Jak vychovat ‚rovné dítě´: Manuál pro správný dětský postoj

Jak vychovat ‚rovné dítě´: Manuál pro správný dětský postoj

Nepřáteli vzpřímeného dětského postoje jsou školní lavice, ale také stres a nízké sebevědomí. Co proti nim můžeme dělat my rodiče? Možná víc, než si myslíte. Ze všeho nejdřív se naučte sedět dobře sami, nakupte vhodný nábytek a přihlaste ratolest na sportovní kroužek. A rozhodně nešetřete pochvalou.

Dítě školou povinné prosedí přibližně polovinu bdělého času. Ve škole stráví pět vyučovacích hodin, hodinu věnuje domácím úkolům a tři hodiny prosedí před televizní nebo počítačovou obrazovkou. Za rok nasedí přibližně 2496 hodin. Číslo vynásobte 18 a máte přibližný počet hodin, který prožil vysokoškolák na své zadnici před nástupem do obvykle sedavého zaměstnání. Není divu, že kulatá záda, předsunuté držení hlavy a pánve, prohnutí v oblasti beder a odstáté lopatky školáků nám dnes připadají normální. Normální ale nejsou!

Oběti školních lavic

Jak potvrzuje průzkum Státního zdravotního ústavu, postoj dětí se začíná zřetelně měnit pár let poté, co jim začne školní docházka. Zatímco mezi dětmi ve věku 7 let trpí vadným držením těla 33 %, v 11 letech je to už ve 41 %. Pro lidské tělo je přirozené často měnit polohu, nesetrvávat delší dobu na jednom místě, jenže škola chce po dětech pravý opak. Dítě se ve své přirozenosti zpočátku brání, na židli se vrtí a my jej napomínáme: ‚Nešij sebou!‘, ‚Nehoupej se!‘. A tak se časem s židlí smíří, sveze se na kostrč, zakulatí záda a nosem zabrzdí o desku stolu, v lepším případě skončí 10 cm nad ní. Dlouhodobé sezení v takové pozici se podepisuje na držení těla a v pozdějším věku vede k bolestem zad. „Špatné sezení může za vznik svalových dysbalancí. U některých svalů dochází k nízké aktivitě a  oslabení, u  jiných naopak sledujeme tendenci k vysokému napětí a svalovému zkrácení. Sed se shrbenými zády navíc podporuje nesprávný horní stereotyp dýchání, a tím i nedostatečnou ventilaci plic, zvyšuje tak pravděpodobnost vzniku chronických onemocnění dýchacích cest,“ varuje fyzioterapeutka Martina Karasová.

Může za to školní nábytek?

Podle Richarda Brennana ano. Autor kampaně za lepší ergonomii školního nábytku a významný učitel Alexandrovy techniky vidí hlavní zlo ve školních židlích, jejichž sedáky se často svažují dozadu. „Podporují děti v chabém sedu. Ve snaze dosáhnou na  desku stolu buď ohýbají páteř a hrbí se, nebo se snaží sedět zpříma a  přepínají svaly. V  opačném případě se svezou do opěrky a místo sedacích kostí tak skončí vahou na  kostrči,“ argumentuje Brennan. Po  celodenním sezení v  takové poloze je pak bolí záda. Školní židle v tom ale nejsou samy. Na utváření chabého postoje dětí má vliv celá řada faktorů a většinu z nich mohou ovlivnit rodiče. Nejlepší prevencí je už v raném věku u dítěte vytvořit správný pohybový stereotyp.

Začněte hned po narození

Mnohem lehčí je totiž naučit se dělat věci správně, než se pak v  dospělém věku špatné návyky pracně přeučovat. Může za  to vlastnost mozku, kterou neurologové označili termínem ‚kompetitivní plasticita‘. Neurologická mapa mozku není statická, ale mění se podle potřeb dané osoby. Není-li určitá část po  delší dobu používána, změní své zaměření. A  proto je lepší naučit se věci správně ještě dřív, než špatné návyky získají ‚kompetitivní‘ výhodu. Jak na to?

Jděte příkladem a nepoučujte

V  první řadě si dejte pozor, jak zacházíte se svým tělem vy sami. Děti totiž napodobují držení těla svých rodičů. Velký vliv má i to, jak jste fyzicky aktivní, zda s  dětmi chodíte na  výlety, společně sportujete. Výzkumy ukazují, že když se rodiče zapojí do činnosti, děti budou více motivované a budou pokračovat v aktivitě, i přestože rodiče s nimi nejsou. Zapomeňte na  příkazy typu: „Narovnej se!“, „Nekulať záda!“. „Lehkost, rovnováha, směr nahoru, to jsou věci, které chceme v dětech podporovat. Příkazy ohledně správného postoje vedou k  přepínání svalů. Nechceme kolaps, ale ani armádní strnulost,“ nabádá Marko Janicki, učitel Alexandrovy techniky z Prahy. Mnohem víc než příkazy pomůže, když děti přihlásíte na sportovní kroužek nebo vezmete na lekci Alexandrovy techniky.

