Na prvním místě je manžel

Na prvním místě je manžel

Ve světě známé dětské psycholožky Jiřiny Prekopové by dítě nespávalo pravidelně v ložnici svých rodičů a první by u rodinného stolu dostával polévku otec jako hlava rodiny. „Porušujeme staré dobré řády a to se obrací proti nám,“ tvrdí psycholožka.

Dřív byly děti hodnější, říkají všichni. Myslíte si to také?

Agresivní byly vždycky. Tenhle sklon máme už od Kaina a Abela – prvních dětí na světě. Dřív se jen neodvažovaly projevit se. Kdyby řekly mamince: „Tys mě naštvala, nesnáším tě!“, poslala by je na struhadlo do kouta. Ale měly to v sobě a užíraly se. Z toho jsou pak v dospělosti žlučové kameny, žaludeční vředy a všechny ty psychosomatické problémy 
a nemoci.

Dnes se odváží, takže budou jednou alespoň zdravější…

To víte, že ano! Dítě by mělo projevovat negativní emoce, ale zároveň by se mělo učit projevovat je kultivovaným způsobem.

To se učí jak?

Třeba tak, že se budete s mužem hádat před dětmi, je-li to téma, které to snese, a nebudete je posílat do pokojíčku. Aby viděly, jak se nepříjemné věci říkají. Že si při tom koukáme z očí do očí a neskončíme dřív, než- li se neusmíříme. Největší hrůza je, když táta práskne dvěřmi a zavře se u počítače, máma odejde nakupovat a dítě si zoufá, že je konec. Pak jsou z toho ta zlostná, nejistá, hyperaktivní a depresivní stvoření. Každý konflikt se musí vyřídit dřív, než zapadne slunce.

Co když to nejde a jsme na sebe pořád naštvaní? To nebude dobrý příklad dětem…
Zaútočit nebo utéct, to dovede každý tygr nebo krokodýl. To jsou jen hormony, instinkty a pudy. Jenže my jsme lidi. Nemáme jenom hormony, máme rozum tady nahoře a taky svědomí a zodpovědnost. Prakticky se to dělá tak, že neustále udržujete oční kontakt. Vidíte, co druhý v očích má, jestli očekávání, zlost, touhu nebo strach, on vidí, co v nich máte vy. Navzájem se tak empaticky zrcadlíte a spontánně si hledáte cestu jeden k druhému. To je ta chvíle, kdy můžete říct, to je mi líto, cos mi udělal, udělala…

A když to nepomůže, mám ho obejmout jako jste to předváděla v Show Jana Krause?
Ano, oční kontakt je první stupeň terapie pevným objetím. Druhý stupeň je mírný fyzický kontakt. Dotknete se toho druhého třeba malíčkem a uvidíte. Skoro jistě převáží pocit, že se máte vlastně rádi. A když nepomůže ani to, jděte, obejměte ho a řekněte mu, co cítíte. To se musí dělat mezi manžely i mezi rodiči a dětmi.

Nás rodiče sem tam zfackovali, my to neděláme. Je to dobře?

Ano, tělesné tresty stejně jako vyhazovy typu ‚Jdi pryč, nechci tě ani vidět!‘ nejsou dobré.

Také se ale často hroutíme a máme pocit, že doma vládne dítě. Kde se stala chyba?
Nedávno mi volala mladá maminka: ‚Co mám dělat s mým dítětem, ono se nechce nechat přebalit?!‘ Tomu dítěti byl rok a půl, kopalo nožičkama a máma ho přemlouvala, ať toho nechá. Nenechalo a ona si nevěděla rady. Zřejmě měla velmi přísnou výchovu a tak teď dělá opak.

Co jste jí poradila?
Chcete to dítě přebalit? Tak to udělejte! Rodiče jsou velcí, dítě je malé. Rodiče jsou dospělí, dítě ještě ne. Rodiče vědí, dítě ještě neví. To jsou staré dobré řády. Jen se na ně nějak pozapomnělo.

Proto tu máme malé tyrany?

