Moderní babička: Co se po ní chce?

Moderní babička: Co se po ní chce?

Co platilo před dvaceti lety, už neplatí. Rodinná pravidla si dnes vytváříme každý po svém a za pochodu. Takže máte rádi svou matku? Řekněte jí, co od ní chcete. To samé ať udělají vaše děti.

Bez babiček by podle antropologů lidstvo nepřežilo. Už v době kamenné sháněly více potravy než mladší ženy, a zvyšovaly tak pravděpodobnost, že jejich vnoučata přežijí. Dělají to dodnes, i když už dávno nejde o život. Už ale nejde ani o vyzvedávání z jeslí, jak si to pamatují naše matky. „Když já měla malé děti, světovým idolem byla Brigitte Bardot. Češky také toužily po ‚BB‘, ale znamenalo to Byt a Babičku. Bez bytu bylo krušně, bez babičky ještě hůř,“ vzpomíná socioložka Jiřina Šiklová. Babičky byly nepostradatelné a téměř permanentně v provozu. Nikomu to nepřišlo divné a nikdo si nestěžoval. Bylo to přirozené pokračování toho, co žena dělala celý svůj život. Napřed se starala o vlastní děti, pak o vnuky.

Dneska? Babičkovský folklór už se moc nenosí. Není čas. Šedesátnice chodí do posiloven, hrají golf a cestují. „Také jsou mnohem vzdělanější, hodně čtou a studují návody na kde co, od výchovy po zdravou výživu. Leckdy toho vědí víc než jejich dcery a snachy. Poslouchat je se proto vyplácí víc než kdy dřív,“ dodává socioložka. Občas sice mluví mladým do života až příliš, ale hlavně mají před sebou minimálně dvacet let toho vlastního. A nehodlají se nudit.

Mami, já tě nepoznávám!

Moje vlastní matka by se pro mě rozdala. Tak to bylo vždycky. O to víc mě překvapilo, když jsem jí chtěla dát vnučku na víkend a ona řekla: „Ne ne, děvče, mám kurz kreslení!“ Přiznávám, trvalo mi dlouho, než jsem se srovnala s tím, že naše babička je ‚jiná‘. Žila jsem v představě, že prarodiče by měli pro své vnuky udělat téměř cokoli. Vždyť to tak bývávalo! Jenže to už je dávno pryč.

Vlastní tradice

Že se nám tradiční role v rodině pomíchaly, s tím už nic nenaděláme. Teď je třeba vymyslet si tradice nové. Třeba že s babičkou se chodí na všechny nové výstavy ve městě, ale ze školy vnučku vyzvedne, jen když mi budou trhat osmičky. Alespoň má desetiletá dcera už dneska bezpečně pozná obraz od Klimta, Filly nebo Janečka. Svíčkovou od babičky sice ochutná tak jednou do roka, o to častěji ji má doma. Naučila se ji vařit má starší dcera. Na rozdíl od babičky totiž vaří ještě ráda.

Dohoda v den svatby

Dohoda o tom, co od sebe navzájem chceme a potřebujeme, je výhodná: zbaví nás napětí, zbytečných očekávání i následného zklamání. „Jen v tomhle týdnu jsem řešila problémy s matkou nebo tchyní se třemi svými klientkami,“ říká psycholožka Ladislava Lažová. „Kdyby měly s babičkami svých děti dohodu, mohly lecčemu předejít.“ Dohoda o tom, jak budou babička s dědou v rodině fungovat, by měla být ‚sepsána‘ co nejdříve. Podle Ladislavy Lažové dokonce dávno předtím, než se vnoučata narodí. Třeba taková ‚dohoda o styku‘. Někomu vyhovuje, že mají rodiče klíče od bytu a mohou za mladými přijít kdykoliv a bez ohlášení, jiný mladý pár by se z toho zbláznil. „Řekněte si to na rovinu, předejdete konfliktům,“ radí Lažová. Protože když už na konflikt dojde, máme tendenci nic neřešit a utéct. Jenže pak je všechno ještě horší.

Dám a nic za to nechci

Praktická je i dohoda ohledně peněz. Dnešní babičky totiž mají dost na to, aby mladou rodinu všemožně podporovaly. Bohužel si občas nevšimnou, že děti o jejich pomoc v podobě nových hraček nebo zaplacené dovolené zrovna moc nestojí. Ještě horší je, když prarodiče koupí mladým nový byt či auto a čekají, že pak mohou mluvit do toho, kam se pojede a jaká sedačka se koupí. „Taková pomoc ale musí být bez nároku na slepou poslušnost i vděk,“ upozorňuje Ladislava Lažová. Stejné je to s nevyžádanými radami typu: ‚Ta homeopatika jí nedávej!‘, ‚Musíš se s ním víc učit‘, ‚Zakaž mu ten fotbal!‘ „I dobrá rada je oceněna a hlavně vlídně přijata jen tehdy, pokud je vyžádaná. Jestli o ni nikdo neprosil, neměl by ji ani dostat,“ radí psycholožka. Suverénně nejhorší věta, jakou může babička použít, pak podle paní doktorky zní: ‚Já to s tebou myslím dobře!‘ „Pokud to s nimi myslíte opravdu dobře, nechte mladé žít svůj život a dělat vlastní chyby!“

Desatero výchovy

S narozením vnoučat je radno uzavřít i dohodu číslo tři. Ta zní: vychovávají rodiče! Za výchovu jsou odpovědní táta s mámou „Z toho logicky vyplývá, že mezi mladými a starými musí existovat i dohoda na téma „jak vychovávat“. Tedy co je ještě přípustné a co už ne,“ vysvětluje Lažová. „Jestliže snacha trvá na tom, že dítě chodí spát v sedm, mělo by se to i u babičky respektovat.“

Na oplátku se my mladí za pochodu učme, že není samozřejmostí, že se babička kdykoliv postará, protože má přece tolik času. Nemá. Chodí totiž na jógu, na angličtinu, na přednášky o ezoterice a kurzy osobního vývoje. Když se chce některý z vnuků přidat a jet s ní třeba do knihovny, je ráda, ale vařit jim nebo je hlídat na pískovišti už odmítá. O to víc ale nakonec pro své vnuky dělá.

Jdu na vysokou!

Po padesátce se v ženském mozku nastartují změny. Dokonce se říká, že přechod je jako dospívání. Po něm je taky všechno jinak. Co nás třeba čeká?

… Přestaneme se tolik starat
Ženy v přechodu a po něm už si nedělají takovou hlavu s tím, jak potěšit své okolí. S klesající hladinou estrogenu totiž klesá i hladina oxytocinu – hormonu navazování kontaktů a péče. Byť mozkové okruhy pro péči mizí, nevymažou se navždy. Zpravidla naskočí ihned, jakmile se žena ocitne v blízkosti svého vnoučete a dostane šanci pečovat o ně.

… Možná se rozvedeme
Obecně se věří, že stárnoucí manželky opouštějí jejich muži. Ve skutečnosti je to trochu jinak. Statistiky říkají, že více než 60 procent rozvodů u dvojic po padesátce je iniciováno ženami.

… Nejspíš budeme studovat
V menopauze se ženský mozek nechystá na odpočinek, právě naopak! Mnoho žen právě v tomto období dosahuje vrcholu. Začínají studovat, učit se jazyky, dostávají lepší místa. Čtyři z pěti žen nad padesát dokonce tvrdí, že je pro ně práce na prvním místě.

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.