Ze zařijové Kondice: Rodičovské dilema vyřešeno. Hlavně se nesnažte být dokonalí!

Ze zařijové Kondice: Rodičovské dilema vyřešeno. Hlavně se nesnažte být dokonalí!

Jíst bio. Rozvíjet osobnost. Nabízet dostatek podnětů. Pít vodu. Správně čistit zuby. Na současné rodiče se valí nové a nové trendy ve výchově dětí. Tlak na dokonalé matky je enormní. Internet se hemží zaručenými návody, ale přesto se neustále diskutuje o tom, jakou generaci vychováváme. Zeptali jsme se více než 350 rodičů na jejich výchovné úspěchy i neúspěchy. Závěr? Žádné trendy, děláme pořád ty stejné chyby a ve výsledku ctíme ty samé hodnoty. Pro psychology žádné překvapení.

Jak zpětně hodnotíte své výchovné metody? Udělali byste dnes něco jinak? Jakých chyb jste se dopustili ve výchově svých potomků? A co se vám naopak povedlo? Na to jsme se ptali v internetové anketě celkem 358 rodičů. Navzdory poměrně velké rozmanitosti věku dotazovaných (od 21 do 60) i počtu jejich dětí se odpovědi příliš nelišily. U výchovných chyb se opakovala příslovce příliš a málo. Příliš nároků, příliš volnosti, málo pozornosti, málo důslednosti. Za úspěch považovali rodiče zejména bezproblémové zapojení dítek do kolektivu, jejich samostatnost a dobré vychování.

Mírné rozdíly podle věku odpovídajících i rodičovských zkušeností ovšem patrné byly. Skupina s nejmenšími dětmi, zatím jedináčky, častěji zmiňovala mezi výchovnými úspěchy právě trendy moderní výchovy – společné spaní s rodiči (tzv. co-sleeping), dlouhodobé kojení nebo kontaktní rodičovství. Za své selhání považovali přílišnou závislost dětí na matce. Skupina s dospělými dětmi si zpětně uvědomovala velkou přísnost, ale na druhou stranu je těšilo, že ze svých ratolestí vychovali slušné a samostatné lidi. Obecně se ale odpovědi všech dotázaných poměrně shodovaly. Co si tedy obecně rodičové myslí, že měli udělat lépe? Najít balanc mezi přísností a láskou.

Studený odchov minulých let

Otázka výchovy dětí ve společnosti vzbuzuje velké emoce. Starší generace se děsí dnešního volného přístupu, mladá generace nechce opakovat chyby svých rodičů a leckdy si ve zralé dospělosti řeší svá dětská traumata. A za každou cenu chce své děti před stejnými zkušenostmi ochránit. Jenže to je kámen úrazu. „Pokud se mladí rodiče chtějí vyhnout tomu, aby své potomky vychovávali po vzoru svých rodičů, může se stát, že začnou dělat pravý opak.  Děti vyrůstající v prostředí striktních pravidel budou tíhnout k ‚volné‘ výchově bez jasných hranic a naopak,“ říká psychoterapeutka Ester Neumanová. S takzvanými vývojovými traumaty z dětství se setkává neustále. Jde o traumata způsobená drobnými, neustále se opakujícími vzorci chování v rodině. Jako například sporé projevy lásky, přílišné nároky nebo ‚nálepkování‘ dítěte, kdy rodič potomka neustále hodnotí a třeba i nevědomky shazuje. Proto tvrzení o tom, že by starší generace vychovávaly děti ‚bezchybně‘ a potíže se objevily až teď, psycholožka odmítá. „Pozitivní změnu ve výchově dětí vnímám hlavně ve vedení dialogu. Rodič sám sebe nebere jako nezpochybnitelnou autoritu, která má vždycky pravdu a dítě se musí podřídit,“ shrnuje klady dnešní výchovy.

Výchova bez hranic

Jenže nově nabitá sebereflexe rodičů může mít i odvrácenou tvář: bojí se chyb, neustále se hodnotí a mohou prožívat pocity selhání. „Když se to přežene, rodiče nejsou schopní trvat na hranicích, cítí se dokonce nepatřičně, když po dítěti něco chtějí. Sklouzávají k ‚volné‘ výchově a věří, že když nebudou na dítě mít žádné nároky ani ho nijak omezovat, vychovají sebevědomou osobnost se silnou vůlí. Jenže opak je pravdou. Dítě hranice potřebuje, jinak se nenaučí vymezovat se, aktivně tvořit svůj život,“ vysvětluje Ester Neumanová. Dodává, že právě nesebevědomí a pasivní lidé, kteří čekají, že k nim v životě všechno samo přijde, často měli velmi benevolentní výchovu. Konfrontace s realitou pro ně bývá potom tvrdá. Svět mimo máminu sukni se přestal točit výhradně kolem nich.

Nevěřte internetu, ale sobě

Lze vůbec dítě vychovat bezchybně? Která metoda je ta pravá? Navzdory slibům časopisů, příruček a internetu ta jediná správná samozřejmě neexistuje. „Každé dítě je jiné, každý rodič je jiný. Dítě není předmět, nepatří do tabulky a není k němu návod. Z výchovy se dnes vytrácí zdravý selský rozum,“ říká na adresu autorů osvědčených výchov dětský psychoterapeut Peter Pöthe. Podle něj je naprosto zbytečné hledat jedinou správnou cestu. Řešení by měl každý rodič hledat hlavně sám u sebe. On zná dítě nejlíp a má nejlepší možnost se na dítě ‚napojit‘.

Dokončení článku najdete v zářijové Kondici. Právě v prodeji!

Dominika Rýparová

Kondice

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.