Ano. Začalo to tím, že rodiče dělali opak toho, co jejich rodiče. Jenže pak je tak snadné sklouznout z jednoho extrému do druhého. V Německu právě k tomuhle došlo – táta s mámou dítěti plnili všechna přání včetně toho, že dítě bude jíst jenom tenhle jogurt a bude ho jíst touhle lžičkou a žádnou jinou. To všechno ve jménu svobody. Vyrostla generace sobců bez frustrační tolerance, protože když byli malí, dělali si, co chtěli. Dneska jim mimo jiné kolabují manželství. Nenaučili se něco vydržet, obětovat se. I proto dítě potřebuje hranice a řády.

Facky jsou zakázané, co tedy funguje?
Jednoduché věci, které fungovaly vždycky: že se vychovává cukrem a bičem, ale ten cukr je na prvním místě. I když dítě nemá výsledky, které si představuji, je vždycky na místě pochvala – snažil ses a to je úžasné! Tím spíš je šance, že příště bude jednička. Že ‚ano‘ a ‚ne‘ je jednoznačné ‚ano‘ a ‚ne‘ bez slovního driblingu mezi tím. Že na prvním místě je manžel, pak teprve dítě. Ženy mívají pocit, že by se spíše měly věnovat dítěti než svému muži, ale to je proti řádu.

Vy jste také v jednom rozhovoru řekla, že by muž dokonce neměl ani vařit…
Že chlap vaří a chodí nakupovat, podle mého dobře není. Ale dá se to přežít, když si jej za to žena váží a ctí jej. Pak to neškodí.

A co škodí?

Když se ke svému muži nechováte jako k rovnocennému partnerovi. A když se žena nechová jako žena a muž jako muž. Pak se to nenaučí ani jejich děti.

Co to znamená prakticky?
To jsou prosté zákony přírody. Muž je hranatý, přímý a průhledný, žena oblá, tajemná a nadaná svůdností. Svádí muže a motivuje jej, aniž by si hrála na generála. Neříká ‚Uvař!‘, ale ‚Budu tak šťastná, když uvaříš, ty to tak dobře umíš…‘ Pak je všechno v pořádku.

To uměly naše matky…

A vy jste jim to zazlívaly. A dneska jsme tak daleko, že ženy své muže neuznávají. Proto tolik rozvodů a svobodných matek. Výsledek? Děti žijí ve smutku a zmatku, osm z deseti chlapců trpí hyperaktivitou. Chybí jim táta jako vzor. Nahrává tomu i společenské klima. Vždyť posledních dvacet let ženám všichni radili, jak žít bez chlapa, protože on je přece blokuje a nemohou se vedle něj rozvíjet. Zároveň se investovaly hromady peněz do výzkumů na téma‚muži a ženy jsou stejní‘. Je fajn, že se dokázalo, že ženy umí řídit auto nebo firmu, že zkrátka nejsme blbé, ale tím bychom přece neměly ztrácet svoji ženskost.

Co podle vás dnes muži doma postrádají nejvíc?
Mateřské teplo. Muži ho potřebují, o dětech ani nemluvě. Neznamená to, že se ke svému muži budete chovat jako matka, ale že se bude cítit vždycky přijímaný bez nějakých podmínek: jsi tady doma, spolehni se na mě, umím tě potěšit, umím tě vzít do náruče. To je to pravé ženství. Když je ale ženská ženskou jen napůl – ani ryba ani rak – ztratí chlap svoji přímočarost, ochranitelské pudy a pak i své mužství. Zkrátka to přestane fungovat. Němky dnes navštěvují různé ezoterické kurzy a šamany, a tak se od svých mužů vzdalují ještě víc. V ezoterice ženskou nedožene žádný chlap, takže dříve nebo později se takové manželství rozpadne. Rozžije se. Bohužel tahle móda už přicházíi do Čech

Jiřina Prekopová (82)

  • Její nejslavnější kniha Malý tyran vyšla poprvé v roce 1988. Jiřina Prekopová žila tehdy v Německu už téměř dvacet let a viděla vyrůstat generaci dětí, které si dělaly, co chtěly. Jejich rodiče byli nešťastní, frustrovaní a vyčerpaní. Kniha byla téměř ihned vyprodána a vzápětí přeložena do šestadvaceti jazyků. Úspěšně se prodává dodnes.
  • Žije stále v německém Lindau, ale do Čech jezdí pravidelně přednášet.
  • V Čechách a na Slovensku získávají na oblibě její kurzy Škola lásky v rodině o vzájemné komunikaci.
  • Je propagátorkou terapie pevným objetím – metody zvládání konfliktů mezi lidmi.

