A co děláte vy, když vás všichni štvou a máte toho moc?

A co děláte vy, když vás všichni štvou a máte toho moc?

Když mi bylo dvacet, šly smutek a naštvání docela dobře zajíst půlkou tabulky čokolády a ani kvůli tomu člověk nemusel mít výčitky. Když se chandra projevila silněji, zádumčivě jsem obcházela okolí rodného města a litovala se.

Na středně velké trápení stačilo něco si koupit, NĚCO pro radost, což celkem funguje dodneška, jen to nesmí být něco, o čem doma zjistíte, že v tom vypadáte jako velryba. To už je jistější si pro radost koupit knížku. Dokud si pro radost nekupuju věci, které slouží jen k lapání prachu na poličkových výstavkách, pořád dobrý.

Hněte vás něco? Hněťte

Časem jsem ale přišla na další způsoby, které fungují snad ještě lépe. Když jsem se třeba rozváděla, začala jsem péci. Což o to, dělala jsem to i dříve, ale dvakrát mě to nebavilo. Bývalý manžel totiž buchtám a koláčům moc neholdoval, a když jsem něco upekla, ještě měl řeči a malí synové je taky zrovna nejedli. Ale jak se z malých jedlíků stávali velcí hladovci, začala jsem jim podstrojovat a myslím, že jsem se v pekařském oboru slušně vypracovala. Naštval vás manžel? Já říkám: Zadělejte na kynuté buchty, a než vám těsto nakyne, vztek nebo smutek vás přejdou.

Hlavně žádnou svíčkovou romantiku

Na moje chmury či vztek naopak rozhodne nezabírá žádná romantika, kterou někdo možná vidí v tom, že se odebere na dvě hodiny do koupelny, obloží se vonnými svíčkami a podobnými ingrediencemi a do vany si nasype sůl proloženou okvětními plátky růží. Po vonných svíčkách mě bolí hlava, vonné tyčinky mě dokáží rozplakat, protože jsem na ně alergická, a květy růže slizce rozpatlané po vaně by mě asi dorazily. Vlastně mě louhování se ve vaně vůbec nebaví, a když už, nejradši si tam čtu, jenže nejsem dost šikovná na to, abych si knížku či noviny nenamočila. Prostě od začátku do konce k vzteku. Zlaté sprchové kouty.

Nikdy se nebudu hrabat v hlíně

A teď úchylka, o níž jsem netušila, že jí propadnu, totiž zahrádka. „Nikdy se nebudu hrabat v hlíně, nechápu, co na tom kdo vidí. Rajčata si můžu koupit a kytky taky. Nikdy nebudu nic pěstovat. Nikdy!“ slyším svá plamenná slova z minulosti, zatímco se cestou ke skleníku, kde zrají papriky, kochám malými cuketkami na vyvýšeném záhoně. A jen tak mimoděk vyškubnu pár plevelů, co už zase vyrašily kolem hrachu před domem. Jelikož vím, že bych to dřív nikomu nevěřila, ani já nikomu netvrdím, že je to skvělý lék na únavu, smutek či vztek. Ale je. Takže se občas těším, až budu mít třeba dopsáno a budu si jít moci protrhat záškodníky na květinový záhon. Věděli jste, že i zahradnické rukavice mohou mít hezké kytičkované vzory?

Od Lužnice k alkoholismu

A taky ráda chodím. Pěšky. Poslední dobou s kočárem, ale vlastně jsem chodila i bez něj, protože mě pěší chůze uklidňuje a objevují se při ní docela dobré nápady. A miluju cestování a výlety. Jsem přitom v tomto ohledu celkem skromná, myslím, protože mě nadchne i cesta vlakem do Plzně. Jen to nesmí dopadnout jako tuhle náš rodinný výlet k Lužnici.

Velké děti byly pryč, tak jsme vyrazili jen s batoletem na údajně příjemnou a romantickou cestu kolem Lužnice. Cesta byla ovšem dost příšerná a obtížně schůdná i pro pěšáka bez kočárku, který jsme občas na té kamzičí stezce přenášeli, zatímco se z něj dítě snažilo vyskočit a na zádech v nosítku se taky nést nechtělo. Komáři byli i na únikové cestě přes pole a žlutá značka nakonec prostě skončila ve velkolomu na syenit (nepodstatné údaje si pamatuju báječně).

Nemluvě už o vedru, špatně odhadnuté vzdálenosti, ztraceném hrnečku s dětským pitím a o tom, že tohle celé se vleklo asi do sedmi do večera a poté bylo ještě nutné odjet domů. Přítel padnul vyčerpáním sotva došel ke gauči a já došla k závěru, že někdy je nejlepším relaxem panák dobrého pití.

Radka Wallerová

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.

  1. Minda | 18. 07. 2012 v 16:50

    Holky nevim jak u vas ale ja hodne onanuju ,,,,