Sendvičová generace: Ženy 45 plus v nebezpečí

Sendvičová generace: Ženy 45 plus v nebezpečí

Rodily před čtyřicítkou. Dnes jejich děti chodí sotva do školy, rodiče jim mezitím zestárli do věku, kdy potřebují pomáhat. Starostmi o děti, domácnost a mámu s tátou tak v době, kdy by se měly začít věnovat samy sobě, tráví až dvacet hodin týdně. A to je taky důvod, proč plní sendvičové ženy ordinace praktických lékařů, gynekologů i psychiatrů. Ti jim leckdy pomohou jen dočasně. To podstatné se musí odehrát jinde.

Objektivně se nic tak moc zlého neděje. Mají dobrou práci, děti jsou zdravé, manžel alespoň občas vypomůže, rodiče se taky jakž takž drží. Že se cítí mizerně, se tak vlastně bojí říct. Doma i kamarádkám. Vždyť by to bylo rouhání! Nakonec to odnesou na zdraví.

Elektrárna na suchu

Lékařka Helena Máslová z pražského Centra psychosomatické péče vymyslela kvůli sendvičovým ženám pomůcku, na které jim demonstruje, v čem jejich problém vězí. A že mají důvod požadovat změnu. „Rodina je vlastně energetický systém, který se dá přirovnat k elektrárně. Jsou tam nějací dodavatelé paliv – což jsou peníze, práce a taky vzájemná pozornost, a pak jsou tam odběratelé, tedy něco jako elektrospotřebiče. Systém musí být vyvážený, jinak v něm poklesne energie do té míry, že fungovat přestane.“

Malé libido, velká nadváha

Protože jediným dodavatelem, který se nikdy na nic nevymlouvá a jen dodává a dodává, jsou ony samy, v elektrárně sendvičových žen zbývá energie sotva na běžný provoz. A není divu, že na výpadek zdrojů doplácí jako první. „Typický zdravotní problém, který u nich diagnostikuju, je myom v děloze, protože chtěly ještě jedno dítě, ale už se nevešel další elektrospotřebič do systému. Pravděpodobná je i hypofunkce štítné žlázy, to kvůli setrvalému stresu, a nadváha, aby to všechno vydržely. Leckdy mají také problémy s libidem, protože sex patří do aktivit zbytných, tedy těch, které provozujete, když máte baterky nabité,“ říká Helena Máslová. To všechno obvykle provází ještě to, co bezprostředně s  nedostatkem energie souvisí – syndrom vyhoření.

Kdo nepřikládá, nehoří

Syndrom vyhoření se popisuje jako extrémní vyčerpání spojené s velkým poklesem výkonnosti. Je důsledkem chronického stresu vznikajícího kvůli nerovnováze mezi výdejem a příjmem, tedy aktivitou a odpočinkem. Nebo chcete-li, mezi dáváním a braním. Ještě donedávna byl popisován pouze u lidí ze sociálních profesí – zdravotníků, učitelů nebo vychovatelů, dnes k nim patří i generace sendvičových žen. Žen, které mají denně před sebou seznam povinností, který by jiný plnil týden a které cítí zodpovědnost za  všechno, co se členům rodiny děje. A to i v případě, že to nemohou nijak ovlivnit.

Co vám naskakuje v hlavě?

Pravdou je, že stres je ryze subjektivní prožitek. Neexistuje pro něj měřítko, které bychom mohli považovat za objektivně ověřitelné. Na tom, jak stres zvládáme, se podílí naše fyzická a dušení konstituce včetně toho, jak nás vychovali rodiče. Existují však výzkumy, že někteří jsou stresem, a  tedy i syndromem vyhoření, ohroženi víc. Jsou to lidé s vyvinutým nutkáním k dokonalosti, tedy ti přehnaně zodpovědní a pracovití, co si raději všechno udělají sami. A také ti, kteří se podceňují, moc si nevěří, bojí se vymezit. A nebo třeba lidé, kteří sklenici vidí vždycky poloprázdnou nežli poloplnou, tedy skeptici. Jste v ohrožení i vy? V běžné praxi se to pozná podle toho, co vám nejčastěji naskakuje v hlavě. Odborně se tomu říká poháněcí mechanismy. Fungují bez našeho vědomí a jsou v nás tak hluboce zakořeněné, že už je ani nevnímáme. Psychologové o nich dokonce hovoří jako o scénáři, podle nějž se život každého jedince odvíjí. Co vám hlas uvnitř hlavy říká? Jestli něco ve smyslu ‚Buď silná‘, ‚Buď dokonalá!‘, ‚Buď se všemi zadobře!‘, ‚Zaber!‘, je velmi pravděpodobné, že žijete v chronickém stresu, který vás dříve nebo později dostane.

shutterstock_217931941

Chyťte zloděje!