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.

  1. Radka | 30. 04. 2016 v 09:08

    No vidíte a já zrovna nejvíc postrádám z dětství to pevné objetí. ..celkovou filozofii neznám, ale v článku se rozhodně nemluví tak vyhraněně jak píšete… co se týká dětských pokojíčků asi jste to nečetla, viďte? Zdá se mi to jako velmi vyrovnaný rozumný názor.

  2. Jiřinka | 29. 04. 2016 v 13:22

    Krásný článek. Pokud je mezi partnery skutečná láska, chlap se chová jako chlap, pak se nedá článku vůbec nic vytknout. Více uvědomělých chlapů (a v reakci na komentář pod článkem) u žen.

  3. peto | 29. 04. 2016 v 12:22

    žiadne rozpisovanie nie je nutné! leona dolejšová – si jednoducho PIČA! tebe patrí do ruky lopata a krumpáč a o zbytok by sa mali postarať Uranové doly Příbram. O živote ťa tvoj otec nenaučil NIČ

  4. Jakub | 29. 04. 2016 v 10:19

    S komentářem paní Dolejšové musím v něčem nesouhlasit. Objetí dítěte je podle Vás týrání ? OK. Já své děti objímat budu. Mohl bych se Vás zeptat k čemu je v rodině otec když na prvním místě je dítě ? Jaký bude mít dítě k otci vztah když velitel bude manželka, která bude mít první a poslední slovo, všechno ví nejlíp a otec bude mít místo až za dítětem ? Otec bude k smíchu a za pitomce ! Dokud nejsou partneři rovnocenní s jasnou úlohou otce a matky, nemusí žádná rodina existovat. Ženské můžou vychovávat děti samy.
    Navíc Vás chci ubezpečit, že já jako chlap někdy taky potřebuji obejmout. Možná jsem nezralý, ale této skutečnosti nic nemění a rozhodně se za to nestydím.
    Pokud Vy nepotřebujete vedle sebe manžela, partnera, otce svých dětí jehož úloha je nezpochybnitelná tak Vám gratuluji.
    Dovoluji si tvrdit, že my jako rodina s malými dětmi fungujeme i v klasickém modelu otec – matka s malými dětmi a věřte, že manželku na řetězu u plotny nedržím. Navíc musím říct, že i kdybych se na hlavu stavěl, tak maminka je prostě maminka.
    Jinak s dětmi normálně v posteli spíme. Toto bych asi neřešil. Do pokojíčku si malá chodí hrávat sama, takže bych neřekl že by to brala jako dětský koncentrák.
    Možná by lidi konečně mohli přestat řešit blbiny, podívat se na sebe do zrcadla a začít normálně žít bez pouček, jak říkáte Vy “selským rozumem”

  5. Meggy | 28. 04. 2016 v 23:28

    Ano, souzním s tím. Naše děti jsou naše zlatíčka. Starší 5 letá dostala vždy co chtěla a potřebovala, pokud to šlo. A dnes? Není ochotná pochopit, že i maminka s tatínkem chtějí nějaký čas jen pro sebe. Proč taky? Vždyť ona je potřebuje pořád a hned. Proto doporučuji-milujte své děti, ale dávejte jim zdravé hranice už odmala. Naučte je slovu-POČKEJ, NE. Jinak budete mít problém. Ano, proč by něměli počkat, než dostane jídlo nejprve hlava rodiny? Vypoví to o tom, že na prvním místě je pro ženu její partner a hned po něm děti. Vše je o domluvě těch dvou. Ale často vídám nespokojené rodiče, kterým poroučí jejich vlastní děti, mají tendenci rozhodovat za celou rodinu (kam se pojede, co se nakoupí..).Taky mi tahle uvolněný výchov.moda nevyhovuje, přikláním se k moudré francouzské výchově s českými prvky co si pamatuju z dětství.

