Špatné počasí na běh neexistuje, potvrdil Reebok Ragnar Wattenmeer

Špatné počasí na běh neexistuje, potvrdil Reebok Ragnar Wattenmeer

Tak trochu nečekaně a na poslední chvíli jsem se koncem srpna zúčastnila běžeckého štafetového závodu Reebok Ragnar Wattenmeer. Tenhle 250 km dlouhý počin vás z Hamburku podél Labe a po pobřeží Severního moře dovede až do malebného městečka Saint Peter-Ording. I když po horkém létě přišlo ochlazení zhusta doprovázené přeháňkami, rozhodně to stálo to! Protože neexistuje špatného počasí, jen špatně oblečeného běžce.

Chci běžet rychleji, ale silný protivítr mi to znemožňuje. Častokrát se po nepovedeném závodě vymlouvám, že foukalo. Ale až teprve teď poznávám, jak to vypadá doopravdy. Do toho mě začínají šlehat do očí jak jehličky kapky deště. Zase! Nejméně desátá kratičká přeháňka stávajícího víkendu. A já se z bundy za běhu vysvlékla zrovna před chvílí, protože jsem se v ní pařila.

Pomalu ukrajuji stovky metrů. Jistě by tu bylo hezky! Tady na rovné asfaltce podél Severního moře. Jenže je mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní a můj zobrazovací prostor je zúžený tím, nač si zrovna posvítím čelovkou. Za chvíli je už ale zase jasno, občas vykoukne měsíc. V dálce se mi přibližují a vzdalují osvětlené lodě, možná i nějaké město.

Navzdory větru, který mě brzdí, což si ještě citelněji uvědomím ve chvíli, kdy od moře zahneme, i tomu, že co chvíli musím otevřít branku střežící ovce ve své ohradě, míjím nejméně pět zářících blikajících běžců. Později snad i rozeznávám vstupy do vody a sprchy. Že by se tu dalo i koupat? Každopádně by to byla skvělá trasa pro kola, honí se mi hlavou.

Tak nějak vypadal můj poslední – devítikilometrový – úsek na Reebok Ragnar Wattenmeer z Hamburku podél Labe až do Severního moře.

Hodně oblečení a jídla

V českém týmu Reebok Run Crew CZ jsem se přitom ocitla docela náhodou. V úterý před závodním víkendem 25. a 26. srpna mi zavolal kamarád, že několik lidí nemůže na poslední chvíli běžet. Chvíli jsem se rozmýšlela, přece jen jsem už měla jiné plány, nikoho z běžců jsem neznala a štafetový závod, kdy s minimem spánku, či jen prostého odpočinku, běžíte i přes noc, je poměrně náročný. Ale když mi manžel vysvětlí, kudy trasa vlastně vede, nemohu si takový zážitek nechat ujít. Navíc miluji běhání na nových místech!

Navzdory ideálnímu létu hlásí docela sychravé počasí, a tak si raději balím spoustu oblečení. Na tři mé úseky to chce alespoň tři sady svršků, stejně tak troje boty. Nesmí chybět čelovka a reflexní vesta, také praktický pás na startovní číslo. A spousta – lehce stravitelného – jídla! Člověk nikdy neví, co ho po trati (ne)čeká. Zároveň si do mobilu stahuji šikovnou aplikaci závodu, která obsahuje i mapy jednotlivých třiceti úseků.

Umixuj si na kole smoothie

Startovní prostranství v centru Hamburku je malé, ale sympatické. Atmosféru udává hudba, můžeme si nechat udělat tetovačku s logem závodu, zasoutěžit si. Náš tým vyráží sympaticky po 12., stihli jsme se vyspat.

Já běžím hned druhý úsek, chtěla jsem si trochu prohlédnout město. A pak dvanáctý a dvaadvacátý.

Škoda, že je tak pošmourno, co chvíli sprchne. Kličkuji 7 kilometrů ulicemi, parkem, po nábřeží, po schodech, skrz tržnici, mezi lidmi, někteří mají deštníky, přebíhám silnice na červenou (stydím se, ale závodím!).

Jen co se v běhu vystřídá celá naše pětičlenná posádka, setkáváme se na velké předávce s autem číslo 2. Parkování mají na celém závodu vyřešeno velmi šikovně. Vyzvedáváme si tu moc příjemná trička se symbolem akce, vytváříme si památku ve fotobudce, obrázky si pak nalepíme na magnety, kterými si zdobíme auto. Zdaleka největším lákadlem je ale kolo, na nějž se nasadí mixér a zájemci si mohou umixovat vlastní smoothie.

Nemůžeme se tu ale příliš zdržovat, běžíme vlastně už zase za dvě hodiny, kvapně hledáme ve městě nějakou restauraci.

Než kolem 20:30 opět vyběhnu, pro velký úspěch se znovu spustí obří slejvák, který ale zase záhy ustane. Sbíhám na asfaltku podél Labe a mezi stáda ovcí. Po celé trase jich je požehnaně, stejně tak branek, které v propozicích připomínají, že máme zavírat. Smráká se, mohl tu být hezký západ slunce, ale obloha vypadá spíš jak před koncem světa.

Je příjemné, že vždy zhruba 300 metrů před předávkou hlásil pořadatel vysílačkou, kdo se zrovna blíží a další běžec se tak mohl připravit. Další poklona organizátorům: po cestě spousta „toitoiek“ i klasických záchodů a na nich, světe div se, stále měkký toaletní papír. Drobnost, která organizátory moc nestojí, ale – nejen na běžeckém závodě – rozhodně potěší!

Mosty přes řeku a málo času

Noční předávka mezi auty je vskutku zajímavá: u Kielského průplavu dorazí běžec na jeden břeh, další čeká na opačném, a o všem je informován vysílačkou. Auto nám pak převeze loď s kusem silnice. Jindy se nám ale zase stane, že je běžkyně rychlejší, než se stihne zvednout a zase spustit padací most, a tak musí chudák na předávce dlouhé minuty čekat.

Spát se nám moc nedaří, při deseti běžcích ve dvou autech a kratších úsecích nejčastěji mezi 6 a 12 km je času málo, navíc v autě se pohodlně poskládáme jen stěží. Sice pořadatelé připravili i stanové městečko, ale nikomu z nás se moc do tmy, mokra a zimy úplně nechtělo.

Poslední úsek si odbudu mezi třetí a čtvrtou a pak už nic moc nevnímám, přestože si na další předávce dávám kafe (je tu zdarma, za euro se dá koupit houska s džemem nebo nutellou). Procitám až po deváté v cílovém městečku Saint Peter-Ording. Překvapivě – leje! A stejně překvapivě je za chvíli zase slunečno. Vzhůru vyhlížet naši finisherku. Dobíhá po malebném mostě na pobřežní kolonádě, my se k ní připojujeme na posledních 150 metrů.

Jsme unavení, ale šťastní. A ty krásné neotřelé medaile! Když je celý tým poskládá k sobě, vznikne jeden celek. V zázemí připravují palačinky, bratwursty s kari, rybí specialisty, slavíme trochou piva.

Škoda, že není čas prohlédnout si i centrum přímořského letoviska. Čeká nás dlouhá cesta domů. Ale nelituji, to se dospí!

Kupa zážitků a dobrodružství na Reebok Ragnar Wattenmeer za to bezpochyby stály!

TIP závěrem: Doporučuji podívat se na webové stránky www.runragnar.com, pod hlavičkou Ragnar Relay se konají unikátní štafetové závody po celém světě.

Eva Fryšarová

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.