A proč jim neříci pravdu aneb děti z jiných vztahů

A proč jim neříci pravdu aneb děti z jiných vztahů

Jedna moje kamarádka byla kdysi vdaná. Rozvedla se vcelku bezbolestně, protože neměli s mužem dětí ani majetku. Jelikož jim bylo lehce přes dvacet, bylo to vlastně spíš jako rozchod po pár letech cvičného vztahu. Po čase se vdala znovu, shodou okolností za muže ze stejného okruhu známých, s nímž má tři děti. Jsou už docela velké: nejmladšímu je čtrnáct, nejstaršímu skoro dvacet, ale ani jedno z nich možná neví (anebo už vědí?) že máma už kdysi vdaná byla.

Je to vlastně blbost, nic se nestalo a dnešní děti vcelku bez potíží akceptují fakt, že se dospělí rozcházejí.

Ta správná doba už je pryč

Jenže kamarádka s manželem prošvihli dobu, kdy to chtěli dětem říci, a teď už nevědí, odkud začít. Osobně si beztak myslím, že to dětem stejně někdo dávno řekl, už proto, že osobně znají i kamarádčina bývalého manžela a považují ho za jednoho z širšího okruhu rodinných známých. Ale taky si myslím, že by vztahu mezi dětmi a rodiči v tomto případě prospělo, kdyby se potomci všechno dozvěděli přímo od nich.

Sama jsme jako dítě dost těžce nesla, že se rodiče nechtěli moc zmiňovat o tom, že mám staršího nevlastního bratra a že můj táta, předtím než si vzal mámu, byl už jednou ženatý. Sice něco naznačovali, ale více mi řekly děti ze sousedství, protože jejich rodiče si logicky na předchůdkyni mojí mámy pamatovali. Táta se přitom rozvedl dávno předtím, než mámu poznal, takže se v jejich vztahu v tomto směru nemohly hromadit žádné výčitky svědomí, které by jim snad bránily mi to říci. Starší bratr k nám přitom, když jsem byla úplně malá, občas jezdil na pár dní na prázdniny, to si mlhavě pamatuju. Pak už byl asi moc velký a asi jezdit nechtěl, nevím. U nás doma se o něm prakticky nemluvilo. Nicméně dneska si normálně voláme a občas se vídáme, ačkoli to moje rodiče stejně vždycky překvapí.

Sestry, které o sobě nevědí

Proto si myslím, že by jiný můj známý, kterému se nedávno ozvala dvacetiletá dcera z prvního manželství, měl pozvat na večeři svou šestnáctiletou dceru a všechno jí vyklopit. Jeho žena to ví, ale dívka nikoliv. Nějak to nebylo potřeba, protože dohoda s exmanželkou zněla: jelikož první dceru adoptoval nový partner bývalé ženy, nebudou se vyhledávat. Ona nechtěla, aby se s dcerou vídal, on to akceptoval. Zvláštní? Netroufám si soudit. Ale teď je dívka z prvního manželství dospělá a dohody, které kdysi její rodiče uzavřeli o ní bez ní, jí mohou být ukradené. Proto si myslím, že by se s ní kamarád měl sejít a že by o ní měl co nejdříve říci i své mladší dceři.

Pravda tohoto typu vás totiž stejně dožene. A že je lepší s ní včas vyjít ven vím od doby, kdy mi pozdě večer volala jedna kamarádka: Její přítel, s nímž chodila necelý rok, se jí právě svěřil, že kromě syna, o němž věděla, má ještě dceru, o níž dosud nevěděla a která žije se svou matkou trvale v zahraničí. Byla z toho naprosto v šoku, ale vlastně ani na minutu neuvažovala o tom, že by kvůli tomu přítele opustila. Vlastně to načasoval dobře. Kdyby jí to řekl hned, asi by do tak komplikovaného vztahu nešla, a kdyby jí to řekl v době, kdy už spolu měli byt, asi by to považovala za zradu. Takhle to po pár týdnech vydýchala a nakonec přiznává, že jí to dodalo odvahu mít právě s tímhle mužem ještě jedno dítě, v což původně už nějak ani nedoufala.

Radka Wallerová

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.