Kojení je nepovinné

Kojení je nepovinné

Kojení je dnes v módě podobně jako třeba notebook nebo zahradní grilování. Život s nimi je lepší, ale bez nich se dá taky žít. S kojením je to stejné.

PhDr. Marta Boučková

Psycholožka. Absolvovala Filozofickou fakultu UK v Praze. Specializuje se na sociální psychologii, oblast mezilidských vztahů a komunikace a na manželské i partnerské problémy.

V padesátých letech se nekojilo a jestli nějaká kojila, byla za divnou. V osmdesátých letech to bylo každému jedno. Sunar stál pár korun a dudlíky na láhve taky. Kdo kojil, fajn, kdo nekojil, taky dobře. Dneska tu ale máme heslo Světové zdravotnické organizace i české Laktační ligy, které zní: ‚Kojení je právo dítěte!’ A kde jsou práva matky? Chodí si pro ně k psychologovi.

Nebezpečné informace

Až sem jsme došly. Místo toho, abychom měly radost, že se nám právě narodilo zdravé dítě, objednáváme se na sezení. „Zvoní mi tu spousta nešťastných ženských s tím, že kojení se jim nedaří a ze všech stran jen slyší: ‚To se musí vydržet!‘,“ vypráví mi ve své ordinaci psycholožka Marta Boučková. Podle ní je to jedna z věcí, která dnes kojení velmi komplikuje. Tou druhou je obecná představa, že kojit může každá. „Nemůže. Taky se říká, že kojit je přirozené a že dřív kojily všechny. To je pravda, ale také každý desátý kojenec umřel,“ říká porodník a gynekolog Alexandr Barták. „K tomu všemu si ještě musíte vyposlechnout, že když fakt nebudete kojit, bude vaše dítě hloupé, nemocné a alergické snad na všechno. A to jsou velmi nebezpečné informace.“ Oba proto radí: poslouchejte jen to, co vám bude dělat dobře.

Dobrá rada je ta nejjednodušší

V průběhu těhotenství, před porodem i po něm děláme všechny jednu velkou chybu: srovnáváme se s ostatními. Od známých na Facebooku až po pratetu z Vyškova. Kdo jak rodil, kojil, přebaloval a přikrmoval a jak to máme nebo nemáme my. „I ty, které to doteď nedělaly, s tím začnou. Důvod je prostý: jde o život. O život toho malého, který se nemůže bránit,“ vysvětluje psycholožka Boučková.

Poporodní blues

Pár dní porodu je všechno ještě horší, protože kromě novorozence máme i poporodní blues. Vědecky popsaný stav, kdy si s námi hormony dělají, co chtějí. Krom toho jsme vyděšené a hlavně unavené. A právě tehdy potřebujeme víc než kdy jindy jednoduché selské rady. I když je nám přes třicet a máme vysokoškolský diplom.

„Já dostala dvě: ‚Všechny děti jsou gumové‘ a ‚Dítě ti hlady neumře‘,“ vypráví Marta Boučková. I jí ale dcera proplakala hezkých pár týdnů, než se paní doktorka rozhodla s kojením přestat. Nakonec se ukázalo, že je dítě alergické, skončilo na sojovém mléku ve flašce a rázem z něj bylo spokojené mimino. „Zbytečně jsme se obě trápily. Proč vlastně? Protože jsem poslouchala, že to musím překonat. Že je normální, že dítě brečí. Dnes už vím, že by stačilo, kdybych já nebo kdokoliv kolem připustil myšlenku, že kojení není zrovna pro mě a pro mé dítě ideální.“

Hlavně neopisovat

Ve chvíli, kdy si pořídíme děcko, jako bychom vstupovaly do bazénu se studenou vodou. Ten nás buď probere anebo ztuhneme strachy a budeme se bát každého dalšího kroku. Je nejvyšší čas si uvědomit, že náš život je jen a jen náš a že opisovat od sousedů nemá smysl. „To, že známá vytáhne prso kdekoliv a vy běháte s flaškami a ještě vám říkají, že kojení je nejlepší, to je ten čas, kdy byste měla začít pomalinku vstřebávat, že co je dobré pro Hanku, není dobré pro Manku. Kojení je první velká konfrontace, že váš život bude jenom váš a že si jej budete formovat podle toho, co vy si myslíte, že je pro vás a pro vaše nejbližší, to nejlepší, tvrdí psycholožka. Víc než kdy dřív teď musíme věřit samy sobě a své vlastní intuici. Nikdo jiný to totiž za nás neudělá.

ANI KOJENÍ NENÍ SAMOSPÁSNÉ

Do teď nebylo přesně známo, zda mateřské mléko chrání děti před ekzémy. Obecně se ale předpokládalo, že ano. Není to pravda.

Výzkumníci z King’s College v Londýně nedávno publikovali v British Journal of Dermatology studii, v níž zpochybňují pozitivní vliv kojení na ekzém. Zkoumali víc než 51 tisíc dětí z Afriky, Asie, Evropy a Latinské Ameriky ve věku 8 až 12 let a zjistili, že děti, které byly kojené čtyři a více měsíců trpěly ekzémem úplně stejně jako jejich vrstevníci, které matky kojily kratší dobu. Zároveň však nezpochybňují, že kojení má na zdraví dítěte obecně velmi dobrý vliv.

Anketa: Co bych dnes udělala jinak?

PATRICIE HONSLOVÁ, 38 LET
Nenutila bych se.

„U prvního dítěte jsem pod vlivem literatury a laktační poradkyně nabyla dojmu, že když své dítě nebudu kojit, jsem špatná matka. A tak jsem se opravdu snažila a dělala vše dle příruček. A nebylo mi z toho dobře. Poté co jsem dostala vysoké horečky, mě zachránila moje pediatrička, která mi řekla, že mám OKAMŽITĚ přestat kojit. Že mé dítě potřebuje mámu v pohodě, ne trosku.“

   

TEREZA BOEHMOVÁ, 35 LET
Nebála bych se pekla.

„Začala jsem kojit obě děti. Moje zásoby ale na dlouho nestačily a navíc starší dcera zdědila problémy s trávením mléka a měla bolestivé koliky. Brzy jsem byla na pokraji zhroucení, až mi můj muž řekl dost, poslal mě spát a dceři dal konečně najíst. Podruhé jsem už věděla, že pokud mi kojit nepůjde, ďábel si pro mě nepřiletí.“

   

ADÉLA VEDRALOVÁ, 26 LET
Byla bych svobodná.

„Měla jsem hodně velká prsa a už v těhotenství mi bylo jasné, že kojení nebude peříčko. Když mi v porodnici poprvé přiložili syna k prsu, zažívala jsem místo avízované mateřské euforie hodně nepříjemné pocity. Zaplavil mně pocit obrovské nesvobody, protože musím neustále odstříkávat či kojit. Mléko po pár týdnech vymizelo a mně se hodně ulevilo.“

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.