Jak žít, když vás opustí děti

Jak žít, když vás opustí děti

Po padesátce to čeká každou mámu ­dříve nebo později začne svým dětem balit kufry. A zůstane sama se sebou. Spoléhat se v takovém případě na partnera, že vás zachrání, je krátkozraké.

Podle těch, které jsou bez dětí spokojené, se musíte o své štěstí postarat sama. A to co nejdřív.

Lenka Čejková (55), expertka na zdravý životní styl „Našla jsem zase sebe.“

Už když se děti narodily, počítala jsem s tím, že jednou odejdou. Obě dcery opustily domov najednou, a to už začínal vnitřní neklid, kterému jsem tenkrát vůbec nerozuměla.

Přála jsem jim to, šly za svým cílem a snem. Vůbec jsem ale ‚já připravená‘ netušila, jak to na mne padne, když za 12 let po nich odejde i syn Martin. Dnes už vím, že těch 12 let jsem hledala sebe. Před mnoha lety jsem se vzdala své vlastní práce a svých přání, abych pomohla vybudovat rodinnou   rmu. Netušila jsem tenkrát, že budu žít život někoho jiného a na mé sny nebude čas. Dostalo mne to na jinou kolej, než mi sudičky daly do vínku. A po odchodu posledního dítěte z rodného hnízda byl ten správný čas pro změnu: dělat to, na co mám talent a co mě baví. Od malička zpívám a vždy mne zajímal zdravý životní styl. Odešla jsem tedy z rodinné   rmy a dnes se věnuji naplno zdraví. Dělám přednášky, poradenství, kurzy vaření a prodej bylinných produktů. Další mojí relaxační medicínou je právě zpěv.

Jarmila Žilková, zpěvačka , „Ne opuštěná, ale samostatná!“

V uplynulých dvou letech ‚vyletělo‘ z domu poslední mé dítě i jeho otec. Srovnat se s tím je běh na dlouhou trať. Život jsem musela zásadně přehodnotit a činím tak každý den. Samostatnost – nikoliv však opuštěnost, tu neberu – s sebou ale přináší i velké zisky. Máte ze dne na den možnost zařídit se po svém. Já jsem se pustila, stejně jako kdysi můj tatínek, pan prof. Václav Žilka, do práce s nejmenšími dětmi. Život mi tak k mým třem dětem a čtyřem vnukům přičaroval čisté bytosti, které na mě už od dveří volají ‚Jájo‘…Pochopila jsem, že nejdůležitější jsou dvě věci: opečovávat vztahy s blízkými a rozdávat lásku, jak se dá. Protože čím víc jí rozdáte, tím víc dostanete zpět.

Alena Nosková (52), zdravotní sestra „Mám v životě splněno.“

Když jí před šesti lety odešla dcera z domova, nijak zvlášť se tím netrápila. „Splín jsem neměla, naopak jsem si řekla, že už mám v životě vlastně tak nějak splněno,“ říká Alena Nosková, která pracuje jako zdravotní sestra na onkologickém oddělení. O to víc času jí teď zbývá na jejího velkého koníčka, kterým zároveň kompenzuje psychicky náročné zaměstnání. „Marionety jsou pro mě velký duševní relax, a když mi vznikají pod rukama, mám z každé z nich obrovskou radost,“ vysvětluje. A její loutky sklízí úspěch.

Zahrály si ve Svěrákových Vratných lahvích a hned dvě si při návštěvě Česka koupil někdejší americký prezident Bill Clinton. Teď Alena Nosková se svými loutkami chystá charitativní projekt na podporu onkologicky nemocných pacientů.

Eva Kloubková (76), „Žiju svůj sen…“

Za mlada navštěvovala tři roky večerní výtvarnou školu v Praze na Hollarově náměstí, pak dala přednost vdávání a rodině a pracovala jako pomocná projektantka. V šestapadesáti začala Eva chodit do večerního výtvarného kurzu pro dospělé v Lidové škole umění. Doma už jí nikdo nečekal, obě děti stovky kilometrů daleko. „A přestože jsem si vůbec nevěřila, rozhodla jsem se, že už neztratím ani minutu. A rovnou jsem se dala na olej, protože to byl po celá ta léta můj velký sen.“ Ve třiasedmdesáti měla svoji první samostatnou výstavu. Nazvala ji První a poslední a chce to dodržet. „Nejsem totiž malířka a nikdy nebudu. Maluju pro radost. Svou a pár lidí kolem, kterým moje obrázky visí v obývácích. “

Lenka Šťastná (58), vede neziskovou organizaci „Posunula jsem se dál.“

Když děti chodily do školy, pracovala jsem ve vedoucích pozicích v bankovnictví. Po padesátce, to už byly děti z domu, jsem cítila, že potřebuji změnu. Mým hlavním heslem totiž je, že jedinou jistotou dneška jsou změny. Snažím se na ně být připravená a využívám je pro svůj posun. Založila jsem českou pobočku mezinárodní neziskové organizace Business & Professional Women, jejímž posláním je podporovat ženy v cestě za osobní i ekonomickou nezávislostí.

Podporuji aktivní ženy a jejich propojování. Každoročně organizuji Equal Pay Day, akci upozorňující na nerovnost v platech mužů a žen. Spolupracuji také s projektem Ženy s. r. o.

Kondice

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.