají, cvičí, jedí klíčky a jáhly a tak dále. Ale je tam patrný výsledek. A pro mě je taky důležité vidět výsledek. Potřebuju pokrok. A půl kila dolů za měsíc mi nestačí.

Mám to se sebou těžký. Koupím si třeba čaj, který má snižovat chuť k jídlu. A pak se cpu tomu čaji navzdory, jako bych mu říkala: „Vidíš, jsi na nic, já ti teda nenaletím.“ Také myslím, že mám celkem povědomí o vyvážené stravě, ale to povědomí často nekoresponduje se skutečností.

A tak mi to došlo. Potřebuju nad sebou dohled. Ale nemyslím tím manžela, který by při každém mém prohřešku svraštil obočí. To by byl asi brzy konec manželství. Potřebuju kontrolu zvenčí. Pozitivní motivaci. Nějakou takovou doktorku Cajthamlovou.

Já vím, že jsem na začátku psala, že to zvládnu sama, ale když mi jedna kamarádka nadšeně vyprávěla, jak po návštěvě u výživového poradce zhubla za měsíc čtyři kila, napadlo mě, že je možná na čase někoho takového navštívit. Nebo minimálně zjistit, jak na tom jsem a co (o čemž ještě nevím) dělám špatně. Tak jsem se objednala na konzultaci do centra, které se zabývá hubnutím. Ale o tom zase příště.

Vlaďka Šumberová

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.