Montessori: Naše děti ‚dys‘ nemají

Montessori: Naše děti ‚dys‘ nemají

O tom, jak uspějí ve škole, rozhoduje do značné míry i to, čemu je před tím (ne)naučí ve školce. Jenže dneska, kdy už téměř každá školka nabízí dokonalý servis i prostředí, odhadnete jen stěží, zdali v ní dítě skutečně dostává vše, co potřebuje. Podle dlouholeté učitelky a ředitelky Montessori školky Kláry Markuciové se to ale poznat dá. A to už po měsíci docházky. Všímejte si, jak se dítě chová na pískovišti nebo zdali začalo vracet věci na své místo.

Jak poznám, že je o mé dítě osm hodin denně opravdu dobře postaráno?

Naši rodiče nám už po čtyřech týdnech s úsměvem vyprávějí, že jim dítě doma ukazuje, jak se co dělá.  Samo si třeba prostře nebo uklidí ze stolu. Nebo se na pískovišti přestává prát o hračky
a snáze nachází řešení konfliktních situací. Třeba tak, že nabídne výměnou hračku svoji. Je zkrátka samostatné, přirozeně aktivní a tvoří si dobré sociální vazby s ostatními.

Opravdu by po sobě mělo ve třech letech uklízet?

Dospělý člověk se na potřebu řádu obvykle dívá z vnějšku. Myslí si, že ho musí dítě naučit. Ono je to však obráceně. Řád je přirozená lidská tendence, se kterou se dítě rodí, a dospělí vytváří podmínky pro to, aby jej mohlo realizovat. A to už odmalička. Do šesti let je dítě hotové, většina toho podstatného se navíc zformuje už do tří let. Kromě akademických znalostí a životních zkušeností je tedy s nástupem do školy kompletním člověkem. To znamená, že co se v něm do té doby podpořilo a rozvinulo, stává se jeho bohatstvím. A naopak. Co se pokazilo, to se v budoucnu  už jenom opravuje. Do světa tak dítě odchází s ‚batůžkem‘ větším nebo menším.

K vám do školky chodí děti od osmnácti měsíců. Ty taky vědí, co kam patří?

Právě dítě kolem dvou let je přímo hladové po zážitcích spojených s řádem a pravidelností, současný svět však říká: ‚Nechte tomu volnost, je ještě malé!‘ Bez řádu a přehlednosti se ale dítě
v tom obrovském světě cítí ztracené a to v něm tvoří napětí. Když naopak zažívá pravidelnost
v tom, že v konkrétní dobu chodí spát, že věci mají své místo nebo že je oběd přesně v poledne, získává ve svět důvěru.

Jak dítě naučím uklízet si po sobě kostky?

Musíte se umět zastavit a popřemýšlet, co můžete udělat pro to, aby se vaše dítě cítilo přirozeně. Jestliže se tak bude cítit, automaticky v něm vyvstane potřeba řádu a respektu vůči svému okolí
a nebude mít tendenci žádné hranice překračovat a tedy nevracet třeba kostky do krabice. Nejdříve zaveďte řád do vašeho rodinného života. Pak dítěti pomozte naučit pečovat o sebe a věci kolem. I proto máme ve školce třídy uzpůsobené podle velikosti a potřeb dětí tak, aby například už ve dvou letech mohly po sobě umýt nádobí, otřít prach na listech rostlin nebo si složit oblečení do poličky. Proč? Děti se nerodí jenom s touhou po řádu, ale i po dokonalosti, kráse a harmonii. Chtějí mít kolem sebe hezké a čisté prostředí.

Takže bude mýt rádo nádobí, protože já mu pořídím stoličku, aby dosáhlo na dřez?