  6. Shauri | 28. 04. 2016 v 22:48

    Nemyslím, si že existuje jakákoli kuchařka nebo návod na to , jak vychovávat děti správně, a jak se chovat k manželovi, každý člověk, každé dítě, každý muž i žena je originál, a zatímco jeden muž je rád, když doma všechno obstarává žena, jiný je zas rád, když ho pustí k péči o miminko a může se podělit o ty starosti, stejně tak děti, některé děti vysloveně chtějí do svého pokojíčku, už brzy třeba ve třech letech , a jiné by spaly s maminkami v posteli třeba do pěti, myslím, že důležité je naučit se správně vnímat svou rodinu, své děti , manžela i ostatní , a podle toho co nejvíce vyhovuje, tak uzpůsobit chod rodiny. Je jasné, že každé dítě potřebuje mantinely, aby vědělo co se smí a co ne, ale nikdy bych nevyvyšovala manžela nad děti a nebo naopak děti nad manžela, pokud se tak stane, vždy je jeden frustrovaný a upozaděný, a to si myslím , že nemá být, rodina má být tým, parta, zkrátka rodina. Vše kolem nás se mění, podmínky k životu, svět kolem nás, a přežijí ti, kdo se dokáží nejlépe přizpůsobit, kdo dokáží rozpoznat změny a umně na ně zareagovat, když jsme se nedrželi starých stereotypů dříve a přešli z jeskyní a stromů do domů a bytů, musíme tak učiti i v té sociální rovině.. jinak nastane jistá velmi nezvladatelná nerovnováha , která neprospěje nikomu…

  7. Marie Konoupkova | 28. 04. 2016 v 20:50

    Paní zřejmě už trpí stareckou demencí. Takže chlap je pan tvorstvaa je vvíc než dítě? Bože,kolik ženských a nevinných dětských duši na tohle už dojelo! Názory paní “psycholozky” jsou k smíchu a již dávno prezite… Prosím,prestane publikovat takové nesmysly a vezměte si raději příklad ze západních způsobů výchovy…

  8. Mirka | 28. 04. 2016 v 20:22

    Mám ráda paní Prekopovou, její názory i beru a má téměř 100% pravdu… Ale – jedno ale tady mám – ona je jiná doba než byla a mám dojem, že bychom měly některé názory tak trochu přehodnotit – upravit danému stavu společnosti… Protože fakt, že je spousta svobodných matek a rozvedených manželství – ten určitě nezměníme, stejně jako spoustu jiných negativ vyplývajících z této doby… Ona bude ta pravda někdy v půli… Spíš bych se přikláněla k tomu přizpůsobení se dané situaci… Nevidím problém v tom, aby dítě spalo s rodiči – opravdu nevidím – dělám to také – opravdu potřebují být v bezpečí…. A ta láska by tam měla být především – to dítě ji musí opravdu cítit… S čím nesouhlasím – na prvním místě jsou u mne děti (a vždy budou) a hned vzápětí muž. A to z jednoho prostého důvodu – jsou daleko bezbrannější, zranitelnější a potřebují ochranná křídla a hodně lásky…

  9. Mo We | 28. 04. 2016 v 17:30

    Ziju v Nemecku a mohu potvrdit. Deti jsou drze, bez respektu, netolerantni, doma nepomahaji… vedi velmi brzy na co “maji pravo”, ale ne, ze by mely mit i povinnosti. Ne vsechny, ale je jich hodne. Mam stejny nazor na to, ze jejich rodice byly vychovavani pomerne prisne a mysli si, ze partnerska vychova je lepsi a prirozena. Z jednoho extremu do druheho. Ale je to jako ve vsem, nic se nema prehanet, neboli zlata stredni cesta. Dalsi generace mozna zas bude premyslet, jak to delat jinak… jestli jeste nejaka dalsi generace bude.

  10. *Marie* | 28. 04. 2016 v 11:46

    Neznamená, že čím je člověk starší, automaticky nabyl životní moudrost. Tady “krásně” autorka poukazuje na nerovnost mezi pohlavími. Muž potřebuje od své partnerky mateřské teplo?? Na to má svou maminku!! Prosím nezaměňujme si své role!! Systém je nastaven (muži) tak nešikovně, že žena musí chodit do práce a ještě má (několikrát) nižší plat. Ale to se dostávám (zdánlivě) jinam, i když tato témata s tím úzce souvisí. Model každodennosti obecně vypadá tak, že se ze ženy stává štvaná zvěř, od které se očekává, že bude matkou, ŽENOU, uklízečkou, zaměstnankyní a děvkou zároveň!…a je po ženskosti!! Autorka má v jistých bodech pravdu, ohledně komunikace mezi partnery. Dětí taktéž. Ale s patriarchálním postojem nikoli!! Před Stvořitelem jsme si všichni rovni a každý z obou pohlaví má svou nazastupitelnou roli. Nelze je tedy zaměňovat!!! Žádné z pohlaví se nemá povyšovat nad druhým. Vede to pak k nenávisti a bolesti. Ke křivdám, ze kterých jsme nemocní. Celá společnost bohužel není zdráva…..ale to už je vskutku jiný příběh 🙂