Cokoli změnit je téměř nad lidské síly, protože změna zvyků, natož životního stylu vyžaduje spoustu energie. A tu teď nemáte. Proto zkuste to nejjednodušší – popovídejte si sama sebou a svůj stres zmapujte. Třeba zjistíte, že stačí maličkost, aby se vám ulevilo. Vezměte si tužku a papír a doprostřed nakreslete sebe jako kruh. Kolem něj rozmístěte a  heslovitě popište dobré a špatné vlivy jako tře- ba ‚hudba‘, ‚oblíbený seriál‘, ,kamarádka‘, ‚čtení knih‘, ‚arogantní šéf‘, ‚synovy trojky‘, ‚manželova posilovna třikrát týdně‘, ‚po- vinné návštěvy matky‘, ‚tátovy nálady‘, ‚vaření sedm dní v týdnu‘… To, co vám energii bere, k sobě (tedy ke kruhu) propojte přerušovanou čarou, co vás nabíjí, čarou plnou. Důležité je být co nejvíc konkrétní. Nakonec se podívejte, kolik ‚zlodějů‘ kolem sebe máte, a co vám naopak energii dodává. A  zkuste ‚zloděje‘ i  ‚baterky‘ dostat do rovnováhy. Spolehlivě pro začátek funguje, když se vrátíte k tomu, co jste léta nedělala – k  malování obrázků, vyšívání, pěstování sukulentů… Důležité je, aby to byla činnost, při níž zcela zapomenete na všechno ostatní. Hlavně to dělejte pravidelně. A  protože na  to potřebujete čas, možná konečně sebere dost síly či odvahy delegovat část svých povinností na jiné.

Sežeňte nové dodavatele

Přebývají-li ve  vaší rodinné ‚elektrárně‘ peníze, je dobré je podle lékařky Heleny Máslové investovat do  dodavatelů externích – nejlépe do  uklízečky, pečovatelky nebo studentky, která bude s  dětmi objíždět kroužky a učit se s nimi násobilku. „Volný čas pak můžete strávit, jak chcete, třeba koukáním do  blba, někdy je tohle vnitřní zklidnění ta nejužitečnější varianta,“ myslí si lékařka. Jestli si nejste jistá a trápí vás výčitky, že matku už nechcete pořád dokola vozit po vyšetřeních nebo dělat teplé večeře den co den, dejte na radu dobré přítelkyně, které důvěřujete. Naznačte hned od začátku, že od  ní potřebujete poradit. Celou dobu se držte daného tématu. Popište svou momentální situaci a zeptejte se na její názor: Co bys na mém místě dělala ty? Nejprve ji vyslechněte, aniž byste se ospravedlňovala, a  nechte si to do  druhého dne projít hlavou. Popřemýšlejte, zda jsou její návrhy smysluplné a  zda jste schopna je uskutečnit. Pokud se její názor zcela rozchází s vaším dosavadním přesvědčením, měla byste pravděpodobně něco změnit.

My dva a čas

V  rodině je nejdůležitější loajalita a  přátelství dvou největších dodavatelů, tedy manželského páru. Máte-li pocit, že tohle už mezi vámi nefunguje tak, jak má, je na  čase pokusit se to trochu oprášit.

Vnímáte-li vztah s mužem jako prioritu, nebude to vůbec těžké. Vyjeďte si někam sami dva, bez dětí a užijte si zábavu. Stačí prodloužený víkend. Získáte tím nejen společný zážitek, ale díky fyzickému odstupu od každodenních starostí i nadhled. O to spíš pak budete vědět, co dalšího začít dělat jinak, aby vám bylo brzy líp.

K lásce stresu netřeba

Děti jsou zdrojem stresu zcela objektivně, byť jsou zá- roveň i zdrojem radosti. Ve chvíli, kdy ale nemáte dost času věnovat se jim tak, jak si představujete, máte pocit, že vše musí být perfektní a každý z rodiny spokojený, začíná se hladina stresu radikálně zvyšovat. I proto radím napsat si do  diáře větu, kterou psychologové považují za zlaté antistresové pravidlo: ‚K lásce není třeba stresu‘. Jinak řečeno, můžete někoho milovat – děti, manžela a  tak dále – aniž přebíráte zodpovědnost za  to, že budou šťastní. O to ať se postarají sami. Na vás je, abyste jim hodně často dávala najevo, že vám na nich záleží. To ale znamená, že se musíte v  první řadě postarat sama o sebe. Protože komu nezáleží na sobě, nemůže o tom přesvědčovat druhé.

JAK SE ZBAVIT CHRONICKÉHO STRESU

Dovolte si přemýšlet jinak, než jste zvyklá, a tato ‚dovolení‘ si neustále opakujte, než vám přejdou do krve. Jestliže si často říkáte ‚Buď silná!‘, zkuste si začít říkat ‚Mluv o svých přáních!‘. Máte právo si říct o pomoc i mít špatné pocity a ventilovat je. Jestliže si často říkáte ‚Musíš být dokonalá!‘ , zkuste místo toho větu ‚Jsi skvělá taková, jaká jsi!‘ . Je normální dělat chyby a nemusíte se pořád omlouvat. O to spíš budete shovívavá k chybám ostatních. A nepolezou vám tolik na nervy. Jestliže si často říkáte ‚Buď se všemi zadobře!‘ , zkuste větu ‚Zaměř se sama na sebe!‘. Berte své potřeby, pocity a myšlenky vážně a zacho- vejte klid, i když jsou s vámi druzí nespokojení. Jestliže si často říkáte ‚Zaber!‘, zkus- te větu ‚Zůstaň v klidu!‘. Vždycky se můžete podle svých aktuálních možností a schopností rozhodnout, zda některé věci dělat budete, nebo ne. Svět se i tak bude točit dál. (Zdroj: Christian Stock, Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout, vydala Grada)

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.