Pokud to dítěti ukážete v pravý čas, bude pro něho mytí nádobí přirozenou věcí, jako je třeba oblékání. Když mu to navíc ukážete beze spěchu, nebude mít potřebu talíř rozbíjet nebo s ním pobíhat po kuchyni. Takto mu postupně podle jeho tempa představujete, jak to na světě chodí. Dítě má navíc potřebu být přesné, takže i batoleti, když pomalu a pečlivě ukážete, jak se dává lžička do hrnku, že tam jemně a pomalu klouže, aby nic nevychrstlo, bude to dělat také. Protože mu to bude příjemné. A když se skrze tenhle příjemný zážitek něčemu novému naučí, bude to samozřejmě i dál rádo opakovat. I proto nemají naše děti s nástupem do školy problémy
s koncentrací nebo hyperaktivitou. Není důvod. Tyhle problémy obvykle vyvstávají, když dítě vyrůstá v prostředí, kde je na něj tlačeno nebo je s ním necitlivě zacházeno. Pak si musí pomoci jinak. Tohle se ale u nás neděje.

V čem jste tak výjimeční?

Nikdo doposud neudělal to, co lékařka Marie Montessori, když zmapovala jednotlivá senzitivní období ve vývoji dítěte.  V  Montessori  školkách je respektují a umožňují uspokojit potřebu dítěte naučit se v daný okamžik konkrétní dovednosti. To, čím jsme výjimeční my, je NestLingue přístup, který jedinečným způsobem pracuje s vrozeným nadáním dítěte, největším zdrojem síly a pocitu štěstí v člověku.

Děti, které absolvovaly vaši školku, skutečně nemají poruchy učení včetně ADHD nebo dyslexie?

Nemají, protože dostávají přesně to, co potřebují, v čase, kdy to potřebují a způsobem, jakým to potřebují. Nejlépe to vidím na takzvaných problémových dětech, které k nám přijdou z jiné školky. Když k nám takové dítě přijde, ze všeho nejdříve mu dáme vědět, že ho slyšíme, vidíme a že jsme tu s ním. Velmi rychle, leckdy už do měsíce, ztrácí vnitřní napětí, uklidňuje se, až nakonec samo řekne:  ‚Chtěl bych to zkusit sám…‘ Vlastní vědomá činnost je kouzelným proutkem pro rozpuštění všech poruch učení. Uvolnit se je podle mého nejdůležitější. Já rodičům často říkám: ‚Vaše dítě se narodilo plně vybavené proto, aby tenhle život zvládlo. Důvěřujte mu‘.

Klára Markuciová

Vystudovala všeobecnou ekonomiku a obor učitelství odborných předmětů na středních odborných školách na Pedagogické fakultě UK v Praze. Po vystudování Diplomového kurzu Montessori začala učit v montessori mateřské škole, dnes je ředitelkou jedné z nich, NestLingue Montessori školky na pražském Chodově.

Je členkou Montessori Asociace ČR, absolventkou AMI (Association Montessori Internationale)
a profesionální terapeutkou kraniosacrální biodynamiky.

Sama děti nemá kvůli těžké autohavárii, kterou prožila ve svých dvaceti letech. Okomentovala to pro KONDICI slovy: „Pochopila jsem tenkrát, že život má širší rozměr, takže v jistém smyslu pro mě byla ta nehoda největší dar.“

Jak se učí podle Montessori

Italská lékařka Marie Montessori (1870–1952), která se mimochodem stala první ženou, která
v Itálii získala diplom z medicíny, vypozorovala, že malé dítě potřebuje dvě věci: dostatek času
a prostoru. Zároveň popsala budoucí klíčový princip tzv. Montessori pedagogiky: Potřeba učit se, porozumět okolí a vyznat se v souvislostech je v každém dítěti geneticky zakódována. Při výchově a učení proto stačí respektovat individuální vývoj dítěte a také jeho ‚poklad‘ – senzitivní fáze, tedy jednotlivá období, kdy je dítě naladěno pro získání určitých dovedností, učí se jim téměř samo
a bez velké námahy.  Nejsilněji právě v období do šesti let. Pokud se jednotlivé senzitivní fáze nevyužijí, dítě se může danou věc sice naučit později, ale s vynaložením daleko většího úsilí.

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.