  11. magda | 28. 04. 2016 v 07:43

    Ač také nejsem fanynka terapie pevného objetí, musím uznat, že v mnohém má paní psycholožka pravdu. A nic není černobílé. Poslední dobou sleduju takový zvláštní trend v internetových diskuzích – buď se něco odsuzuje jako totálně špatné nebo se naopak vychvaluje nějaký přístup k výchově jako jediný správný. Oháníme se selským rozumem, ale víme, co ta dvě slova vlastně znamenají? Podle mě mimo jiné i toleranci k ostatním názorům a kritické zamyšlení se nad nimi. Skutečně jsme jako ženy dosáhly, čeho jsme chtěly? Být rovnocennými s muži a být na nich nezávislé? Podle mě tohle autorka vystihla i ohledně výchovy dětí – žádný extrém není dobrý. Stačí se rozhlédnout a vidíme přesně to, co popsala – muže, kteří nejsou muži a ženy, které přišly o svou ženskost. Příroda ty rozdíly mezi pohlavími nevytvořila náhodou. Děti jsou z toho dnes zmatené, tak jako z nedůsledné a příliš volné výchovy. Knihu Malý tyran jsem nečetla a nesouhlasím se vším, co propaguje p. Procházková, ale to co propagují tzv. nové směry ve výchově, očividně není dokonalé a je hloupé nekriticky všechno nové automaticky považovat za lepší. (proč je tolik rozvodů? proč jsou děti agresívnější, nemají trpělivost, snahu, motivaci, nerespektují dospělé ani sebe navzájem, jsou očividně hloupější a znuděné životem?) V minulosti se také dělaly výzkumy, podle kterých bylo správné např. nechat děti vybrečet bez vysvětlování. “Zdravý mateřský instinkt” tehdy velel zlobivé dítě zfackovat a poslat klečet na hrách. Návod na partnerský vztah a výchovu dětí neexistuje, ale kdybych měla souhlasit s jedním univerzálním, tak by to byl: přístup s otevřeným srdcem, upřímnost sám k sobě a rovnováha mezi moudrostí a soucitem.

  12. Tatiana Walzelová | 27. 04. 2016 v 10:29

    Tiež mám výhrady k určitým odsekom, ale to, že dieťa musí poznať nejaké hranice – s tým absolútne súhlasím. Učím v skupinovom vyučovaní a to by bol len chaos, keby si každé dieťa presadzovalo, čo ono chce. Je scestné organizovať “párty” pre deti, lebo aj dospelí také majú. Tiež som liezla do postele rodičom do svojich 12 rokov, ale tiež je pravda, že som sa cítila celé roky stratená. Nie kvôli otcovi, ale kvôli prístup mojej mamy ku mne. Niečo ako piate koleso u vozu.

  13. R | 26. 04. 2016 v 13:23

    Jo, a pak se nediv, kdyz te a stejne s tebou dalsich 10 “kocek” oplodni nejaky ocour a nech vas i s ditetem napospas osudu, stejne jak to v prirode kocouri delaji. Uzasna logika, pani dolejsova. Opravdu.

  14. otka | 25. 02. 2016 v 18:22

    no tak to teda pŕŕŕ, pani študovaná, milujúca Eriksona (a asi aj J.J. Rousseaua)! na Jiřinu nesiahajte, hýbete sa niekde pri jej členkoch… myslím, že VY ste nedozreli na jej slová. nechápete ich srdcom. ale dajte tomu čas, viem, že ani vy to nemyslíte zle. ale podľa ovocia rozoznáme, ktorý strom je dobrý a ktorý nie… pekný večer prajem

  15. typek | 04. 02. 2016 v 09:43

    Haha … že by potrefená husa? 🙂

    Jinak článek super.