Přihlaste dítě na sport

Každé dítě má jiné vlohy i přání. Co jde Honzíkovi, nemusí jít Pepíkovi. A  tak se při výběru vhodného sportu nemusíte treft hned na  poprvé. Pokud dítě přesně neví, co by ho bavilo, volte všeobecnou přípravu. „Všestranně rozvíjí atletika. Dítě zde navíc vyzkouší různé druhy sportu, takže si udělá představu o  tom, čemu by se chtělo věnovat do budoucna,“ radí fyzioterapeutka Karasová. Podobně všestranné jsou také tanec, gymnastika, plavání nebo dnes opomíjený Sokol. Je-li vaše dítě sportovní antitalent, nemá smysl ho hnát k výkonům, přihlaste ho raději do turistického kroužku a co nejvíc se hýbejte společně. Pozor na  opačný extrém. „Chybu dělají rodiče, kteří přetěžují své děti a zvolí pro ně jednostranný sport. V pozdějším věku se u nich objevit potíže s pohybovým aparátem,“ varuje Martina Karasová. Raketové sporty nebo ty, u  kterých se poskakuje (např. basket, volejbal), je proto vhodné kompenzovat jiným typem pohybu.

Vyberte správnou židli

Předpokladem pro zdravé sezení je dobře zkonstruovaný ergonomický nábytek. Při jeho výběru mějte na paměti, že podobně jako vše, co nese označení farmářské, nemusí být to nejlepší ani slovo ergonomické neznamená automaticky zdravé. Co tedy sledovat při výběru? „Protože děti rostou, židle by měla mít nastavitelnou výšku sedáku. Předloketní opěrky by měly být odstranitelné a  nastavitelné tak, aby dítě mohlo uvolnit oblast ramen a  paží při práci s klávesnicí, podvozek by měl být pevný a stabilní,“ radí s nejdůležitějšími parametry fyzioterapeutka. Sklon sedáku má být rovný nebo mírně se svažující vpřed (tedy 0 až 10 stupňů), rozhodně by se neměl svažovat dozadu. Podle obecně přijímaných doporučení, včetně těch schválených MŠMT, by opěrka zad měla kopírovat lordotické zakřivení bederní páteře. Jenže v tom je právě podle učitele Alexandrovy techniky problém! Podepírat bedra, která bývají už tak často oslabená, jejich oslabení jen prohlubuje. „Opěradlo většinou dělá špatnou službu, způsobuje kolaps páteře, místo aby ji podporovalo v prodloužení. Pokud už židle opěrku má, je lepší, aby podpírala kostrč a oblast mezi lopatkami,“ říká Janicki a doporučuje židli bez opěrky.

Sledujte, jak sedí

Ani dobrý ergonomický nábytek ale nezaručí, že na něm dítě bude dobře sedět. „Zacházení s nábytkem je hlavní. I na dobře zkonstruované ergonomické židli mohu špatně sedět,“ varuje Marko Janicki. Pro zdraví páteře je podstatné uvědomit si sedací kosti. Při správném sedu spočívá váha právě na nich. Jedině tak je možné, aby páteř byla vzpřímená a  svaly aktivované. Děti i  dospělí naopak často vlivem bederní opěrky sedí vahou na  kostrči. „Z  dlouhého sezení v takovém shrbení pak bolí záda,“ říká Janicki. Jsou-li pohlceni tím, co se děje na obrazovce, naklánějí hlavu dopředu, a  přetěžují tak krční páteř. „Vyklánění hlavy z  osy těla vytváří vlivem jejího umístění na  vrchu páteře na  krční obratle čtyřnásobně větší nátlak, než je samotná váha hlavy,“ vysvětluje princip Janicki. Pokud dítě naklání hlavu vpřed, zkontrolujte, zda jsou písmenka na monitoru dostatečně velká, když ani jejich zvětšení nezabere, poraďte mu, ať si představí, že informace z  monitoru proudí k  němu. Tělo a  mysl jsou totiž propojeny. A proto děti…

… podporujte a chvalte

Vzpřímený postoj, který pozorujeme u dětí předškolního věku, se s nástupem do  školy postupně vytrácí. Svůj podíl na tom má i velká psychická zátěž, kterou na děti nakládá škola i rodina, často v  dobrém úmyslu, aby se potomek, až vyroste, ‚měl dobře‘. Sebevědomí, které je vlastní všem dětem, tak s  přibývajícím věkem v dětech uvadá. Nejlepším způsobem, jak ho podpořit, je podle Richarda Brennena přestat děti hodnotit, co je dobře, a co špatně, aby tak zažívaly co nejméně strachu. Za školní neúspěchy je netrestejte a podporujte je v tom, v čem vynikají. Chopte se každé příležitosti pochválit je. „Když jim dodáme sebedůvěru povzbuzováním, místo abychom je zastrašovali trestem za nepovedené věci, pomůžeme jim navodit pohodu, která se odrazí na jejich postoji,“ tvrdí Brennan. Pokud své děti naučíme způsob, jak si zvyšovat sebevědomí, budou se lépe učit, jejich život bude harmoničtější a kreativnější.

Kondice

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.