Nevěra je zvláště u žen nakažlivá

Rozhovor s manželským poradcem Petrem Šmolkou o tom, jak o nevěře mluvit s kamarády nebo vlastní matkou.

Když za mnou přijde kamarád/kamarádka, že je své ženě/muži nevěrný(á), jak mám reagovat?

Ve vlastním zájmu byste si neprodleně měli nasadit roušku a pro jistou se nechat přeočkovat. Nevěry jsou totiž – zvláště pak u žen – nejméně tak nakažlivé, jako například prasečí chřipka.

Můžu jim vůbec něco radit?

Nejdřív bych se začal pídit po důvodech, které je k podobnému sdělení vedly. Pokud se chtěli jen pochlubit, bude zřejmě vhodné nějaké neutrální„hmmm“. Horší je, když si z vás chtějí udělat spolupachatele. Nejčastěji tím, že jim pro jejich zálety budete před jejich legálními partnery poskytovat alibi. Pak zní přiměřená odpověď:‚Nezlob se, ale do toho mě netahej!‘ Už vůbec byste se neměli nechat vmanipulovat do role pomyslných rádců. V tom případě je nejlepší odkázat je do patřičných mezí. Tou je v daném případě zřejmě nejbližší manželská poradna.

Jak se má zachovat matka nebo tchyně, když se to u mladých provalí?

Rodiče by neměli přijmout roli arbitrů, natož mentorů. Už proto, že jakýkoli tlak na nevěrníka bývá nejen neúčinný, ale často je dokonce kontraproduktivní. Pokud by přesto měli potřebu ventilovat alespoň nějaký názor, pak zřejmě nic nezkazí konstatováním, že je mají oba rádi, a že by uvítali, kdyby se jim podařilo nynější krizi překonat.

Co takzvaně dovolit puberťáckým dětem, mohou do toho mluvit?

Zůstanu-li u ideálních představ, pak by bylo dobré, aby od obou rodičů, nejlépe zároveň, zaznělo, že tohle si musíme vyřešit především my dva dospělí spolu. I odsuzující postoj dětí může totiž v nevěrníkovi posílit pocit, že mu nikdo jeho velkou lásku nepřeje a o to víc že si ji musí hájit a chránit.

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.