Cvičení začíná v hlavě aneb I na pohyb jděte s rozmyslem

Cvičení začíná v hlavě aneb I na pohyb jděte s rozmyslem

Jelikož pomalu ale jistě přichází jaro, tak spousta z nás začíná uvažovat nad tím, jak to zařídit, abychom byli krásné, či krásní v létě do plavek. I proto jsem se dnes rozhodla napsat pár tipů před tím, než se pustíme do předělávání našich postav, se kterými nejsme spokojeni.

Sama se cvičení věnuji již řadu let, a tak se s vámi podělím o některé tipy a myšlenky, které mi pomohly k tomu, aby se cvičení stalo naprosto běžnou součástí mého života.

Jak z názvu článku vyplývá, tak se nebudeme zabývat tím, jak správně cvičit, ale spíše jaké postoje a myšlenky je užitečné si nastavit, abychom tak předešli neustálým „začátkům“ a pak rychlým koncům našich předsevzetí. Proto je dnešní článek věnovaný hlavně těm, kteří zatím příliš pohybu ve svém životě nemají, ale rádi by ho začlenili do své denní rutiny.

První, na co bych ráda upozornila, je zaměřit se na vlastní motivaci toho, proč chcete vůbec začít sportovat. Není dobré mít jako hlavní motivaci touhu zhubnout. Sice je to celkem pochopitelné, jelikož to, že bychom “měli hubnout” na nás neustále útočí ze všech stran, ať se jedná o naše vnitřní přání, tak jde i o informace z médií a od okolí.

Proč varuji před tímto nastavením v hlavě? Náš mozek totiž chuť zhubnout vlastně vnímá jako touhu po tom zchudnout. A kdo by dobrovolně chudnul? A tak se chová i naše tělo. Pokud dostává tuto informaci, tak se prostě začne bránit a ještě více schraňovat své poklady v podobě tukových zásob. I proto doporučuji nalézt si pro sebe nějaký jiný a hlavně pro vás uvěřitelný důvod. Ten by měl být definovaný v pozitivním slova smyslu. Tudíž si přejte to, čeho si přejete dosáhnout, a ne to, čeho nechcete. Například: Chci zpevňovat, či formovat postavu. Nebo také zvyšovat svoji kondici. Chci si zlepšovat své zdraví, sílu, odolnost, či cokoliv jiného, co vám bude znít lákavě. Pokud budete umět definovat svůj cíl ještě konkrétněji, tak jedině dobře a pak to může vypadat tak, že si budete dávat postupné konkrétní cíle. Jako příklad uvedu něco z běhání, kde může být prvním cílem uběhnout v kuse 100 metrů, nebo být schopen běžet tři minuty a to postupně navyšovat a to buď na vzdálenost, nebo později i na fyzickou náročnost a tak se může vaším cílem stát i to, že vyběhnete nějaký pěkně prudký kopec, či zaběhnete závod.

Proč mi přijde důležité si najít pozitivní motivaci ke cvičení? Pokud na sebe totiž budete používat metodu biče, tak se vám prostě cvičení a pohyb zprotiví ještě dříve, než začnete. Jestliže začínáte cvičit z důvodu, že byste měli a ne, že skutečně chcete, tak to pak dopadne většinou tak, že se sami sobě stanete dráby anebo vyčítajícími nepřáteli a k tomu má opět naše podvědomí velký odpor. Jistě si sami vzpomenete na své dětství, kdy jste dostávali „dobré“, co byste měli dělat a neděláte to. Tyto rady v lidech často vyvolávají pocit viny a nechuti.

Takže co s tím?

Najděte si svůj dobrý důvod k pohybu a pak si zadávejte malé postupné a hlavně pro vás splnitelné cíle. Důležité je, že si musíte povolit „selhání“. To znamená, že i když si naplánujete plní elánu, že začnete cvičit pravidelně třikrát týdně a pak se vám někdy nechce, tak místo výčitek se sami sebe zeptejte, co byste rádi dělali místo toho ten den a to opravdu s chutí udělejte (i kdyby to mělo být sledování super filmu, nebo válení na pohovce).

Několik mýtů, které často brání tomu vůbec začít

  1. Cvičení je dřina: Ano, ale jen pokud si to tak sami nastavíte. Podle mne by mělo být cvičení hlavně zábava, a proto si myslím, že je důležité si vybírat takový pohyb, který vám vyhovuje. Nač začínat hned s běháním, když se můžete jít projít? Anebo, proč se rovnou ztrhat, když si můžete udělat jen pár cviků a mít z toho dobrý pocit.
  2. Ke cvičení potřebuji pevnou vůli: tak toto je dle mého ten největší mýtus, který používá většina sportuchtivých jako svoji výmluvu, proč nezačít. Pokud bych měla používat svoji vůli k tomu, abych cvičila, tak bych se i vzhledem k předchozím myšlenkám o obraně naší psychiky k pohybu prostě nedonutila. K čemukoliv se nutíme, tak tomu se se stejnou či větší silou bráníme. A proto nepoužívejte svoji vůli, nebo tlak sami na sebe, ale spíše zkoumejte, který pohyb by vám ten den podle vás udělal dobře. Můžete se prostě klidně jen protáhnout, zatančit si, projít se, či zamlátit do polštáře. Nejvíce mi v tom pomáhá to, že si opravdu, než začnu cvičit, představím, na co mám momentálně chuť a energii a to pak jdu dělat. Buďte k sobě a svému tělu laskaví a ono vám to pak mnohonásobně vrátí dobrým pocitem, který pak budete chtít zažívat častěji a tak se postupně bude stávat sport běžnou součástí vašich životů, jelikož proč byste nedělali to, co vám dělá dobře.
  3. Nemám na cvičení čas: Vzhledem k tomu, že naše tělo nepotřebuje zvláštní hodiny ve fitku ani nic podobného – i když se to nevylučuje. Tak lze tento mýtus vyvrátit tím, že k tomu, abychom se pohybovali, nutně nepotřebujeme čas navíc. Leckdy stačí začít přemýšlet, kde a jaký pohyb svému tělu mohu dopřát a to klidně v práci chůzí po schodech, protažením o pauze, jízdou na kole do práce anebo třeba i posilováním břišní stěny při čekání na tramvaj. Tohle jsou příklady za mě, ale věřím tomu, že pokud se sami sebe a svého těla zeptáte, na jaký pohyb by mělo chuť, tak vás napadne mnoho alternativ, které si sama ani nedovedu představit.

Přeji vám, aby se pohyb stal příjemnou součástí života a ne jeho strašákem.

Jana Procházková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.