Hlavní téma budoucnosti: Úzkost

Hlavní téma budoucnosti: Úzkost

I medicína má své vlastní módní trendy. Zatímco posledních dvacet let se mluvilo o  depresích, tématem příštího desetiletí se stane úzkostná porucha. Stejně jako deprese nepříjemně komplikuje život, ale také se dá celkem úspěšně léčit. Důležité je svěřit se odborníkovi.

Depresi se věnovalo pozornosti tolik, že to nakonec pomohlo. Byly vyvinuty dobré léky, lidé se o ní přestali bát mluvit a naučili se k ní přistupovat věcně. Úzkost to právě teď čeká.

Odkud se bere

Úzkost vznikla jako užitečný způsob varování před nebezpečím. Stejně jako strach vedla naše předky k tomu, aby si prostě dávali větší pozor. Sloužila připravenosti k boji či útěku a tím
zvyšovala šanci na přežití. Během vývoje lidstva úzkosti přibylo. Logicky i proto, že úzkostní lidé častěji přežívali a své ‚úzkostné geny‘ předávali dál, zatímco ti odvážní umírali v temném lese,
v boji nebo na popravišti.

I dnes nás úzkost nutí k akci a k vyřešení problémů. Jen jí nesmí být moc a nesmí trvat pořád.  Bohužel úzkostí v jednadvacátém století neustále přibývá. Na moderního člověka se klade stále víc a víc nároků. A tak není divu, že se bojíme: ‚Obstojím, neobstojím?‘

První varování

Slovo úzkost je víc než výstižné. Všichni si ten základní pocit umíme představit. Často se k němu přidávají i fyzické příznaky: roztřesenost, svalové napětí, závratě, nevolnost, bolesti hlavy, průjmy, pocení či bušení srdce.  Nemůžeme usnout, v hlavě se nám honí obavy a nejistoty. O co všechno se my, moderní lidé, bojíme? O důležité věci jako je zdraví, budoucnost, bezpečí blízkých osob, práce a finanční zabezpečení do budoucna. Intenzivně nás ale mohou trápit i vyloženě praktické věci: ‚Udělala jsem všechno, co bylo potřeba doma i v práci?‘, nebo ‚Nezapomněl jsem na něco, neudělal jsem v něčem chybu?‘ Neúměrné úzkosti mohou vyvolávat i sociální kontakty s kolegy, rodinou přáteli – jestli se neztrapním, jestli jsem jim neublížil, jestli mě jen nekritizují a v konečném důsledku neodvrhnou… Varovat by vás hlavně mělo to, že nepříjemné obavy trvají  téměř neustále nebo že se nad tím již pozastavuje vaše okolí.

Kdy zajít k lékaři

Úzkost se zhoršuje paradoxně ve chvíli, kdy je více klidu, nejste tak zaměstnáni prací a máte čas se svými úzkostnými stavy více zabývat. Pokud tyto stavy trvají už několik týdnů, znepříjemňují vám a komplikují život, nebo vás napadne, že chcete ulevit svému okolí (život s přehnaně úzkostným člověkem není nijak snadný),  je na čase poradit se s odborníkem.

Je lepší jít k psychiatrovi nebo všeobecnému lékaři? Léky vám dnes může předepsat i praktický lékař, psychiatr však lépe a rychleji pozná, oč přesně jde. Zpravidla vám předepíše i vhodnější lék. Na trhu jich je opravdu mnoho a liší se indikací, mechanismem účinku i vedlejšími příznaky. Psychiatr na vás bude mít pravděpodobně i o trochu víc času.

Co se bude v ordinaci dít

Psychiatr si vás poslechne a dá vám zpětnou vazbu – už to, že se nejedná o nic mimořádně vážného, vás částečně uklidní. Dozvíte se, že v tom nejste sami, že existuje pomoc a že perspektiva vyléčení není zas tak špatná. Pravděpodobně od něj odejdete s receptem. Nejprve na něco, co vám pomůže krátkodobě, leč rychle a postupně přejdete na lék, který můžete užívat delší dobu. Na rozdíl od toho, kdy jíte pilulky, které zbyly kamarádce, vám psychiatr předepíše lék přesnější a možná i modernější. Farmaceutický výzkum v této oblasti postupuje velmi rychle.

Při troše štěstí bude mít léčba minimum vedlejších příznaků, nebudete ani ospalí ani méně výkonní. Je zajímavé, že léky na úzkost neboli anxiolytika mají tlumivý účinek na lidi bez úzkosti, tedy na ty, kteří by je brát neměli. Zbaví je totiž zdravého provozního napětí. Naopak platí, že pokud máte opravdovou úzkost (a to nejlépe zjistí právě psychiatr), bude se vám žít, pracovat a taky třeba řídit mnohem líp, protože se zbavíte nejen zbytečných obav, ale i nervozity. Jedno však platí za všech okolností:  jakákoli kombinace anxiolytik s alkoholem je při řízení auta čistý hazard.

A když budete mít štěstí, poskytne vám psychiatr kromě receptu i psychoterapeutickou pomoc, případně vás nasměruje na specializovaného psychoterapeuta. To je řešení z nejlepších.

Léky na úzkost

Na deprese antidepresiva, na úzkost anxiolytika? Chyba! Názvy trochu matou, ale pro léčbu úzkosti i deprese  se používá obojího.
Anxiolytika (čili v překladu rozpouštěče napětí) zklidňují a ubírají naléhavosti. Neléčí, ale problém už nebudete cítit tak urputně.  Zabírají rychle, ale za pár týdnů si vytvoříte návyk, což znamená dva nebezpečné důsledky: potřebujete jich stále víc pro dosažení téhož účinku a není snadné je vysadit. Proto se nemají brát déle než dva týdny.

Antidepresiva zvyšují odolnost mozku proti stresu, a tím i proti jiným nepříjemným psychickým stavům. Mají sice mnohem pomalejší nástup, ale nevzniká na ně návyk a lze je brát dlouhodobě.

Zuzana Havelková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.