Štěstí leží na talíři

Štěstí leží na talíři

Jídlo je zdroj energie. Rakouský šéfkuchař, diplomovaný dietolog a maratonec Stefan Egger tvrdí, že jídlo šité na míru je i zdrojem životní pohody.

Stefan Egger si díky své zvláštní profesní trojkombinaci vytvořil vlastní filozofii jídla: moderní stravování pro lidi, kteří chtějí být výkonní, štíhlí, ale zároveň milují dobré jídlo. Budete-li jíst kvalitní stravu, budete happy.

Co je podle vás kvalitní strava?
To, po čem se cítíte dobře. Jde jen o to si uvědomit, co vašemu  tělu  prospívá  a co mu škodí, a změnit podle toho svoje stravovací návyky.

Jenže já nejsem schopna rozpoznat, jaké jídlo tělu prospívá. To, jak se cítím, záleží přece i na mnoha jiných věcech: jak jsem se vyspala, jestli jsem ve stresu…
A možná se vám o tom vlastně vůbec nechce  přemýšlet,  viďte? Není divu, člověk je od přírody  pohodlný  a vždycky najde spoustu důvodů, aby ospravedlnil svoje prohřešky.  Jenže kauzalita může být i obrácená – to, jak jste se vyspala, a zdali jste ve stresu,  může mít částečně  na svědomí špatné  jídlo. Každé jídlo působí totiž jako lék, a kdo nezmění svůj způsob stravování, tomu pouze léky z lékárny nejsou nic platné. Jedno čínské přísloví říká, že ze třech desetin léčí lék, ze sedmi desetin správná životospráva. Z kvalitní potravy si tělo vyrábí palivo nutné pro zdravý chod organismu. Nekvalitní strava  může být naopak příčinou mnoha nemocí.

Takže si mám hlídat kalorie a živočišné tuky a budu zdravá a šťastná?
Nehleďte na kalorie, obsah tuků nebo cukrů. Pozorujte energetický účinek potravin. Lidstvo přežilo po tisíce let ty nejhorší podmínky, protože  v okolní  přírodě  existuje všechno, co ke zdravému životu potřebuje. Jednoho dne ale začal člověk přírodě vnucovat svoje představy a teorie, a tím začal vlastnímu tělu škodit. Zrodil se potravinářský průmysl.

Myslíte kolu a smažené chipsy? Tomu se dneska každý poučený člověk vyhýbá.
Mnohem zrádnější  je propagace  různých průmyslových potravin jako zdrojů zdraví a štíhlosti.  Většina podniků  v potravinářském průmyslu spolupracuje s takzvanými nezávislými  institucemi,   které   vystupují na  veřejnosti   jako  neutrální   organizace a lidé jim věří. Věří, že aby bylo něco zdravé, musí to být odtučněno, vysušeno, musí se tomu uměle dodat  vitaminy a minerály… To je všechno  špatně.  Chcete-li dobře jíst, musíte znovu najít ztracený cit pro potraviny.

Co to znamená?
Potraviny mají zakódované informace a vibrace. Není brambor  jako brambor,  není zelenina jako zelenina. Potrava – to je příroda a život. Zelenina vzniká jako souhra světla, slunce  a výživných látek ze země. Podobně  funguje  naše  tělo.  To, co jíme, není jen součet kalorií, ale součet různých zdrojů energie, které tělu dodáváme.

Myslíte si, že když mám chuť na vepřové, mluví ze mne cit pro potraviny? Popravdě řečeno ho nedoporučuje žádná dieta na světě…
Zapomeňte  na to, že některá  surovina  je správná a jiná špatná. Každý člověk je jiný a na různé potraviny jinak reaguje. Jedním z fenoménů  přírody je fantastická schopnost  přizpůsobit  se vnějším podmínkám. Proto je důležité hlavně to, odkud pocházíme a jak se stravovali naši předkové. Chcete-li být štíhlí a zdraví, měli byste brát v úvahu  region,  ve kterém  jste  vyrostli a ve kterém dnes žijete. Tajemství štíhlé linie nespočívá v počítání kalorií a zkoumání tabulek nebo testování diet, ale ve studiu přírody a jejích vlivů na naše tělo.