    Díky

  16. Daniel Límec | 28. 01. 2016 v 13:51

    Já naopak nemám s JP zkušenost, která by mě apriori stavěla negativně k jejím článkům a tak mě i tenhle spíš inspiroval. Podle pani Dolejšové budu za nevyzrálého jedince, ale stále si myslím, že i vyzrálý muž může ocenit hřejivou lásku od své ženy. Ta také patří do “mateřského tepla”. Nebo je snad mužským znakem zralosti pouhá touha po svobodě a po sexu? Možná tak ve vztazích, ve kterých muž hledá jen sex a žena peníze.

  17. bobecek | 25. 01. 2016 v 21:14

    RE: leona dolejšová

    Leonko, Vy jste úplně mimo. Dítě se může zaplavovat hormony štěstí objímáním a hraním s rodiči i během dne – na jednu stranu Vám objímání dětí vadí a na druhou stranu chcete, aby spaly s rodiči. Výborný návod na výrobu deprivovaných (protože objetí během dne ne…) fracků (protože když v noci přijdou k rodičům do postele, tak je tam prostě pustíme….) a vyhynutí národa. Není lepší antikoncepce, než dítě v posteli rodičů. Prosím, ať spí matka s děckem, dokud je kojí. Ale otec musí jít každý den do práce a živit rodinu. A v době, kdy se pracuje převážně hlavou, to bez spánku opravdu nejde. 4 hodiny stačí na fyzickou regeneraci, minimálně 6 na psychickou. Nevím, jak máte velkou postel, ale já bych se se 2ma dětmi v posteli nevyspal.
    Jděte si ty Vaše sluníčkové bláboly psát někam jinam. Pokud je o Vaši argumentaci, je na úrovni řeznického psa, což mluví za vše:
    1) JP urážíte namísto věcné argumentace (jakmile někdo napíše jiný názor, než Váš sluníčkový, je deprivant a je třeba jej léčit – klasické neototalitní myšlení)
    2) používáte citové vydírání (pojem “dětský koncentrák” vypadá opravdu hezky – to zabere na každou matku, nebo si to alespoň myslíte)
    3) máváte zdravým selským rozumem a zdravým mateřským instinktem, ale ani jste pořádně nepopsala, co to je a proč vlastně tomuto názory JP odporují. Každá máma má jiný instinkt, jen vy byste jim je zglajchšaltovala všechny do stejna.

    Garantuji Vám, že rodiny podle Vašeho gusta, kde se vše podřizuje dětem a muž není mužem, ty teprve vyrábějí nešťastné děti, protože máma je od přírody zařízená, aby dětem vždy vyhověla a pokud to muž neusměrňuje přesně tak, jak píše JP (ano znamená ano a ne znamená ne), vyrůstají uřvaní rozmazlení frackové, kteří jsou permanentně deprivováni tím, že jim není vyhověno, a to i v dospělosti, protože v mládí jim maminka nakonec vyhoví vždy nebo téměř vždy. Nejsou připraveni na život, sebemenší překážka je složí. Píšete jako kdybyste měla doktorát z psychologie. Pokud ano, tak ho radši vraťte, protože Vaše teorie nejsou potvrzeny praxí.

  18. Martina | 24. 01. 2016 v 18:41

    Tak jsme se dozvěděli, co potřebuje chlap … a co potřebuje ženská? Jako obvykle nic, že?
    Vždy jsem s paní Prekopovou souhlasila, že dítě ke svému vývoji potřebuje řád a strukturu, ta ale může vypadat v každé rodině individuálně – třeba tak, že maminka pracuje a tatínek vaří nebo že dělají vše společně, nic z toho totiž nevylučuje vzájemný (!) respekt.

  19. Barbora Zdrálková | 23. 01. 2016 v 21:18

    Též se mi při čtení článku udělalo nevolno.

  20. mariona | 23. 01. 2016 v 09:55

    Šílený . . šílený názory . . zastaralý,je mě z toho špatně . .z ní.

