Ta tvoje máma je strašná! A táta taky!

Ta tvoje máma je strašná! A táta taky!

Rozešli jste se či rozvedli s partnerem, s nímž máte společné děti, a máte co dělat, abyste potomkům neřekli, co si o druhém rodiči upřímně myslíte? Je to úplně normální. Důležité je, abyste to nakonec neudělali a také, abyste v této přirozené vývojové fázi neustrnuli. Vám to bude brát energii a u dětí to může ohrozit vztah k rodičům – mohou se trápit třeba tím, že vás mají rádi oba stejně a pak se přetvařovat, aby byly vždy jakoby na straně toho rodiče, s nímž zrovna pobývají.

Samozřejmě, to, že matka prohlásí o otci, který kamsi zmizel, pár nepěkných slov, ještě nemusí znamenat katastrofu. Stejně jako se nemusí nic pokazit tím, že otec pro jednou nasadí psí hlavu matce i jejímu novému příteli. Pokud by se však nenávist takto projevovala opakovaně, už by to problém být mohl a mohla by se vyvinout situace, pro kterou mají psychologové poněkud odtažitě znějící název „syndrom zavrženého rodiče“. Dítě se v takovém případě brání styku s druhým rodičem. Ten první může mít radost, že pomyslnou bitvu o dítě vyhrál, ale je to vítězství leda tak Pyrrhovo.

Rozvod málokdy chtějí oba

Přesně o tohle totiž ve vztahu bývalých partnerů, kteří však nadále zůstávají rodiči, jít nemá. Jak to však zvládnout, když nám druhý rodič třeba ublížil nebo už ho nemůžeme ani vidět a leze nám na nervy už jen tím, jak chodí? „Každý rozvod, dokonce i smluvený přináší alespoň na čas řadu komplikací a potenciálních konfliktů. Do hry většinou vstupuje i jistá nevyváženost rozvodové situace,“ vysvětluje psycholog Petr Šmolka.

Cílem by neměla být idyla, jak někdy komunikaci rozvedených partnerů vykreslují pomýlené filmy, ale korektní komunikace dvou dospělých lidí, kteří vědí, že se prostě musí domluvit. Je to samozřejmě těžké, protože podle Šmolky si jen výjimečně oba partneři opravdu přejí manželství ukončit. „Většinou je to tak, že jeden bývá iniciátorem, druhý někdy odpůrcem, jindy tím, kdo nakonec sice rezignuje, aniž by si však ve skutečnosti rozvod přál,“ líčí odborník.

Jak jdou fáze po sobě aneb dojde i na druhou pubertu

Člověka po rozvodu nebo rozchodu čeká několik fází – od popření (to přece nemůže být pravda), přes zoufalství, až po konečné vyrovnání se s novou situací. „Mezi fází zoufalství a fází vyrovnání se jsou však ještě dvě další, které porozvodovou situaci značně komplikují. Tou první je fáze zloby. Ve své podstatě je zdravá a pro vyrovnání se s rozchodem i potřebná. Zároveň však hrozí, že máme potřebu svou zlobu vůči partnerovi ventilovat, někdy bohužel i prostřednictvím nebo na úkor dětí,“ vysvětluje psycholog Šmolka pohnutky našeho jednání.

A je tu i fáze zvaná druhá puberta nebo adolescence, charakterizovaná jakousi nutkavou potřebou dohánět zdánlivě zameškané, včetně nových partnerství. „I to někdy na úkor dětí. Nejhorší variantou je, pokud v některé z fází ustrneme a nepokročíme dále,“ varuje psycholog. Podle něj je potřeba se přes zmíněné etapy probít až do stavu, kdy budou oba bývalí partneři s rozchodem vyrovnání. Teprve pak je šance na stav korektní, někdy, ale to spíše vzácně, i přátelský.

Anna Chaloupková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.