Co podle vás obsahuje ‚náš‘, tedy český a rakouský kulturní okruh?
Ve střední Evropě se lidé po tisíce let živili především rostlinnou  stravou.  Maso, drůbež a ryby (vyjma pobřežních  oblastí)  se objevovaly na stole většinou jen v neděli, a to v malém množství. Nebyly tedy nikdy hlavní  potravinou.  Ve středověku  bylo maso  symbolem  blahobytu.  Byla to také otázka prestiže a postavení ve společnosti. Myšlenkové pochody tohoto druhu jsou pořád v nás a vysvětlují i vaši náklonnost k vepřovému.

Takže mi ho přece jen zakážete?
V rozumném  množství si ho klidně dejte. Ale dbejte na jeho kvalitu. V našem kulturním okruhu jsme si po tisíciletí potraviny, které denně konzumujeme, sami pěstovali. Většina lidí byla samozásobiteli  s malým políčkem a několika  domácími zvířaty – a to vše krylo denní spotřebu  potravin. Potraviny si braly živiny z půdy, vzduchu a slunečního  záření. Měly čas uzrát a plně se vyvinout. Nikoho by ani nenapadlo sklízet něco před skutečným  dozráním,  jako se to děje dnes. Stejně důležitý je také cyklus ročních období. V zimě potřebujeme jiné potraviny než v létě. V zimě musejí potraviny zahřívat, v létě spíš ochlazovat. Cit pro tyhle věci však v naší generaci úplně zmizel.

Kdo nebo co nám tedy škodí nejvíc?
Zhruba před padesáti lety došlo k radikální změně: průmysl převzal roli zásobovače potravinami.  Dokázal vyrábět  rychleji a ve větším množství než kterýkoli sedlák. Výsledkem  byla obrovská  pole,  pěstování v takových lokalitách,  kde bylo možné dosahovat maximálních výnosů. S pomocí chemie průmysl vyřešil i problém trvanlivosti potravin.  V důsledku tahle  syntetická  výroba potravin otevřela novou kapitolu i v našem zdravotnictví. Po celý rok se živíme stejně a důsledkem  toho je nadváha a civilizační nemoci.

Proč bojujete proti prodloužené trvanlivosti potravin?
Vzpomínáte si na dokumentární filmy, které  zaznamenávaly po několik dlouhých měsíců hamburger a hranolky? Na pohled vypadaly stále stejně,  říká  se  tomu optická  životnost‘. To je bohužel úkolem potravinářského průmyslu: aby potravina dlouho vypadala dobře. Jenže to znamená,  že je zapotřebí odstranit přirozený zánik  surovin a dosáhnout té nekonečné ‚optické životnosti‘. Jenže čím déle je potravina poživatelná, tím méně je v ní života. Protože život znamená  proces a vývoj.

Co je vlastně na optické životnosti prakticky špatného?
Našimi buňkami pronikají živiny a kyslík. Tyto dvě složky jsou rozhodujícím palivem. Tato kombinace  tvoří život. Dodáváme-li tělu stále méně hodnotnou  potravu, zároveň vdechujeme škodlivé látky ze vzduchu a sotva se pohybujeme, nemůžeme se divit, že výkonnost  našeho těla klesá. Nedaří se mu totiž likvidovat všechny odpadní látky z těla dostatečnou rychlostí, takže se logicky někde hromadí. Už německá přírodovědkyně a léčitelka Hildegard  von Bingen, která žila ve dvanáctém  století, hlásala, že naše každodenní energie  a spiritualita  závisí na stravě,  kterou jíme. Čím vyšší kvalita potravin a čím lépe jsou navzájem zkombinovány  a sladěny,  tím více budeme mít energie a životního optimismu.

Stefan Egger (37), šéfkuchař hotelu Theresa v Zell am Zillertal
Někdejší vytrvalostní běžec, kterého na dráhu šéfkuchaře a dietologa poslalo vlastní podlomené zdraví. Jeho kuchyň patří k tomu nejlepšímu, co vám dnes rakouské Alpy mohou nabídnout. Vaří výhradně z místních potravin, vyznává sezonní stravu.

Mirka Zlatníková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.