  21. Věra Vítovcová | 23. 01. 2016 v 09:00

    Nesouhlasím s některými názory ani trochu. Jednak dnes se po ženě obvykle až na vyjímky vyžaduje, že bude domů nosit příjmy. Když ona má výdaje na to, že chce být ženou. hodně mužů se zdráhá platit svým ženám parádu. Ale každý muž je rád, když se žena líbí! Další věcí je ta, že pisatelka zřejmě asi nemá odžité to negativní ve vztahu… kdy přijde domů unavená, zdrchaná z práce, z nákupu jídla pro celou rodinu. A místo uvítání na ni drahý vybafne mezi dveřmi, jaké byly problémy. Ovšem pokud je něco příjemného, tak o tom nepadne slovo. To potom každá žena ztratí chuť a energii říct muži, že je tu pro něho.A delší věcí je, ženy utíkají k esoterice právě v momentě, kdy se doma u partnera setkávají s nezájmem řešit něco společně! A další věcí je, že dnes utíkají esoterice i pánové. O tom už pisatelka neuvažovala. A proč? Oni i muži naráží ve vztazích. A problém hyperaktivity ,není dán výchovou, ale výživou a životním stylem. A to bych chtěla zdůraznit!

  22. MM | 22. 01. 2016 v 20:18

    Na prvním místě v rodině má být matka, ta udržuje rodinu a má největší zásluhu na jejím chodu.

  23. Anna | 22. 01. 2016 v 15:36

    Osvěžující četba. Vychovala jsem tři děti jako matka a cca dva tisíce dětí jako terapeut. Je to opravdu tak – vraťme se ke tradičním hodnotám a k úplně obyčejné lidské úctě. Funguje to. Děkuji, paní Prekopová. 🙂

  24. Tomáš Holek | 22. 01. 2016 v 13:01

    vynikající článek. skvělé názory, s kterými lze jen souhlasit. Některé lidi takové názory popuzují, ale to je jen správně.

  25. František Lasovský | 22. 01. 2016 v 07:53

    Leona Dolejšová je chudák, jestlipak má štěstím naplněné manželství ?

  26. adriana | 21. 01. 2016 v 09:42

    Chci ke svému muži vzhlížet jako k hlavě rodiny, k člověku mně rovnému, který plní své úkoly, svou polovinu v naší rodině. Nic v mých očích ale neklesne tak, jako lidská bytost, která s lenosti tvrdí, že nedokáže zapnout pračku, myčku, uvařit, postarat se o děti nebo domácnost když jsem nemocná. Jako já zastanu jeho úkoly, umím přezout auto, vymalovat, opravit kapající kohoutek, chci mít vnitřní klid, že on zastane i moje. Chlap, který vyžaduje mateřkou péči, a musí být nad dítětem i ranném dětství dítěte u mě není rovnocenný partner, který se nenaučil dočasnému sebezapření a byl svou matkou rozmazlován. A navíc chlap který umí uvařit a kuchyň po sobě i uklidí, mě rozvášní víc, než když se bude celý den z rozmaru hrabat v autě, “aby mu to líp táhlo”…

  27. michaela schafferova | 21. 01. 2016 v 08:28

    moudry clanek, moc rada davam svemu muzi materske teplo, on me pak za to chrani a opatruje…

  28. George | 21. 01. 2016 v 00:11

    Dolejsova,jdi do ….., co pise ma hlavu I patu, jsi zamindrakovana
    zenska co ma problem s chlapama I se sebou samou.
    O zralosti jedince bych premyslel u vas..
    Tady u vas uz asi Nic nepomuze Jen jak se rika modlit Se za vas
    a snad vas pan buh osviti…
    By me zajimalo co takova zena Jako vy pracuje, jestli ma deti a kolik let
    s takovymi nazory…feministka, lesba?
    Hodne stesti

  29. Fanushe | 20. 01. 2016 v 20:26

    Nehorázné nesmysly, paní se zasekla v době druhé sv. války, kdy opravdu ženy byly doma a mužům vyvařovaly, protože ti je živili atd. Dneska musíme chodit do práce, a opravu nepřijdu domů strhaná a nezačnu okolo mužíčka poskakovat a vyvářet mu – nebo se stydět za to, že vaří on. V čem jsou moje dovednosti lepší, než jeho? Má jiné ruce? Žena má podle paní mužem manipulovat – bylo by mi na zvracení sama ze sebe 🙂 Pokud není muž schopen unést upřímnost ve stylu “Můžeš prosím uvařit dnes ty?” není to muž, ale chudák. Podle paní je vše dané jedním jasným archetypem (viz muž je hranatý, žena oblá), a zní, jako by nechodila mezi lidi, a netušila, že existují individua. Paní musíme brát s rezervou, je to důchodce, kterému dnes nedochází dnešní souvislosti 🙂

