Francouzská Polynésie: Za rejnoky a žraloky

Francouzská Polynésie: Za rejnoky a žraloky

Chcete-li se potápět v teploučkém jižním Pacifiku, krmit v mělkém pobřežním šelfu želvy a holou rukou žraloky
a rejnoky, sedněte do letadla, co míří k ostrovům Francouzské Polynésie.

Žraloků se bát nemusíte. Jejich krmení je bezpečné, protože ti velcí se za korálový reef nepouštějí. Rejnoci zase nemají zuby. Když vás ale svou bezzubou hubou nechtěně kousnou do prstu, docela to bolí. Lepší je podávat jim kousky ryb do žáber. To vám poradí i místní kluci, stejně jako to, kde rejnoky se žraloky v pobřežních vodách nejspíš potkáte.

Líný život

Jestli si chcete jít večer co večer zatančit, propařit s kamarády noc nebo nakupovat hadříky, nejezděte sem. Pulsující noční podniky, bary, které nikdy nezavírají, shopping mally, ve kterých se ztratíte na celý den a utratíte peníze na celý týden, tady nenajdete. Nahlížena optikou Evropana je Francouzská Polynésie konec světa. Velký počet jejích ostrovů je neobydlených, přičemž i ty obydlené mají sotva pár tisíc obyvatel. A tak se tu každý zná s každým a nikdy se tu nekrade.
 Dny tu plynou pomalu a klidně, noci poeticky. Hvězdy jsou tu k zemi totiž mnohem blíž než v Evropě. Odporuje to všem přírodním zákonům, ale opravdu to tak je. Nebo se zdejší noční nebe alespoň tak tváří.

Podmořská podívaná

Přes den zažijete podívanou snad ještě o něco krásnější. To když skočíte do vody. Než si stačíte nasadit brýle a šnorchl, je kolem vás hned několik rejnoků. Vůbec se nebojí. Sice s sebou nosí asi metr dlouhé ‚žihadlo‘, které se může v mžiku proměnit ve smrtonosnou zbraň, ale jste- li mírní a přátelští, žádné nebezpečí nehrozí. Vodou skoro létají. Ve chvilce jich je kolem deset, obeplouvají vás, hladí ploutvemi a žadoní o rybí sousto. Koukají vám z blízka do tváře, chtějí si hrát a prosí o pohlazení. Chvilku můžete mít obavu, že vás svou bezzubou hubou, která je skryta na spodní straně placatého těla, kousnou nebo štípnou, po pár minutách ale budete kamarádi. A budete se s nimi mazlit.

Žraloků skvrnitých jsem potkal hned devět; největší měli tak metr sedmdesát a byli žraví, krásní, silní a arogantní. Pod lesklou kůží se jim vlnily svaly. Někdy byli hodně blízko, snad na dva metry, a já uvažoval, co udělám, když se jim zalíbí moje noha. Šel z nich strach, přestože nikomu neublíží. Jen krouží kolem dokola a čekají na kusy ryb. Stejně jako rejnoci.

Vanilková mana

Měli jste někdy vanilkovou zmrzlinu? Mýlíte se! Neměli. Jedli jste někdy opravdu dobrý crème brûlée? Neurazte se, pochybuji o tom. Skoro vždycky v nich totiž chybí pravá vanilka. Teprve v Polynésii jsem ji ochutnal a pochopil, proč naši předkové vyvažovali vanilku zlatem. Teplý crème brûlée s pravou vanilkou je božská mana! Kde ji ochutnáte? Leťte z Tahiti na ostrov Raiatea (je to sotva půlhodinka letu) a najděte tam hotel Hawaiki Nui. Jako předkrm si dejte syrového tuňáka zalitého limetkovou šťávou a kokosovým mlékem, jmenuje se to poisson cru, pak filet mahi – mahi s čerstvými krevetami nebo grilovaného lobstra. Až vám trochu slehne, nechte si donést dezert dezertů: crème brûlée s pravou vanilkou. Pak pochopíte, o čem to tady básním.

Týden je málo

  • Francouzská Polynésie je skupina sto osmnácti ostrovů na jih od Havaje.
  • Nejznámější ostrov je Tahiti, ale turisty nejnavštěvovanější je Bora Bora.
Mluví a žije se tu francouzsky; je to totiž zámořské teritorium Francie.
  • Hlavním městem je Papeete, ležící na ostrově Tahiti Nui. Sem přiletíte, protože je to jediné mezinárodní letiště široko daleko. 
Z Evropy se sem letí nějakých 23 hodin čistého času, s čekáním a přestupy skoro 35 hodin. Nejezděte sem proto na týden, to nemá cenu; čtrnáct dnů je minimum.

Petr Zempliner

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.