Když dítě nechce jíst

Když dítě nechce jíst

Málokdy dáte malému dítěti do ruky tak mocnou zbraň, jako když mu ukážete, že vám moc záleží na tom, aby dobře jedlo.

Zatímco u nejmenších kojenců nezbývá, než jejich lenost co do apetitu řešit, naprostou většinu starších kojenců či batolat jejich domnělé nechutenství na životě ani zdraví nijak neohrožuje. „Některé děti jedí stále docela hodně, jiné dlouhodobě spíše málo, ale často se tato období střídají například podle toho, zda dítě zrovna prochází obdobím, kdy roste a naopak,“ vysvětluje lékařka Jana Vondráková. Dětská chuť k jídlu přitom nemusí souviset s nadváhou či obezitou, alespoň v nejmenším věku ne.

Rodiče by navíc neměli zaměňovat fakt, že dítě málo jí – třeba ve srovnání s vrstevníky či sourozenci – za skutečné nechutenství. Podle lékařů je devět z deseti dětí, o kterých rodiče tvrdí, že málo jedí, úplně v pořádku. Skutečné nechutenství, které by ukazovalo například na nějaký fyzický, ale klidně také psychický problém, se většinou projevuje jinak. Dítě je unavené, bledé, bez energie, mlčenlivé, může špatně spát, případně se u něj projevují příznaky nějaké choroby. Pokud takový stav trvá déle než pár dní, je určitě na místě navštívit lékaře.

Spočítejte si, co zvládne během dne

Pokud však dítě jen odmítá sníst svou večeři, panikařit nemusíte. „Rodiče by se někdy měli zamyslet nad tím, co všechno dítě skutečně přes den snědlo – kdyby si to psali a sečetli, možná budou překvapeni, kolik energie přijalo, pokud si dalo během odpoledne třeba rohlík, sušenku, banán a ještě pár bonbonů,“ říká Iva Málková ze společnosti Stop obezitě.

Takové dítě byste vlastně do jídla ani nutit neměli, kilojoulů už snědlo dost. Problém však je v tom, že často jde o kilojouly zvané prázdné, které jeho tělu nedodají ani vitamíny, ani další výživově hodnotné látky. Navíc, když dítě podobným způsobem naučíte zahánět malý hlad nebo nudu, bude se později špatných stravovacích návyků jen špatně zbavovat.

Sněz to, pěkně prosím, za maminku, za tatínka…

Zrovna tak potomkovi prokážete medvědí službu, pokud uděláte z toho, že se mu zrovna nechce jíst, problém a dáte najevo, jak moc vám záleží na tom, aby se najedlo. Už psycholog Zdeněk Matějček považoval problém dětského jídla za záležitost především psychologickou. „Hlavní psychologickou příčinou potíží s jídlem u dětí v našich rodinách je to, že jídlo jim není potřebou, ale prostředkem k získání přízně a pozornosti a nejspíše to mnohde platí i dnes. Rodiče mnohdy poněkud mylně odvozují pocit rodičovské úspěšnosti od toho, jak dobře dítě jí. Pokud nejí, rodič má pocit selhání a nastupuje snaha dítě k jídlu přimět, po dobrém či pomocí lstí. A tak tedy nucení dítěte do jídla je vlastně zápasem vychovatelů o vlastní uspokojení. No, a dítě to docela dobře a brzy pozná a dělá z jídla zásluhu a svůj nástroj nátlaku. Pozice se obrací a z utlačovaného se stává vykořisťovatel,“ popsal slavný psycholog.

To však pak vede k tomu, že rodiče už moc neřeší, co a jak do sebe dítě dostane, ale jde jim o to, aby vůbec něco snědlo. Výsledek? Rodiče prosí dítě, aby si dalo ještě jednu lžičku za maminku a další za tatínka, dovolí mu jíst, co chce a to klidně třeba u televize nebo uprostřed hry. Podle psychologa Matějčka přitom dětem jedině prospěje, když občas pocítí trochu hladu, protože jídlo má být pro dítě potřebou a ne zásluhou nebo milostí prokazovanou rodičům.

Anna Chaloupková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.