  30. Zdeněk Králík | 20. 01. 2016 v 15:16

    Naprosto souhlasím s názory dětské psycholožky Jiřiny Prekopové 🙂 Reakce paní Leony Dolejší je vůči ní silně zaujatá a nepatřičně emočně vyhrocená! Nemám patent na rozum.
    Z mého pohledu svobodného “mládence” : To, že potřebuji občas i obyčejné pohlazení ze
    mně určitě nedělá nezralého muže to mně rozlítilo natolik, že mne donutilo k tomuto komentáři! Taky nazvání dětského pokojíku dětským koncetrákem je poněkud krutým vyjádřením místa, kde může dítě mít jen svůj koutek a své “útočiště” před velkým Světem
    dospěláků.Taky mně zaráží schopnost p. Leony Doležalové hned diagnostikovat u dětské psycholožky hned “subdeprivaci” a to mne přijde kruté a drsné obzvláště od ženy,která se
    nazývá kočičí Matkou s velkým M…ty by měli být spíše hladící ne ubližující! Neberte si to nijak osobně paní Leono Dolejší, ale příště by to chtělo více chladného rozmyslu a méně zbytečné jedovatosti pak bych i já s Vámi možná v něčem souhlasit.Zdraví Zdeněk Králík(42 let)

  31. Viktorie Nováková | 19. 01. 2016 v 23:24

    Je to už sice starý článek, ale s paní Dolejšovou naprosto souhlasím. Znám lidi generace paní Prekopové se stejnými názory. Příšerné! Bez citu, bez empatie…Bohužel výsledkem takové výchovy jsou jedinci, co si pletou slova tolerance a lhostejnost, láska a sobectví a manželka a matka….

  32. antimodrakobylka | 19. 01. 2016 v 22:38

    No ty si moja presne jednou z tych,pre ktore tento clanok ani nie je urceny,lebo ho aj tak nedokazu pochopit.Ty si taka typicka vymleta mater,pre ktore bude raz trpiet moja dcera,kedze bude bud obklopena samymi sebeckymi pucami alebo chlapmi-tyranmi rovnako s vymletym mozgom.

  33. Tereza Trošková | 19. 01. 2016 v 17:20

    To mě odpudil spíš komentář paní Dolejší.Článek se mi líbí:).Velmi ráda svému muži poskytnu teplo domova,pokud tohle potřebují nezralí jedinci-klidně se k nim započítám. Ženy často zapomínají být ženami a stávají se generály…to moje mamka udržovala nádrž lásky svých dětí stále plnou,její povzbudivá slova a ženskost je pro mne stále inspirací-nejen ve výchově. Ale jasně jsem věděla,kde je moje postel!!!! A ví to i mé dvě děti:).Hezký den

  34. leona dolejšová | 14. 05. 2013 v 20:25

    Článek mne nezaujal…..odpudil…už proto, že jde o rozhovor s JP, která zde praktikuje terapii pevným ob´jetím, kteréje psychickým a fyzickým týráním dětí a není jako “terapie” AKREDITOVÁNA…JESTLI MUŽ POTŘEBUJE “MATEŘSKÉ TEPLO”, pak jde o nezralého jedince…dojemné je, že muž má být na prvním místě “a pak teprve dítě”..to nebudu ani komentovat…..také návody, jak manipulovat s mužem jsou přímo tristní..mmch. dnes existují výzkumy a návody typu “spěte se svými dětmi aspoň do 5 let/… dokladuje se to tím, že dítě získává u rodičů pocity jistoty a že je zapla´veno tzv.”hormony štěstí”..oproti dětem, které jsou odkazovány do svých pokojíčků, které už dr.tomáš novák nazval” dětskými koncentráky”…ale kde NIC není, tam marnost nad marnost vysvětlovat…bohužel musí m argumentovat i tím, že tato žena NIKDY nepoznala sílu mateřského citu/naopak stále zniňuje, že zažila mateřský “necit” od vl.matky…/ takže můžeme usuzovat na určitou cit.subdeprivaci…zkrátka a jasně: její názory jsou zastaralé, předpotopní, neodpovídají nejen nejnovějším výzkumům.ale odporují i Eriksonovým stádium vývoje..a TO!! především..odporují zdravému selskému rozumu a zpochybňují zdravý mateřský instinkt, kterým vládne každá kočičí!!!! MATKA…